Malou opičku, která dorůstá třeba jen 10 nebo 20 cm, pořídíte zhruba za stejnou cenu jako hříbě. Ale zatímco u koně vás hlavní výdaje čekají, u opičky je to naopak.
Jako mazlíčci se chovají opičky drápkaté, některé druhy patří k vůbec nejdrobnějším primátům na Zemi. Vypadají jako roztomilé hračky, ale pozor, nelze s nimi tak zacházet, nemají přítulnou a oddanou povahu psa.
V žádném případě se nehodí jako zvířátko pro děti, potřebují klidné prostředí a ohleduplné zacházení. Takže jako dárek spíš pro babičku než pro vnoučata.
Pro starší lidi jsou opičky vhodné i díky blízkosti jejich vzhledu k „lidské tváři“, díky níž pomáhají zahnat pocit samoty. Pro opičky je zase výhodné, že majitel neodchází do práce a nenechává je dlouhé hodiny samotné.
Samostatné ubytování
Opičky se sice mohou pohybovat volně po bytě, ale současně potřebují speciální ubikace, kde budou mít podmínky co nejpodobnější jejich přirozenému prostředí.
Ubikace jsou nutné i proto, abychom v nich mohli opičky uzavřít během naší nepřítomnosti, pobíhání po bytě bez dozoru by pro ně mohlo být nebezpečné.
Jak by měla ubikace vypadat:
Opičky drápkaté potřebují teplé prostředí s vysokou vlhkostí vzduchu, to jim dokážeme zaručit jen v teráriu, klece proto nejsou příliš vhodné. Konkrétně by v teráriu mělo být aspoň 22 °C při 60% až 80% vlhkosti vzduchu.
V přírodě se pohybují na stromech a potřebují poměrně velký prostor. Tomu by mělo odpovídat místo pro mě chystané. Do velkého terária umístíme vícero silnějších větvích, na nichž se budou pak pohybovat.
Opičky současně milují úkryty, ty bychom jim měly vybudovat rovněž z větví, suché trávy nebo podobných materiálů.
Ke spánku se intuitivně ukládají na co nejvýše položené místo, takže jim se vrchní části terária musíme připravit pohodlnější odpočívadlo.
Doporučujeme: Ubikaci pro opičku je nutné připravit předem, ještě než si zvířátko přivezeme. Zpočátku bude vyplašené a bude mít potřebu se schovat.
A to není jediný důvod – pokud opičku necháme ihned pobíhat volně po bytě, pak si v souladu s přirozenými instinkty začne značkovat nové teritorium močí, kterou roznáší na tlapkách.
Ale i kdyby to nedělala, nenaučí se čistotnosti a vykonávání potřeby na jedno místo.
Co do misky
Opičky je nejlépe krmit dvakrát denně a též v teráriu, snadno se to naučí. Základem jejich jídelníčku je rozmanité ovoce a zelenina, dále drobný hmyz jako zdroj bílkovin, obvykle cvrčky, červy, šváby.
Jako pochoutku mohou dostávat také mladé větvičky ovocných stromů a další jedlé výhonky, obilninové kaše s medem a kapkou oleje, vařená vejce. Porce jsou nesmírně malé, nejlépe je nechat si ukázat od chovatele, co a v jakém množství dává jedné opičce.
Naprosto nevhodná je pro ně lidská strava, hlavně smažená a kořeněná jídla, z těch opičky onemocní přinejmenším žaludečními a střevními potížemi.
Kde si je pořídit?
Opičky drápkaté prodávají i některé obchody se zvířecími potřebami, ale chovatelé upozorňují, že od nich dostanete zvíře nejen zpravidla o dost levněji, ale i s veškerým poradenstvím a pomocí, které nákupem nekončí.
Rad je zapotřebí, neboť chov těchto zvířat je ze zákona pod úředním dohledem. Ke každé opičce dostanete dokumenty o jejím původu a musíte ji do deseti dnů zaevidovat jako nový majitel na Ministerstvu životního prostředí.
To proto, že se kontroluje, aby byla zvířata chována v podmínkách, jaké jejich druh vyžaduje a aby s nimi bylo zacházeno dobře.
Opičky jsou uvedeny v CITES, což je Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.
Jedna nestačí
Zcela vážně berte i rady chovatelů, že opičku nelze chovat samostatně. V přírodě žijí opičky ve skupinách nebo párech, život o samotě je pro ně nepřirození a velmi stresující. Může to vést ke zdravotním obtížím i k úhynu zvířete.
Ani pokud byste si s opičkou pravidelně hráli a věnovali jí hodně času, tak byste jí jako společnost nestačili. Takže počítejte aspoň se dvěma zvířaty i v případě, že nechcete mít mláďata.
Drápkaté opice (Callithricidae)
Původem z jihoamerických pralesů, jsou to velmi drobné opičky, v dospělosti měří mezi 12 až 30 cm. Obě pohlaví vypadají stejně, neliší se velikostí ani vzhledem. Typické jsou pro ně drápky na prstech, ploché nehty mají jen na palcích. Dožívají se průměrně 10 až 15 let.
Tamarín
Nejčastěji se chová tamarín žlutoruký a pinčí (na snímku). Jsou poměrně nekonfliktní a zvyklí žít ve skupinách, ale jinak velmi aktivní. Pokud budete mít pár a vyvede mladé, pak jsou to ve většině případů dvojčata. Jejich otec se o ně pečlivě stará a nosí je na zádech.
Kosman
Nesmírně drobný je kosman trpasličí, který v dospělosti váží 100 – 150 g, ostatní druhy mohou mít i 500 g. Kosmani mají klidnější povahu než hyperaktivní tamaríni. K potomstvu, i cizímu, se chovají skutečně láskyplně. Na fotce je kosman stříbřitý.
Lvíček
Vyniká efektním vzhledem, kromě toho má tato opička temperamentní povahu. Je mrštná a hbitá, takže potřebuje ke spojenosti hodně pohybu.
Kotul
Mezi drápkatými opičkami jsou právě kotulové nejhlučnější a nejdivočejší. Milují společnost, jejich tlupy v přírodě mohou čítat padesát i více než sto zvířat. Proto právě kotuly nesmíme nikdy chovat jednotlivě, utrápili by se.
Text: Lenka Korandová, foto: Shutterstock
