Do povědomí filmových a televizních diváků mu pomohly tři role. První byl Bob v retro muzikálu Rebelové, poté gay Ignác v Účastnících zájezdu a nakonec zásadový a přímý Tonda Sova v seriálu Vyprávěj. S ním má Nosek podobné to, že říká, co si myslí, a stojí si za svým.
Do zhruba 11 let byl velmi často nemocný, trpěl úpornými bronchitidami, měl spoustu alergií. V létě lázně, během roku často v nemocnici. „Bylo to ošklivé – byl jsem malinký, hubený, prý jsem se fakt dusil…“ Pak mu naštěstí jeden turnovský lékař pomohl. „A od té doby už nic, nemívám ani chřipku!“ Rodiče to vzali se synkem za správný konec – místo „oprašování“ mu tatínek pořídil dětské činky a cvičil s ním – a už ve 2. třídě přihlásili kluka na judo. „To mi vylepšilo fyzičku a díky tomu jsem dnes v pohodě. Jinak bych byl chabrus.“
Rodiče byli pedanti
„U nás panoval ten klasický model, že taťka byl ten přísnější a mamka ta hodnější. Když chtěla být maminka ostřejší, byla spíše vtipná.“ Rodiče dbali na to, aby děti – Jaromír i jeho o dva a půl roku starší sestra – ve škole uměly: „Byli pedanti, tatínek nás zkoušel fyziku, matiku, chemii, maminka dějepis, zeměpis, češtinu. Naštěstí u maminky to šlo, protože měla ráda masáž krční páteře – držela sešit a já stál za ní a mohl do něj koukat… Ale u tatínka to bylo ostré, tam se člověk musel učit.“ Pan Nosek starší byl nadšeným členem místního ochotnického spolku. „Táta hrál pětadvacet roků ochotnické divadlo, takže jsme se se sestrou a s mamkou na něj pravidelně chodili koukat, ale mně to nepřišlo jako něco, co bych chtěl dělat.“ Jaromír rád maloval, psal básničky, deset let hrál na klavír.
Na gymplu se potkal s divadlem
Rodiče ho do ničeho nenutili a nic mu nezakazovali, jen trvali na tom, že musí vystudovat vysokou školu. Takže gymnázium byl logický krok. A pak? „Já se chtěl stát zvěrolékařem i normálním doktorem, protože mě hrozně bavila biologie.“ Hodně ho ovlivnilo, když se s kamarádem zúčastnil divadelní dílny a dostali se až na přehlídku Jiráskův Hronov. Chytil se drápkem. „Nakonec jsem se hlásil na Akademii výtvarných umění, na zdravotního bratra a zároveň na činohru!“ Přijímačky na medicínu ani nezkoušel, protože matematika, fyzika a chemie nebyly jeho silné disciplíny. „Moje maturita pak byla docela srandovní, protože jsem maturoval z dějin výtvarného umění a z biologie.“
Dva obory současně
Zkusil si podat přihlášku na činohru do Brna i do Prahy, ale neuspěl. „Šišlal jsem, špatně vyslovoval es. Jen jsem tam přišel a řekl, že jsem Nosssek ze SSSemil, tak řekli: Děkujeme!“ Naštěstí se nechal přesvědčit, aby šel na muzikálové herectví, kde problém s výslovností tolik nevadil. Byl přijat na JAMU v Brně. Zpočátku ho zvolený obor moc nebavil: „Ono se tam zpívalo, tancovalo, ani v jednom jsem nevynikal, ale vůbec se tam nehrálo!“ A tak se naučil vyslovovat a ve volném čase si činohru prostě přibral. „Nakonec se mi podařilo, že jsem měl absolventské představení za činohru i za muzikál.“
Tři sezony a pryč
První angažmá dostal Jaromír Nosek v olomouckém divadle, v činohře, ale zůstal jen jednu sezonu. Poté byl tzv. na volné noze, což prokládal krátkodobými angažmá. „Je pro mě lepší sbírat zkušenosti stále na nových místech než zůstat natrvalo v jednom souboru. Nemám rád stereotyp.“ Tak se stalo, že před pár lety měl nazkoušeno současně 21 inscenací v jedenácti divadlech! Proč? „Protože rád potkávám další a další herce, rád přicházím do nového prostředí. Jsem zas ta holá větev, ten malej kluk a musím přes to jít. To mě na herectví baví. Někdo je doma v jednom souboru a těší ho, že je něčeho součástí, já musím za tři sezony pryč.“ Muzikály nevyhledává, tvrdí, že ty české, které se u nás hrají, povětšinou nemají kvalitu. Mnohem raději je za činoherce, který dovede – vyžaduje-li to někdy role – zazpívat a zvládne i choreografii.
Role jen pro peníze? Ne!
„Několikrát jsem vzal roli, i když jsem tušil, že to nemusí dopadnout dobře. Jenom pro peníze to ale určitě nebylo. Nerozumím hercům okolo třiceti, kteří moc dobře vědí o nekvalitě díla, vezmou roli jen pro peníze a ještě se tváří, jak jsou skvělá parta – a hrají blbě. Nejhorší je věta: Ono to stačí.“ Tohle ho skutečně trápí. Mluví o úpadku vkusu, o tom, že hercům by mělo jít o kvalitu, o herecký cech! Také se obává o kluky a děvčata, co hrají v jednom, ale i víc seriálech najednou šitých horkou jehlou. „Zkazí je to. Myslí, že už jsou herci! Zvyknou si na nějaký životní standard, ale pak ze seriálu vypadnou a najednou nevědí, co se sebou…“
Za barem je prima
„Jednou, bylo to začátkem září, jsem seděl v Praze u skleničky a přemýšlel jsem, co budu dělat, když zkoušky na novou věc začnou až na konci října. Povídám si, že jestli tam budu sedět ještě měsíc, tak se upiju k smrti a přijdu o všechny peníze.“ Tak prý poprosil, jestli by to nemohl zkusit z druhé strany pultu. Možná to myslel z legrace, ale chytlo ho to. „Naučil jsem se koktejly, pohazovat lahvemi a začalo mě to bavit. Když jste za barem a celou noc koukáte na lidi, tak je to dobrá škola i pro hraní. Projde tam spousta typů a charakterů. Já to dělám třeba jen třikrát za měsíc a mám za to stejné peníze jako jiní barmani, ale mám to fakt rád.“
S Tondou si rozuměl
Velkou popularitu přinesla Jaromíru Noskovi role Tondy Sovy v seriálu Vyprávěj, který byl mimořádně divácky úspěšný a zároveň, což není v našich televizních vodách zvykem, ceněný odborníky, a to i na mezinárodní úrovni. „Líbilo se mi, že se točilo pozvolným tempem v rozmanitých prostředích, v exteriérech i interiérech, a že se má postava vyvíjela. Většinou mi nabízejí role hajzlíků nebo různých prazvláštních blbounů, ale tady jsem byl charakterní romantický hrdina. Navíc mi byly jeho postoje velmi blízké.“
Proč čekat léta…?
Ivanku, která je o jedenáct let mladší než on, potkal před pár lety – v baru, v němž ona pracuje. Už po třech měsících se zasnoubili, po devíti vzali. „Říkal jsem si, proč čekat léta, když teď je ten největší entuziazmus, a tak jsem si ji vzal. A dobrý.“ Přiznává, že jsou období, kdy se doma dost míjejí. „Ale pak najdu pár okýnek volných, beru ženu do auta a jedeme někam třeba na tři dny. A když je volna víc, tak na měsíc třeba na Bali.“ Jaromír má cizí kraje moc rád. Navštívil Nikaraguu, Brazílii, byl ve Vietnamu, v Kambodži, v Thajsku, v Indonésii. „Jsem nešťastný, že nemůžu všechno procestovat. Dokud to jde, tak chci vždycky někam zmizet na co nejdelší dobu. Až budou děti, bude to složitější.“
Jaromír Nosek (36) ve zkratce:
-
Narodil se 1. února 1978, pochází ze Semil v Podkrkonoší
-
Koníčky od dětství: džudo, hra na klavír, kresba, lyže
-
1996 – maturoval na gymnáziu Ivana Olbrachta v Semilech
-
2000 – absolvoval na JAMU v Brně, obory činoherní a muzikálové herectví
-
Při studiu hostoval v brněnském Národním divadle
-
2000–2001 angažmá v Moravském divadle v Olomouci
-
V dalších letech na volné noze, hostoval např. ve Stavovském divadle v Praze, v Národním divadle v Brně, v Komorním divadle v Plzni, v brněnské Huse na provázku, v Praze na scéně V Řeznické…
-
Od r. 2006 krátce členem souboru Městských divadel pražských
-
2009 – zúčastnil se pěvecké soutěže Duety aneb Když hvězdy zpívají, jeho partnerkou byla Jitka Zelenková
-
Aktuálně je v angažmá v pražském Divadle Komedie, hraje také v A studiu Rubín, v MDP, v Divadle J. K. Tyla v Plzni a ve Studiu DVA a v Divadle Na zábradlí v Praze
-
Filmy: např. Rebelové (2001), Post Coitum (2004), Účastníci zájezdu (2006), Roming (2007), Vetřelci a lovci: Zrozen bez porodu (2009)
-
Seriály: např. Vyprávěj (2009), České století (2013)
-
Má starší sestru
-
Manželka Ivana (25), svatbu měli v r. 2011
Co řekl…
…o studiích na JAMU: „Klídek, pohoda a jazz.“
…o filmech: „Málo spím, pouštím si filmy, třeba dva za noc. I kvůli herectví – pořád sbírám zkušenosti. A moc rád bych nějaký dobrý natočil…“
…o herectví: „Kvůli neměřitelnosti hraní si nikdy nemůžete myslet, jo, to už umím, jde se dál. Nikdy nejste hotový herec.“
…o životě: „Věřím v to, že věci jsou tak, jak mají být. Nedívám se moc dozadu. Ona nějaká moc nad námi je, jenom nevím, jestli se tomu říká správně Bůh. Moje maminka tomu například říká vesmírná energie, v Indonésii to zas nazývají buddhismus.“
Text: Helena Leitlová; Foto: herminapress
Komentáře