Herečka, malířka laskavých obrázků, sběratelka, zahradnice a také milovnice silných strojů. Už několik let je osobitou hospodyní, původně bezdomovkyní, Lepařovou v populárním nováckém seriálu. Stihne toho spoustu a všechno, co dělá, ji doopravdy baví.

Iva Hüttnerová vyrostla v Praze na Letné. Rodiče se brzy rozvedli a ji vychovávali prarodiče, především babička. „Ona se svým způsobem nějak podobala hlavní postavě mé nejoblíbenější knížky, Babičce Boženy Němcové.

Tu miluju od dětství – jako malá jsem chodila do dětského dramatického kroužku a hned jako první roli jsem hrála Barunku.“ Tehdy jí bylo dvanáct let, ale k té laskavé knížce se prý ráda vrací dodnes, dokonce umí celé části zpaměti.

Byla to prý právě její babička, kdo jí vštípil vztah he starým časům a ke starým věcem. „Moje babička uměla vytvořit útulný domov a domácí pohodu.

Dokázala za málo peněz uvařit bezvadné jídlo, byla taková ta kouzelnice v těchto obyčejných, domácích věcech.“

Pohlazení na paletě

Kreslila a malovala ráda už od malička. Pak ji během studií na DAMU velmi ovlivnil kolega Jan Kanyza, který už tenkrát maloval. To prý koketovala i se surrealismem. Své výtvarné schopnosti uplatňovala i při přípravě studentských představení.

Vážněji se ale této zálibě začala věnovat v 70. létech, když byla ve svém prvním angažmá v Karlových Varech. „Když jsem byla v jiném stavu, neměla jsem co dělat, a tak, abych se nenudila, začala jsem si doma ze zoufalství malovat.

Myslela jsem si, že na to, až se dítě narodí, nebudu mít čas, ale tak strašně mě to bavilo a nadchlo, že jsem nejen našla čas, ale že se z toho stala moje druhá profese.

Synovi je 44, takže maluju 45 let.“ Mimochodem už po dvou letech měla ve Varech svou první výstavu. Maluje obrázky, které hladí a vyvolávají na tváři pousmání. „Já maluju touhu po klidu. Snažím se navodit si ten idylický svět a to mně pomáhá najít vnitřní klid.“

Nejoblíbenější byl Pepin

Kdysi si v Divadle Na Okraji, které mělo základnu v pražském Rubínu, zahrála Pepina v Postřižinách. „To byla moje nejmilejší role! Tam měla moje láska ke starým zlatým časům zlaté časy.

A protože situace Bohumila Hrabala přímo vyzývaly k výtvarnému pojetí, nakreslila jsem od té doby na jeho témata spoustu obrázků.“ Představení mělo asi 350 repríz, takže si Iva Hüttnerová užila Hrabalovu poetiku jak coby herečka na jevišti, tak také coby výtvarnice.

Přiznává, že jejím velkým a zatím nesplněným snem je některou z Hrabalových knih ilustrovat. Mimochodem – právě Postřižiny „mohou“ za její nynější manželství.

Prý se svému budoucímu muži jako Pepin natolik líbila, že přišel na představení několikrát – a už jsou spolu 36 let.

Sběratelka starých věcí…

Říká o sobě a svém muži, že jsou „staromilci“. Sama je podle svých slov vášnivou sběratelkou čehokoliv starého. „Nejsem schopna vyhodit nic, k čemu mám citový vztah, při čemž si snadno vytvořím citový vztah ke všemu.

A tak mám plnou půdu.“ Mezi její skutečné poklady patří například dětské botičky Bohumila Hrabala nebo školní sešit Emy Destinnové. Také například – pod vlivem již zmíněné lásky k Boženě Němcové, sbírá spisovatelčiny busty.

„Už jich mám čtrnáct!“ A její muž? Ten se může chlubit například sérií starých vývrtek.

… i babičkovských rad

Paní Iva nesbírá jen památeční předměty, ale také dobré rady našich babiček. Po těch pátrá, kde se dá, mj. ve starých novinách a časopisech.

Dala už jich dohromady tolik, že to vydalo na dvě knížky – Domácí štěstí a Za domácím štěstím, které samozřejmě zároveň ilustrovala. Pak moderovala několik let v televizi pořad Domácí štěstí.

A nyní ji lze vídat na jevišti s Davidem Suchařípou a Michaelou Dolinovou v komedii nazvané domaci@stesti.hned s podtitulem Hospodyně na zabití – v Praze nejčastěji hostují v divadle Semafor.

Jde o komedii, kterou napsal autor Jiří Just Ivě Hüttnerové doslova na tělo, protože se inspiroval právě jejími knížkami. Ale opravdu jen inspiroval.

„Hraju paní, která má vést manželům domácnost, do všeho mluví, kdejakou babičkovskou radu má v malíčku, ale doma má čurbes. Moc mě to baví, protože neznám lepší pocit, než když někoho rozesmějete, až se opravdu chechtá.“

Štěstí v modré zahradě

Miluje přírodu, ale zároveň si nedovede představit, že by žila mimo město. „Prahu mám šíleně ráda, jen trochu ztratila to romantické kouzlo oprýskaných zdí a malebných uliček…“ A tak si na své zahradě za domem vytvořila skutečnou přírodní oázu. Není velká, původně to prý byl klasický dvorek, ale skutečně vymyšlená.

Je tu skupinka obrovských kamenů, potůček jezírko s rybkami, altán a spousta stromků a květin – některé z nich ve starých modrých kameninových či smaltovaných nádobách.

„Mám ráda modrou, proto je tu také modrá hortenzie i další modré květy,“ přiznává dobrovolně. „Zahrada je moje veliká láska. Každodenní kontakt s ní pro mě znamená vrchol spokojenosti. Dřina mi nevadí.

Naopak, je to nejlepší relaxace a fitcentrum na světě. Ale vůbec nejdůležitější je, že se v té zahradě všichni cítíme úžasně šťastní.“ K tomu už zbývá snad jen ocitovat oblíbené pořekadlo paní Ivy: Kdo radosti doma nemá, ten ji jinde marně hledá…

Rychlé a dobré: Kuřecí prsa s brokolicí

Čtyři kusy kuřecích prsou nakrájejte na kostičky a nechte krátce marinovat v polévkovém koření. Potom maso krátce zprudka osmahněte a pak zalijte smetanou. Pro zahuštění omáčky přidejte několik kousků taveného sýra a nechte rozpustit. Vmíchejte krátce povařené kousky brokolice a vařené těstoviny.

Text: Helena Leitlová; foto: Wikimedia Commons, Naše hvězdy