I když je „hvězdou“ Televizních novin na Nově, v soukromí je překvapivě její nejoblíbenější zábavou vaření. Skvěle ovládá italskou kuchyni a ráda v jídle experimentuje. Žádný nový recept neopakuje dvakrát…

Usadili jste se na kraji metropole. Proč ne na venkově?

S mužem jsme měli rozdílné představy o bydlení. Já spíš preferovala byt pěkně pohodlně v centru, manžel zas dům na vesnici. Pořád jsme se nemohli shodnout. A tak jsme se během 5 let dokonce čtyřikrát stěhovali.

Vyzkoušeli jsme snad všechno – venkovskou usedlost, činžák i dům s předzahrádkou. Až se nakonec našel kompromis – byt v nejvyšším patře domu v pražském Suchdole. Bydlíme tu s dvěma dětmi už sedmým rokem a koukáme do zeleně.

Ráno slyšíme oknem řehtat koně z nedalekého školního statku, a přitom jsme autem nebo MHD za chvilku v centru. Jsem městský typ a po Praze by se mi stýskalo.

Neschází vám zahrada, zvířata?

Máme tu velkou terasu, na kterou jsme dokonce nainstalovali zavlažovací zařízení. Pěstuji tu spoustu bylinek, jahody, ale i zakrslé dřeviny. Vzrostlé stromy to samozřejmě nejsou, ale i tak tu máme kus nefalšované přírody.

V podstatě žijeme na terase od jara do podzimu. Zvíře by se k nám samozřejmě vešlo. Děti by chtěly psa, zvlášť malá Emma. Dokonce si už vypůjčila v knihovně několik chovatelských příruček.

Ale určili jsme si časový limit a čekáme, až budou obě holky větší a budou chodit ven samostatně, abychom se o pejska mohli starat všichni čtyři. Starší Alma trpí alergií, proto přichází v úvahu asi jen bišonek, kterému nelíná srst. Navíc do bytu se hodí malé plemeno.

Už jste domácího mazlíčka měla?

U našich jsem zažila jak fenku vlčáka, tak i kokršpaněla a vím, co to stojí úsilí, když třeba musíte s velkým psem k veterináři. Jako dítě jsem měla taky morče, ale nedalo se ničemu naučit. Nadšeně reagovalo jen na zvuk otvírané ledničky. Jinak se vůbec neprojevovalo…

Takže vám venkov nechybí?

Když jsme bydleli na vesnici, neměli jsme potřebu někam vyjíždět. Návštěvy jezdily za námi. Ale já chtěla poznávat nová místa a cestovat. Teď jezdíme často na chatu do trampské osady nad údolím Kačáku. Okolo jsou krásné lesy, a tak celá rodina sbírá houby.

Na sušení nemám trpělivost, to obstarává tatínek. Já je jen podusím a zamrazím.

Ráda vaříte, střídáte se u plotny s manželem?

Manžel nic uvařit neumí, žezlo, respektive vařečku držím já. Vařím moc ráda a troufám si říct, že dobře. Používám jen kvalitní suroviny a na výsledku je to znát. Ale co se týká jídla, nejsem ten typ, co všechno sní a ještě luxuje ledničku.

Hodně utrácím za kuchařské časopisy a absolutním relaxem je pro mě listování kuchařkami a recepty. Vždycky si nějaký vyberu, ale málokdy vařím stejné jídlo dvakrát, samozřejmě kromě osvědčené klasiky.

Jídáte společně, nebo se stravujete „za pochodu“?

Snídáme celá rodina pohromadě, snažíme se i o společné večeře. Vždycky si pak rodinné posezení u dobrého jídla vynahradíme o víkendu. Teď zrovna jíme rádi husté zimní polévky – celerovou, mrkvovo-medovou nebo z dýně Hokaido. Dělám také hodně salátů – třeba z červené řepy a pomerančů, s ořechy…

Čím se doma všem zavděčíte?

Děti milují italská jídla, těstoviny, pizzu, ale ochutnají cokoliv. Každý rok jezdíme do Itálie – do Toskánska nebo na Sardinii a odtud si dovážím místní ingredience.

Muž často cestuje za obchodem do Číny, vozí mi různé speciality, ale tamní recepty raději vynechávám. V podstatě jíme všechno, vyhýbáme se jen mastným jídlům jako třeba zabijačce.

Z české kuchyně vařím klasiku – máme rádi třeba svíčkovou, ale houskové knedlíky nemusíme. Připravuji spíš bramborové, nebo je různě vylepšuji. Přidávám do těsta různou zeleninu, houby…

Jste šikovná v kuchyni, umíte i mužské práce?

Tak ty nezvládám. S každou drobností „tlačím“ na manžela, včetně výměny žárovky. U větších zásahů vše vymyslím a zprodukuji, na práci pak najdu „nádeníka“.

Najdete si čas na sport?

Pravidelný pohyb vysloveně potřebuji, padá mi tlak a často pobolívají záda.

Ke cvičení vedu i dcery, s mladší chodíme do tanečního studia pro děti, cvičíme pilates, jógu a s celou rodinou jezdíme lyžovat na hory (Markéta má lyžařské instruktorské zkoušky), ale na běžky jen výjimečně.

Společně vyrážíme i na kola, anebo jen prostě chodíme po horách. Dovolenou si dělíme – týden na horách (většinou Alpy) a týden u moře. Nemám ráda stojatou vodu, ale rychlou řeku. Moře je výjimkou.

Co děláte s volným odpolednem?

A jsme zase v kuchyni – většinou upeču muffiny nebo koláč. Pokud je toho času víc, pustím se do úklidu. A když zbude ještě chvilka a nejsem úplně zmožená, tak cvičím. Chodím si zaběhat a někdy se i povozím na koníčkách.

S dětmi pak navštěvuju kroužky, třeba keramiku… A když nehlásím v televizi, po večerech píšu do novin fejetony nebo si čtu.

Jaký je váš oblíbený autor?

Kromě kuchařek čtu kde co, hlavně v angličtině. Mám ráda moderní autory, baví mě detektivky, občas si přečtu i napínavé sci-fi.

Vizitka

Markéta Fialová se narodila 5. 2. 1971 v Praze, kde absolvovala Fakultu sociálních věd UK – obor masová komunikace.

Novinářskou kariéru odstartovala v deníku Mladá fronta ještě před přijetím na VŠ. Přispívala do několika časopisů a novin.

Byla pomocnou redaktorkou v ČT a v letech 1993–2001 moderátorkou zpravodajské relace televize Premiéra (později Prima).

Od osmnácti let se potýká s těžkou nemocí krvetvorby, před 9 lety dokonce na čas opustila zaměstnání.

Je vdaná za soukromého podnikatele a je maminkou dvou holčiček Almy (12) a Emmy (9).

Text: Marie Šrámková, foto: Daniel Zahálka