Jan Kačer: Psaní mě obohatilo

V mládí švihák, filmová hvězda a idol fanynek biografů. Dnes moudrý, charizmatický muž s tichým, podmanivým hlasem. Jeho cesta s divadlem byla hodně klikatá.

Režisér a herec Jan Kačer pochází z východních Čech, z Holic. O otce přišel ve dvou letech, když spáchal po krachu rodinná továrny sebevraždu. Jan vyrůstal s maminkou zpěvačkou a o deset let starším bratrem. „Možná proto byl můj vztah s mámou hrozně intenzivní. Když večer odcházela zpívat, vždycky jsem brečel.“

Hrníčky ho bavily

V dětství plánoval stát se doktorem medicíny, ale nedostal se na gymnázium, protože neměl ten správný kádrový původ. Chtěl mít maturitu, zbývala tedy talentová škola. „A tak jsem začal v Bechyni na keramice plácat hrníčky a to se mi zalíbilo natolik, že jsem chtěl být výtvarným umělcem.“ Zároveň ale navštěvoval i divadelní kroužek. A pak mu jeden profesor naznačil, že tam jsou v keramice lepší a on že by spíš mohl zkusit divadlo v Praze, konkrétně režii. „Já jsem tehdy netušil, co to režie je, opravdové divadlo jsem doma v Holicích ani Bechyni nikdy žádné neviděl!“ Onen profesor půjčil Janu Kačerovi knihu od slavného ruského režiséra a pedagoga Stanislavského a bylo rozhodnuto. „Tři dny jsem to četl a hrozně mě to bavilo.“

Fanatický rytíř Armin von Heide z Vláčilova historického opusu Údolí včel patří k nejlepším rolím Jana Kačera.

Poprvé v divadle

A tak se rozhodl opustit hrníčky i Bechyni a podal si přihlášku na Divadelní akademii múzických umění. Měl štěstí v tom, že mohl v Praze bydlet u své tety, a navíc v tom, že mu tetička na uvítanou věnovala lístek do Stavovského divadla na představení Kupce benátského se Štěpánkem, Krejčou a dalšími hereckými bardy. Bylo to jeho první setkání s divadlem a Jan byl prostředím i divadlem jako takovým okouzlen. Když se ho pak Mistr Štěpánek u zkoušky zeptal na největší divadelní zážitek, měl to jednoduché. Řekl popravdě, že Kupec, a měl vyhráno. „Na komisi bylo vidět, jak si říkají: Ten chlapec má vkus…“

V komedii Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky z roku 1967 ztvárnil Jan Kačer agenta a svůdce žen. Sekundovala mu krásná Květa Fialová.

Škola ho nadchla

Na škole byl nadšený, všechny předměty ho lákaly a bavily – tanec, jízda na koni, šerm… Nakonec studoval oba obory současně, herectví i režii. „Režie, to byla pro mě hodně abstraktní disciplína. Navíc moje profesorka Vlasta Fabianová říkávala: Režiséři, prosím tě, to jsou starý protivný dědkové. Až budeš starej, režíruj, teď, když ti to sluší, hraj!“ I ona má tedy zásluhu na tom, že Kačer nezůstal jen u režie. „A taky jsme měli v ročníku málo kluků, proto jsem hodně hrál. Od počátku mě to bavilo.“

Začátek v „černé“ Ostravě

Už na škole se seznámil se svou budoucí ženou Ninou Divíškovou a spolu s dalšími spolužáky pak odešli do prvního angažmá do Ostravy, do Divadla Petra Bezruče. A zůstali tam sedm let: „Ostrava nás herecky vychovala.“

Před kamerou se manželé potkali málokdy. Snímek Velká neznámá z roku 1970 je výjimkou.

Zázrak jménem Činoherák

Po návratu do Prahy se mu dařilo. Hrál ve filmech, režíroval. Byl u toho, když vznikal Činoherní klub, dával dohromady soubor. „Záleželo mi na tom, aby každý z herců byl slušný člověk, aby měl fantazii, aby se snesl s ostatními, aby měl smysl pro humor, aby měl hudební sluch a aby byl noblesní k ženám.“ A tak se sešli skvělí hráči Petr Čepek, Josef Somr, Pavel Landovský, Vladimír Pucholt, Josef Abrhám, Jiří Hrzán, Jiří Kodet, Leoš Suchařípa, Jiří Zahajský. A také Věra Galatíková, jeho žena Nina, Libuše Šafránková.. a vznikala báječná a slavná představení.

Deset let vyhnanství

Po letech úspěchů, popularity a zahraničních nabídek ale přišel pro Kačera zlom. Kvůli svým otevřeným názorům a nesouhlasu s režimem dostal výpověď a „zákaz Prahy“. Najednou byl bez práce, marně hledal, kde by se uplatnil. To už měl rodinu, malé děti. Až dostal nabídku z ostravského Státního divadla. Někdejší hvězdě pak začal osamělý život na kufru a na kolejích. „Bral jsem to tak, že já ten režim rád neměl a on mě taky ne. Čili to byla dohoda. Myslel jsem si, že tam jdu na rok.“ Je téměř nepředstavitelné, že Kačer neměl po více než deset let v Ostravě vlastní bydlení a přespával po známých nebo přímo v divadle. Ale považovali si ho tam. „Já jsem se obklopoval lidmi, kteří něco uměli. Nekritizoval jsem špatné sykavky, nebo malý vzrůst, ale vyzdvihoval jsem přednosti. A ti lidé rostli před očima, cítili, že se na ně spoléhá a že mají důvěru.“ Ostravské inscenace se v té době staly i pro pražské kumštýře pojmem a ti se jezdili na tamější představení dívat.

S Janou Brejchovou si Jan Kačer zahrál ve snímku Vlastně se nic nestalo, který natočil režisér Evald Schorm v roce 1988.

Domov dva dny týdně

Nina Divíšková mu tehdy byla skutečnou oporou, dokázala se sama v Praze starat o rodinu, stavět dům a ještě hrát divadlo! „To jí nikdy nezapomenu. Já bych to na jejím místě nedokázal: Vždycky bylo uvařeno, uklizeno, vypráno… A nikdy mi nic nevyčetla“ Jan Kačer nastoupil vždy v pátek v Ostravě do vagonu, doma v Praze byl večer, užili si krásnou rodinnou sobotu a v neděli už se zase nervózně díval na hodinky s vědomím toho, že noc stráví ve vlakovém kupé a brzy ráno vystoupí ve spící Ostravě… Ke konci mě ty cesty tam a zpět tak zmáhaly, že jsem se třeba probudil v Olomouci a nevěděl, jestli jedu do Ostravy nebo z Ostravy. Trpěl jsem hrozným steskem. Stýskalo se mi po ženě, po dětech, po kamarádech. Ale umělecky bylo tohle období můj druhý největší zážitek v životě.“

Coby Boris s Janem Třískou (Marek) a dalším jmenovcem Janem Hrušínským (Ivan) účinkoval ve hře Kumšt, který v Divadle Na Jezerce režíroval další Jan, tentokrát Hřebejk.

Muž mnoha profesí

Do Prahy se vrátil po dlouhé době a neměl moc nač navázat. Dál měl a má herecké příležitosti, coby režisér pracoval v divadlech u nás i v zahraničí, ale to jiskření někdejšího „Činoheráku“ nebo vnucené Ostravy už bylo pryč. V dalších letech přednášel na DAMU, jednu dobu byl také zastupitelem ve Federálním shromáždění, věnoval a věnuje se charitě. Také začal psát. „Celý život jsem si psal poznámky, a na stará kolena se mi zdálo, že by bylo dobré, kdybych si některé myšlenky utřídil. A když jsem to pak dopisoval, zjistil jsem, že jsem chtěl psát o divadle a najednou se mi tam začala zjevovat moje maminka, můj mrtvý tatínek, kamarádi a bylo to možná silnější než já. A hrozně mě to obohatilo.“ Dnes už jsou knížky tři a jsou u čtenářů velmi žádané.

Dokud nás nerozdělí…

Se svou ženou je Jan Kačer téměř 58 let. Hůř se mu chodí, ale pořád příležitostně hraje či režíruje. Píše autobiografické knížky, rozmazluje vnoučata a hřeje ho vědomí, že má skvělou velikou rodinu, která drží při sobě. Však se jich při oslavách schází na dvacet! „Mám štěstí, že jsem obklopen báječnými lidmi, kteří nás s Ninou jednou nahradí. Je to nahořklo-sladký a pěkný.“

Lékaře, který se snaží uklidnit spletitou situaci, hrál v dramatu Operace mé dcery z roku 1986. Na snímku s Janou Šulcovou.

Jan Kačer (78) ve zkratce:

  • Narodil se 3. října 1936 v Holicích.

  • od 1951 studoval keramický obor na SUPŠ v Bechyni

  • 1954–60 absolvoval studium režie na DAMU.

  • od 1959 – režisér a herec v Divadle Petra Bezruče v Ostravě

  • od 1965 Činoherní klub

  • 1975–85 opět v Ostravě

  • 1990–1997 přednášel režii na DAMU

  • Působil také v divadle E. F. Buriana, v Divadle Na Vinohradech,

  • Režíroval v mnoha českých divadlech, také ve Švýcarsku, Švédsku a Norsku

  • Filmy: Smrt si říká Engelchen (1963), Nikdo se nebude smát (1965), Návrat ztraceného syna (1966), Údolí včel (1967), Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967), Bolero (2004), V klidu a naplno (2015)

  • Seriály: Jana Eyrová (1972), Rodinná pouta (2004), Stopy života (2014)

  • Manželka herečka Nina Divíšková (78)

  • Dcery Simona, Klára a Adéla

  • Autobiografické knihy: Jedu k mámě (2003), Mírnou oklikou (2005) a K přátelům (2012)

  • Věnuje se charitě.

Co řekl o …

… o své režii: „Já přicházím s nabídkou a oni mi nabízí svoji představu a v té konfrontaci vzniká to představení. A když k tomuhle nedochází, tak to vždycky dopadne špatně.“

… o životě: „Život je výsada, kterou jsme dostali náhodou. Člověk musí brát všechno, co mu život přináší, jako prospěch.“

… o přátelství: „Láska nepřežije zradu, neboť je příliš křehká. Ale přátelství to přežije, dokonce je tím pevnější, čím jsou ty problémy silnější.“

… o manželství: „Oba jsme měli představu, že člověk má najít jednoho člověka a s ním prostě být. My jsme si to slíbili, a tak jsme to splnili. Ono je to vlastně snadné.“

Text: Helena Leitlová; foto: Herminapress a archivy České televize, TV Prima, Divadla Na Jezerce a Činoherního studia Bouře, Vlasty Gronské, Bohdana Holomíčka a Jany Pertákové.

Štítky: , ,

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Komentáře

Nenechte si ujít další zajímavé články

Pomstil se Luther Římu za výhrůžky?
epochalnisvet.cz

Pomstil se Luther Římu za...

Zaútočil na římskokatolickou církev. Nelíbí se mu...
Nový Hyundai Ioniq plug-in hybrid: Tankujte emoce
21stoleti.cz

Nový Hyundai Ioniq plug-in...

Buď slyšíte motor o trochu větší než je...
Do Olomouce i v době COVIDové
epochanacestach.cz

Do Olomouce i v době COVIDové

Co naplánovat na...
Podivná sebevražda Dannyho Casolara. Pátral po tajném společenství
enigmaplus.cz

Podivná sebevražda Dannyho...

V první srpnový den roku 1991 bylo v hotelu v...
Zázvor na imunitu
nasehvezdy.cz

Zázvor na imunitu

Jako prevence proti nachlazení, zejména proti kašli, ale...
Začíná fanouškům lhát, bude toho brzy litovat?
nasehvezdy.cz

Začíná fanouškům lhát, bude...

Být hlavní hvězdou seriálu Evě Burešové (27)...
Projekt CROCODILE: Inteligentní doprava Evropy
epochaplus.cz

Projekt CROCODILE:...

„Jak chcete vládnout zemi, kde se vyrábí 246...
Bitva na Bílé hoře v Národním muzeu
epochaplus.cz

Bitva na Bílé hoře v...

Ačkoliv je rok 1620 v naší společnosti neomylně...
Výlety bez davů: Přírodní krásy nedaleko Litomyšle
epochanacestach.cz

Výlety bez davů: Přírodní...

Malebné městečko Litomyšl...
0 shares