Nic už mě nebaví…

Euforie, elán a spousta energie. A najednou je všechno naopak. Vyčerpání, pocit opotřebení a celková únava…

Je vám už pár roků přes čtyřicet, práci zvládáte bez zádrhelů, děti odrostly a vy byste se konečně mohla začít věnovat sama sobě. Ale i když jste se tolik těšila a spřádala plány, všechno je jinak. Najednou se vám do ničeho nechce a jste věčně nespokojená, i když vlastně nevíte proč. S blížícími se abrahámovinami doléhá na spoustu žen často i v důsledku nastupujícího přechodu tzv. krize středního věku. V tomto hormonálně rozbouřeném období bývají některé z nás bezdůvodně smutné, apatické vůči okolí a bezdůvodně se trápí. Zdá se nám, že už máme život za sebou a že jsme si ho vlastně neužily…

Krize středního věku
Podle psychologů si ženy po čtyřicítce skutečně připadají zbytečné, cítí se osamělé, přestože mají životního partnera, a jsou zklamané z toho, jakým směrem se jejich dosavadní život ubírá. Podle průzkumů se toto rozčarování nejvíc projeví kolem 42. roku. Ještě v roce 2000 to bylo kolem 48. roku. Ale vzhledem k hektickému způsobu života se tato mez posouvá dokonce víc a víc ke třicítce. Nabízejí se dvě možnosti: buď se budete chovat jako „puštěná ze řetězu“ (podstupovat plastiky, výstředně se oblékat, shánět milence) a budete se snažit honem dohnat ztracené mládí, anebo rezignujete. Obojí je špatně.

Jak se s ní vypořádat
Proti krizi středního věku je však možné bojovat. Najděte si třeba nějakého koníčka, věnujte se umění, čtěte, vrhněte se na sport, který vás navíc dostane do kondice. Prostě začněte s něčím smysluplným. Důležité je, abyste si udělala čas jen pro sebe a věnovala se aktivitě, která vás bude bavit a při které třeba i navážete nová přátelství. Nic nepodporuje krizi víc než přešlapování na místě.

Syndrom vyhoření
Jiná situace nastane, pokud se u nás vyvinul tzv. syndrom vyhoření či vyhasnutí (anglicky burnout). Označujeme tak ztrátu zájmu o profesi, kterou jsme původně vykonávali s velkým nadšením. Nejde o nemoc, ale o psychický stav, kdy lidé silně zaměření na nějakou ideu či úkol ztrácejí původní zájem. Vyskytuje se u profesí, kde se pracuje s lidmi, nebo u profesí vyžadujících stálou komunikaci. Vyhoření postihuje lidi z tzv. pomáhajících povolání, nejčastěji pak lékaře, zdravotní sestry, učitele, psychology, sociální pracovníky, ale i manažery, policisty, novináře, programátory, …

Kdo za to může?
Syndrom vyhoření má na svědomí chronický stres. Ten sice v počátku vyvolávají problémy v práci, ale často i v soukromém životě. Typické je nasazení a vysoké nároky na pracovní výkon, bez možnosti delšího odpočinku. Navíc jde o velmi zodpovědné zaměstnání (často vnímané jako poslání) s vážnými následky – pokud dojde k pochybení. Vyhoření vlastně nastane, když se v rámci profese nesplní naše očekávání.

Může se zhoršovat?
Vyhasnutí má několik fází. Začíná plíživě a postupuje jen pozvolna.

1. Předchází mu varování, kdy přestože pracujeme s plným nasazením a co nejlépe, máme pocit, že úkol nelze zvládnout a naše snahy nejsou dostatečně ohodnocené.

2. Přetrvává pocit, že nic nestíháme a naše práce ztrácí řád.

3. Začínají se projevovat úzkost a napětí, s pocitem, že musíme stále něco dělat, ale výsledkem je chaos.

4. Místo nutnosti za všech okolností něco dělat, se projevuje opačný pocit – že se nemusí dělat nic. Zároveň nás dráždí přítomnost ostatních kolegů a klientů, naprosto ztrácíme zájem a nadšení, převládá únava, zklamání a vyčerpání.

Jak se projevuje?
Stále se vracíme do minulosti, co bylo lepší a co se nám teď nedaří. Ztrácíme zájem nejen o práci, ale i o osobní rozvoj, uchylujeme se k rutinním stereotypům, vyhýbáme se problémům a jen přežíváme – zkrátka na jakékoli snahy rezignujeme. Zvláště v poslední fázi se vyskytují tyto příznaky:
• únava a pokles výkonu
• úzkosti a trudomyslnost
• poruchy paměti a soustředění
• poruchy spánku
• fyzické potíže (poruchy trávení, časté respirační nemoci, hubnutí nebo naopak nadváha, vysoký krevní tlak aj.)
• nespokojenost, neschopnost se uvolnit
• tendence k návyku na psychoaktivní látky (alkohol, tabák, drogy)
• snížení sebedůvěry a poruchy v interpersonálních vztazích

Jak „nevyhořet“?
Prevencí proti vyhoření je náš vlastní postoj, jaký zaujmeme k práci. Musíme v ní hledat a nacházet smysl, ale určitě by neměla být jediným cílem našeho života. Současně s prací bychom měli mít čas na rodinu a přátele, na koníčky a záliby, odlišné od pracovní náplně.

Dá se vyhoření zbavit?
Syndrom vyhoření má svůj původ v osobnosti člověka. Proto je vždy potřeba začít u sebe. Uvědomme si:
• naše přednosti a rezervy
• jaké máme plány, ambice a možnosti
• jaký je náš žebříček hodnot
Pokud však se už u nás syndrom vyhoření plně rozvinul, svěřme se do rukou psychologa, případně psychiatra (přidruží-li se silnější deprese nebo sebevražedné myšlenky). Pomoci může dlouhá dovolená a změna místa nebo profese.

Text: Marie Šrámková, foto: Shutterstock

Štítky: , ,

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Komentáře

Nenechte si ujít další zajímavé články

Chebské historické krovy
epochanacestach.cz

Chebské historické krovy

Navštivte ojedinělý soubor...
Neroňte krokodýlí slzy! Co máme společného se zubatými plazy?
epochaplus.cz

Neroňte krokodýlí slzy! Co...

Když o někom řekneme, že roní krokodýlí slzy, nemáme...
Omládněte o deset let
nasehvezdy.cz

Omládněte o deset let

Už jste někdy zkoušela použít jako peeling...
Mrazivá svědectví o reinkarnaci III: Návrat ztraceného otce
enigmaplus.cz

Mrazivá svědectví o...

Od nepaměti lidstvo trápí myšlenky na to, co...
Bulharský poklad: Rilský monastýr vzdoroval Osmanům
epochalnisvet.cz

Bulharský poklad: Rilský...

„Rilský klášter vyhořel!“ Šokující zpráva se rychlostí...
Čas na kafíčko: Víčko na kelímek vzniká 40 let!
epochaplus.cz

Čas na kafíčko: Víčko na...

Znáte to. Ráno nestíháte, stavujete se u drivu pro...
Žlučníkové kameny. Co na ně zabírá?
nasehvezdy.cz

Žlučníkové kameny. Co na ně...

Problémy se žlučníkem jsou nejčastější zdravotní...
Karlovarské radovánky: Rozhledna Diana a motýlí zoo
epochanacestach.cz

Karlovarské radovánky:...

Říká se, že kdo...
Mimořádné Ceny Neuron mají své vítěze
21stoleti.cz

Mimořádné Ceny Neuron mají...

Nikdo zatím neví, z jaké hlavy vzejde lék na...
0 shares