Hodný, někdy naivní, důvěřivý, zemitý, tak o něm mluví ti, kdo ho znají. Rád lidem pomáhá a nechce nikoho zklamat. Hyperaktivní člověk s nekonečným množstvím energie. Výborný herec, který je pro mnohé hlavně moderátorem…
První léta prožil Martin Dejdar v obci Hroubovice na Chrudimsku, později se rodina přestěhovala do jen pár kilometrů vzdáleného města Chrast. V dětství miloval sport, na co sáhl, to mu šlo. Když nic jiného, stačila tenisová raketa a míček, sparingpartnerkou mu byla zeď rodného domu. Sotva začal chodit do školy, odjela rodina, tedy maminka, Martin a sestra, s tátou–námořníkem na sedmiměsíční plavbu. „To bylo poprvé, kdy jsme byli s tátou takhle dlouho pohromadě. Jinak byl doma jen pár týdnů v roce. Vychovávala nás maminka s babičkou – obě velice rázné ženy…“
První herecké krůčky
Rodina jezdila pravidelně do divadla, doma pořádali kulturní odpoledne, recitovali, zpívali s klavírem, Martin se sestrou předváděli scénky. Babička bývala nadšená ochotnice, děda ochotnická představení režíroval – odtud zřejmě pramení Martinovy herecké geny. Se spolužáky chodil do tanečního a hereckého kroužku, pořídili si dokonce loutky a o prázdninách tahali žebřiňák od vesnice k vesnici a hráli divadlo. V Chrasti je ale také přírodní divadlo – i to byl prostor pro kluka inklinujícího k herectví. Už tehdy se začalo probouzet jeho komediantství.
Velký herecký svět
V Chrasti má kořeny i herečka Naďa Konvalinková. Pocházela ze sousedství, a když za ní přijel kolega Oldřich Kaiser, Martin je navštívil. Vyptával se co a jak – a když se pak rozhodl jít na DAMU, právě Kaiser mu pomohl připravit se na přijímačky. V ročníku se tehdy sešli Martin, Petr Vacek, Miroslav Táborský, Bára Hrzánová… Martin byl hodně vykulený, nejen z nového prostředí, spolužáků, ale i z faktické ztráty jistoty domova. „Moment nástupu na školu, to bylo jak skok z trabanta do ferrari! A bylo to pro mě o to složitější, že rodiče ve stejnou dobu odjeli pracovat do zahraničí. Takže v Chrasti zůstala babička, sestra studovala v Praze, bydlela na koleji na druhé straně města…“ Záhy se však otrkal, a jak vzpomínal v jednom dokumentu Petr Vacek, stal se katalyzátorem všech pravostí (i nepravostí), které podnikali. „Nás ta škola hlavně hrozně bavila. Byli jsme v ní od sedmi od rána do devíti do večera!“
V lůně Ypsilonky
První Martinova ještě studentská štace byla v souboru Mimóza, který byl součástí tehdejší slavné Pražské pětky, spolku avantgardních souborů, v nichž hráli např. Tomáš Hanák, Milan Šteindler, David Vávra, Eva Holubová… „Ta parta lidí šla proti všemu, co bylo tehdy politicky i umělecky oficiální a pro mě to byl obrovský šok. Já jsem rok nevěděl, co tam na tom jevišti dělám, ale zároveň mě to fascinovalo! Do té doby jsem viděl v pardubickém divadle Perly panny Serafínky a teď tohle!“ Když pak byl Martin nucen se rozhodnout mezi nejistou existencí v Mimóze a nabídkou ze zavedeného Studia Ypsilon, volil rozumem. „Šel jsem do ,teplého‘, jistého místa.“ A zůstává mu věrný dodnes.
Národní bavič
Velmi brzy si Martina všimla televize a vedle hereckých rolí mu nabídla i roli moderátora, např. v zábavném pořadu Šance. Časem „mluvicích“ příležitostí přibývalo a Dejdar se v očích diváků profiloval stále více jako bavič než jako herec. Teprve filmy Šakalí léta, Učitel tance a Amerika, v nichž ztvárnil hlavní role, ukázaly Dejdarovy vysoké herecké kvality.
Panství
Martin odjakživa rád dával věci do pohybu, a tak se rozhodl na konci 90. let produkovat vlastní film v angličtině, obsazený i zahraničními herci. Bez podpory velkých sponzorů, bez jakéhokoli grantu vznikl skutečně nezávislý film. Martin Dejdar dal celé „soustrojí“ dohromady a garantoval vše svým jménem. Dodnes je přesvědčen, že udělal vše tak, jak měl. Nicméně úspěch se nedostavil. Snímek byl uveden ve více než 20 zemích světa, Martin však podle svých slov nedostal od zahraniční distribuce ani korunu. Firma se dostala do dluhu, šla do konkurzu, mnozí věřitelé si vyšlápli rovnou na Martina, který byl tváří celého projektu. A on platil a platil… „Já mám čisté svědomí. Já jsem z toho nic neměl, ani honoráře. Všichni mi říkají, že moc pracuju. Ale mně nic jiného nezbývá! Pozitivní jsou na tom dvě věci – tvrdě jsem získal zkušenosti a ten film existuje. Stálo mě to třináct let života a miliony, které jsem musel zaplatit. Bál jsem se o sebe, bál jsem se o rodinu…“
Zdivočelá země ho zachránila
V době, kdy měl problémy finanční a z nich plynoucí psychické, dostal životní roli – Tondu Maděrou, kluka z příhraniční české vesnice, který miluje koně, za války odejde do Anglie a stane se pilotem RAF. Jeho životní příběh od války až do roku 1990 napsal spisovatel a scenárista Jiří Stránský a s režisérem Hynkem Bočanem si Martina vybrali. Natáčení předcházel jezdecký výcvik. „Předtím jsem absolvoval jen kurz na DAMU, což bylo málo.“ Ten výcvik byl se vším všudy: „Hned druhou nebo třetí hodinu mě ta moje kobylka hodila do potoka…“ Po třech měsících tréninku byl Martin rozhodnutý, že roli vzdá, že se nedokáže pořádně naučit jezdit, pořád se bál. „A pak jsme jednou došli při tréninku k místu, kde ležel přes cestu padlý strom. Vždycky předtím jsem ho s koněm obcházel. A tehdy jsem se rozjel a prostě ten strom skočil. Zlomilo se to. Spadl ze mě strach a najednou jsem byl úplně v pohodě.“ Celkem strávili Dejdar a další protagonisté se Zdivočelou zemí sedmnáct let života.
Poslední a další sezony
Ačkoli od mládí všestranný sportovec, hokej Dejdar nikdy nehrál, skončil u bruslení na chrasteckém rybníku. Když pak dostal hlavní roli v seriálu Poslední sezona, příběhu profesionálního hokejisty, který se vrací domů z NHL, musel zas trénovat. Herci se scházeli na ledě s profesionálními hráči po svých představeních často o půlnoci. „Ale bavilo nás to a chytlo nás to, zvlášť když jsme hráli s největšími hvězdami. V útoku Jágr se Strakou… A já jim hrál centra! To byl sen!“ A herecký tým se schází dál. Hraje exhibice, baví sebe i diváky a zároveň získává peníze na dobročinné účely. Peníze zůstávají vždy tam, kde byly vybrány, a jdou buď na sport, na mladé hokejisty a nebo na charitu.
Doma na Floridě
Dnes žije Martin Dejdar tzv. na kufru a v letadle. Rodina se před třemi lety rozhodla, že se na nějakou dobu přestěhuje do USA, konkrétně na Floridu, a on od té doby létá za prací do Čech. „Chtěl jsem, aby děti zažily něco jiného, naučily se jazyk a změnily prostředí. A nechtěl jsem, aby trpěly, že jejich táta je herec. V Americe jsou dětmi neznámých rodičů.“
Martin Dejdar (50) ve zkratce
• Narodil se 11. března 1965 ve Vysokém Mýtě.
• Základní škola v Chrasti, gymnáziu v Chrudimi, DAMU
• Soubor Mimóza, 1987 Studio Ypsilon, hostování v dalších divadlech.
• Filmy: např. Pražská 5 (1988), Šakalí léta (1993), Učitel tance (1994), Amerika (1994), Panství (1998)
• Seriály: např. Zlá krev (1986), Konec velkých prázdnin (1994), Zdivočelá země (1997), Poslední sezona (2005), Comeback (2008)
• Dabing: role Barta Simpsona, role myšáka ve filmu Myšák Stuart Little
• Moderování: Šance (1992), Na vlastní nebezpečí (1994), Hitparáda televizní zábavy (2006), Vylomeniny (2013), Děti na tahu (2015)
• Ceny: 1995 – Český lev – Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Učitel tance), 1996 – Cena TýTý – bavič
• Rodina: manželka Daniela, syn Matěj (16), dcera Sára (10)
• Kde ho lze vidět: v představeních domovského Studia Ypsilon, Divadlo Broadway – muzikál Mýdlový princ
Co řekl o …
… o koních: „To zvíře je úžasné, budí respekt a zároveň hroznou chuť ho hladit a mazlit se s ním, jako kdyby to byl pejsánek. A ona je to přitom pořádná kobyla.“
… o tvoření: „Mě baví vytvářet věci. To mi schází na divadle. Slezu z jeviště, lidi jdou domů a všechno je pryč.“
… o potřebě stále něco dělat: „Když mám den volna, přemýšlím, co se stalo špatně a jestli už náhodou nekončím!“
… o své práci: „Já nikdy nejsem spokojený s tím, co jsem udělal. Zajímá mě, co teprve dělat budu.“
Text: Helena Leitlová, foto: Herminapress a archivy ČT, TV Nova a Studia Ypsilon
Komentáře