Nechuť k zelenině je dědičná a prochází generacemi. Proto nemá cenu ji vnucovat dětem, když zeleninu okázale odmítá tatínek i dědeček.

Není to bez následků, na zdraví národa je malý podíl zeleniny na jídelníčku znát, takže se držíme celosvětově na špičce ve výskytu rakoviny tlustého střeva. Neslavné je to i s naším cholesterolem a špatné cévy jsou u nás nejčastější příčinou předčasného úmrtí.

To vše by se dalo změnit k lepšímu právě otevřenějším přístupem k zelenině na jídelníčku.

Výhod je vícero

Zelenina „vymete“ ven z těla nadbytečné tuky, tím prospívá cévám i váze. Urychlí trávení a zkrátí tak čas, kdy na střevo působí škodliviny ve stravě, zejména v uzeninách, které mohou spustit zhoubné změny.

Zelenina je ale také nejvydatnějším zdrojem minerálů, a to jak co do množství, tak i šíře jejich palety. Pro srovnání mléčné výrobky dodávají víceméně jen vápník a maso železo a vápník, jinak jsou na minerály poměrně chudé.

Nenutit, radši lákat

A to jak chutí, tak i nápaditou úpravou. U dospělých uspějete spíš s rafinovanými přídavky zeleninových složek do běžných jídel – ideálně se k tomu hodí mleté maso nebo slané nákypy.

Pokud rodina jí mleté maso zapečené s kapustou, tak zkuste pro změnu brokolici, pórek, cukety, lilek nebo papriky. Lákavé jsou rovněž karbanátky se zeleninovou příměsí.

U malých dětí zase uspějete s „jedlými obrázky“.

Svačinu s „kočičkou“ (viz úvodní foto) dítě automaticky neodmítne jen proto, že je na talířku zelenina.

U karbanátku nemusí zůstat u zeleniny uvnitř, dá se z ní vykouzlit i nápaditá obloha.

Špenátová polévka odrazuje už svou konzistencí, ale stačí kousek rajčete a kysané smetany a hned vypadá přívětivěji.

Averzi vůči zelenině může pomoci oslabovat i ovoce – třeba v dezertu ozdobeném „karotkou“ vyřezanou ze žlutého melounu a kousku kiwi.

Foto: Shutterstock