Je originál, ve všem. Ve způsobu hraní, v tom, jak mluví, v tom, jak vypadá. Už není kluk, ale do škatulky herec střední generace také moc nezapadá. Vlasatý, vousatý… Prostě Lišák.
První veliký úspěch přišel s hlavní rolí ve filmu Návrat idiota, bezelstného chlapce vracejícího se do běžného života z léčebny, pro kterého je všechno nové. Pak se začal v televizních pořadech objevovat ulízaný, obrejličkovaný, lehce přihlouplý Jaroušek Lídlů, figurka, kterou má Pavel Liška dovedenou k dokonalosti.
A dovolte mi i soukromé setkání – pokaždé, když sednu do auta a aktivuju navigaci, přivítá mě Pavlův hlas: „Já jsem se na tebe táák těšil. Táááák jsem se na tebe těšil! Tak frčíme. Za sto dvacet dva metrů tak ňák rovně…“ To se to cestuje.
Byl jsem kecálista… O prázdninách jezdíval Pavel Liška k babičce do Blažovic u Brna. Nedaleko odtamtud jsou Šlapanice, rodiště slavné Popelky Libuše Šafránkové. Pavel si vymyslel, že se znají. Vždycky, když se pak vrátil domů do Liberce a kamarádi se ptali, jestli zase jezdil na koni se Šafránkovou, kýval. „Jo, zase…“ Dnes to komentuje: „Byl jsem velký kecálista. Teď spíš mystifikuji.
Řeknu něco do novin, oni mi na to skočí a pak se tomu směju.“
Geny po dědovi Divadlo ho chytlo jako puberťáka. Začal hrát v amatérském souboru a také chodit do místního divadla F. X. Šaldy. „Na střední škole se to rozrostlo do takových rozměrů, že jsem doma říkal, že jdu do tanečních, a přitom jsem šel do divadla. Někdy jsem tam byl třikrát čtyřikrát týdně.
A byl jsem nadšený, když jsem se pak dostal do hospody, kde jsem mohl sedět s herci.“ Možná se projevily herecké geny po dědečkovi – Miloš Liška, který zemřel už před Pavlovým narozením, hrál v Mahenově divadle v Brně, také v Praze v Divadle E. F. Buriana. Jenže závěr jeho kariéry moc šťastný nebyl. Proto měl Pavlův otec ze synova nadšení pro divadlo pramalou radost.
„Říkal, že průměrný herec je nešťastný herec.“
Nejkrásnější léta v Brně Po maturitě se dostal Pavel Liška na JAMU. V Brně pak prožil, jak často vzpomíná, ta nejkrásnější léta… Se spolužáky a kamarády, dnes také známými herci, Josefem Poláškem, Markem Danielem a Tomášem Matonohou, který byl v ročníku nad nimi, prožil studia a táhne to s nimi dodnes. „To byly bouřlivé časy. Poznávali jsme hospody a současně jsme žili divadlem.
Chodili jsme do HaDivadla, na Provázek… A diskutovali o ženských, o divadle, o náboženství i o politice, přeli se a opíjeli a ráno vstávali s pomačkanými ksichty.
Zkoušeli jsme si činohru i loutkové divadlo, komedii dell’arte, vlastní texty, zkrátka všechno.“
Mluví hůř než Polívka! Pavel není k práci herce zrovna předurčen, technika jeho mluvy není, mírně řečeno, dokonalá. Profesoři říkali: „… že jsem šikovný, ale že mi není rozumět. Že prý mluvím ještě hůř než Polívka! Ale ten že dělal pantomimu!“ A tak chodil na předmět, který se jmenuje technika mluveného projevu, téměř po celou dobu studia, zatímco ostatní jen tři semestry.
„Někdy se probudím a lehce se mi mluví, krásně artikuluju. A jindy, což je častěji, mi není skoro rozumět. Nevím, proč to tak je.
Asi proto, že jsem splašený a myslím hodně dopředu.“
Vytoužené angažmá Po škole se dostal Pavel Liška do divadla, které si vysnil – do brněnského HaDivadla. „Přečetl jsem celou jeho historii a představoval si, že i já budu dělat divadlo přesně tak jako oni v sedmdesátých a osmdesátých letech.“ V Brně zůstal osm sezon, pak se přemístil do Prahy na Zábradlí.
„Změny v HaDivadle mě přestaly inspirovat a HaDivadlo jsem přestal inspirovat já.“ Jistě v rozhodování Pavlovi pomohlo i to, že se v té době oženil s Pražačkou Kristýnou Bokovou.
Partneřil s Lukavským! Už během svého brněnského angažmá Pavel hostoval v pražském Národním divadle. V Jiráskově Lucerně dostal roli Mladého vodníka, přičemž Starého vodníka hrál Radovan Lukavský. „Vznikl třeskutý střet starého moudrého světa s mladým, klackovským světem. Kultivovaný projev pana profesora a proti němu zbrklý puboš. Tam jsem obstál.
Nebylo tam moc textu a nebylo to ve verších.“ Dva roky nato ale přišla, jak říkají herci, kláda – Romeo! Zpětně v rozhovorech přiznává, že se s tímhle úkolem hodně trápil. Hlasově zvládnout obrovský prostor Národního, Shakespearovy verše… „Můj Romeo byl Lišák, protože já jsem Lišák. Nejtěžší bylo umluvit verše tak, aby jim lidi rozuměli.
Aby mi to věřili, aby Romeo nebyla nějaká umělá figura, ale živý člověk, normální kluk.“
Kamarádi v dobrém i zlém V Brně založil Pavel s již zmíněnými kolegy a kamarády Poláškem, Danielem a Matonohou. autorské divadlo Komediograf, které existuje s pauzami dodnes. „Dodneška máme stejný humor a stejné nazírání. I když jsme teď každý někde jinde, tak naše autorské divadlo stále funguje.“ Před několika lety natočili film nazvaný Polski film.
„My čtyři kamarádi v dobrém i zlém jsme si splnili sen. Fikce se v něm mísí s realitou a dokumentem. Chtěli jsme do toho dát kus naší duše, věci, do kterých nikomu nic není, ale nějak o nás vypovídají. Já jako Pavel Liška tak odkryju velkou část svého soukromí. Ale právě proto je tam i ta mystifikace.
Divák nemůže tušit, co je pravda a co ne…“
Táta loupežník Z prvního manželství má Pavel Liška dnes desetiletého syna Šimona, s tanečnicí a herečkou Kristýnou Bokovou se ale před časem rozešli. V jednom rozhovoru to okomentovala: „Náš vztah vypadal jako jedna velká pohádka. Potkali jsme se, zamilovali se, měli dítě. Já byla praštěná, naivní holčička, on blázen.
A dva blázni dohromady, to prostě nejde.“ Dnes je Pavel opět šťastný „táta od rodiny“. Údajně při natáčení televizního seriálu Marta a Věra si padli do oka s kolegyní Barborou Polákovou. „Cítíme mnohé podobně a stejným věcem se i smějeme. Chtěli bychom si určitě vyzkoušet něco autorského.“ Jedno společné autorství už mají – vloni v září se jim narodila dcera Ronja.
„Je to skandinávské jméno, z pohádky Ronja, dcera loupežníka. V té pohádce se Ronja narodí za veliké bouře.
Je to velmi statečné a rozhodné děvče.“
Řidičem od dětství Mopeda proháněl v okolí rodinné chalupy ve Smržovce už jako kluk. Pak závodil na minikárách. „… a sotva jsme s bratrem dosáhli na pedály, posadil nás táta za volant a naučil nás řídit.“ Před pár lety se Pavel rozhodl, že si ke čtyřicátinám pořídí „dospělou“ motorku. „Uvažoval jsem o harleyi, protože jsem staromilec.
Jenomže do terénu tenhle typ motorky nepatří.“ Koupil cestovní enduro a díky tomu se dostal do party projektu Moto cestou necestou – známé tváře se za řídítky těchto motocyklů vydávají do světa a jejich zážitky zaznamenává dokumentární kamera. Pavel už takhle absolvoval cestu po Turecku, poznával Kavkaz a vloni byl uchvácený Jižní Amerikou, zvláště Bolívií.
„Žije tam původní indiánské obyvatelstvo, cítíte, že patří k dávné civilizaci. Umějí se neuvěřitelně radovat ze života, jsou šťastní i s tím málem, co mají. A jsou tam nejkrásnější děti na světě! A fantastické přírodní scenérie. Samota, ticho, jen vítr a neskutečná krása.“ V koutku duše sní Pavel Liška i o cestě kolem světa: „Putovat někde sám a být odkázaný jenom sám na sebe.
Sbírám zkušenosti a hledám odvahu…“
Pavel Liška (44) ve zkratce: • Narodil se 29. ledna 1972 v Liberci • 1986-1990 SOU s maturitou, obor textilák-mechanik, seřizovač přádelnických strojů • Hrál v amatérském divadelním kroužku • 1990-90 studium herectví na brněnské JAMU • 1995-2003 první angažmá v brněnském HaDivadle • 2003-2012 člen souboru Divadla Na Zábradlí • Hostování: v Brně např.
Divadlo Husa na provázku, Divadlo Bolka Polívky, v Praze Divadlo Ungelt a Národní divadlo • Od 2012 hercem na volné noze • Filmy a TV: např. Návrat idiota (1999), Divoké včely (2001), Pupendo (2003), Štěstí (2005 – Cena Český lev za hlavní mužskou roli), Účastníci zájezdu (2006), Venkovský učitel (2007), Polski film (2012) • Seriály: např.
Vinaři (2014), Marta a Věra (2014) • Moderuje výchovné koncerty s Českou filharmonií pro děti 1. stupně ZŠ • Rodina: Z prvního manželství s tanečnicí a herečkou Kristýnou Bokovou má syna Šimona Samuela (10). Z nynějšího vztahu s herečkou a zpěvačkou Barborou Polákovou dceru Ronju (8 měsíců).
• Kde ho můžete vidět: http://www.i-divadlo.cz/profily/pavel-liska
Co řekl o…: … o nadhledu: „Nechci ztratit sám sebe a zblbnout. Stalo se to mému dědovi. Mám v sobě zakódované, že divadlo nechci brát tak vážně. Není pro mě to nejdůležitější. Baví mě, je krásné, ale nezblázním se kvůli němu.“ … o výdrži: „Nepatřím mezi herce, kteří mají výdrž a jdou z role do role, a tak si to představují.
Moje energie a představa o čase, který strávím svojí prací, je nastavena jinak než u většiny herců v mém věku. Musím si šetřit taky něco pro život.“ … o svém optimismu: „Jeden důvod jsou děti. Když se mi v osmnácti narodil brácha, už jeho generace mi připadala úplně jiná. A naše děti jsou ještě jinačejší. Přijdou mi osvícenější, vnitřně moudřejší, než jsme byli my a naši rodiče.
Druhý důvod je sobecký: líp se žije, když se svět vidí pozitivně.“ … o životopisech: „Já si všude ve svých životopisech píšu: studium práv nedokončil. Tedy já jsem je nikdy ani studovat nezačal.
Ale pamatuju si, že když jsme se ve škole učili o různých osobnostech, tak tam vždycky bylo: studium práv nedokončil…“
Text: Helena Leitlová; foto: ČT, CSFD, TV Nova, TV Prima
Komentáře