Sama doma moderátorka Ester Janečková rozhodně nebývá. Už devatenáct let je vdaná za chirurga Zdeňka Janečka, s nímž vychovává tři děti, devatenáctiletého Kryštofa, šestnáctiletého Cyrila a čtyřletou Sáru.

Vaši kluci už jsou dětským hrám odrostlejší. Co je momentálně baví?

Kryštofa odmalička baví historie, politologie. Teď třeba píše seminárku a tráví všechen čas v Národní knihovně. On byl vždycky trošku lenoch, ale je vidět, že když ho něco baví, dokáže se tomu věnovat naplno. Cyril zatím tak vyhraněný není.

Hrál softball, kterého teď nechal, aby si mohl užívat novou školu a spolužáky, takže času už mu tolik nezbývá. Je spíš všestrannější, víc taky pomáhá v domácnosti, občas třeba něco uvaří.

Oba se moc hezky chovají k Sáře, jsou ochotní i pohlídat, čehož rádi využíváme. V současné době studují židovské gymnázium. Je to menší škola, všichni se znají, takže tam funguje taková milá rodinná atmosféra.

Zakazujete dětem počítače?

Měli jsme různá období, kdy jsme to omezovali, třeba když měli nějaké problémy ve škole. V zásadě u nás ale funguje demokracie, takže se s nimi spíš domluvíme, že je potřeba to omezit. Manžel je trošku přísnější, já jsem spíš liberál.

Obecně nejsem příznivcem nějakých zákazů, spíš si myslím, že je potřeba s dětmi mluvit, aby si samy uvědomily, co je a není dobré. Nechci je dostávat do situace, kdy by nám museli lhát nebo vymýšlet nějaké podvody, obcházení.

Co malá Sára a moderní technologie?

Když byla menší, hodně ji bavil tablet, což ale teď úplně pustila. Má období, kdy si vymýšlí různé příběhy nebo nás třeba všelijak ošetřuje…Hodně si teď hraje s panenkami, na princezny, taky pořád zpívá, tančí, pořád je v pohybu.

Jsem vcelku šťastná, bála jsem se, že se její záliba v digitálních hračkách bude spíš zhoršovat, ale naštěstí to ustoupilo. Počítače jsou pro mě požírače času.

Jste náruživá čtenářka. Vlastníte čtečku, nebo dáte přednost knize?

Klasické knížky mám ráda, ale čtečku jsem si taky oblíbila. Třeba při cestování je to rozhodně praktická věc. Manžel ji má taky a dost si na ni zvyknul. Z nás dvou je náruživcem spíš on. Stačí pár minut, hned ji otevře, hned ví, kde přestal, a jede.

Já ke čtení přece jen potřebuju svůj klid. Dětem čteme před spaním, většinou manžel. Kluci už si na to samozřejmě moc nepotrpí, ale dřív, když měl večerní službu, četl jim na hlasitý odposlech po telefonu. Sára má knížky taky moc ráda, takže mě těší, že vztah ke čtení se u nás dědí.

Jaké místo má u vás doma televize?

Občas ji pustíme, třeba zprávy nebo Večerníček. Pouštíme si spíš rádi muziku, Sára si teď taky oblíbila klavír. Někdy hraju já a ona zpívá nebo častěji mě od něj vyhodí a preluduje sama. Ráda hraju i na kytaru, tak to jí taky baví.

Děláme si legraci, že je jako strýček Pepin z Postřižin, protože zpívá hrozně nahlas, vymýšlí si slova a plete je pátý přes devátý.

Odpočinete si při uklízení?

Někdy docela jo. Když se Sára narodila a já chodila do práce, jednou týdně mi vypomáhala paní na úklid, ale když jsme zase začali stíhat, zrušila jsem to. Mám ráda náš dům a baví mě ho udržovat.

Člověk si přitom navíc v klidu přemýšlí o svých věcech, což je taky prima. Velká pomocnice při úklidu je Sára. Ráda se mnou vaří, třeba něco míchá, nebo si vezme mikrovlákno a leští skla, až jsou celá zapatlaná (smích). Kluci už se těší, až zvládne vyluxovat celý dům, což je zatím jejich práce.

Jak dlouho tady bydlíte?

Už to bude skoro šest let. Nás pořád lákaly domečky, tak jsme jezdili okukovat různý zříceniny za Prahou, ale nakonec jsme šli do bytu na okraji města, kde jsme bydleli asi devět let.

Pak jsem viděla inzerát, že se prodává zrovna tenhle nedaleký dům, tak jsem ukecala manžela, abychom se šli jenom podívat…On měl hned od začátku takovou milou, slunnou atmosféru, takže jsme se rozhodli v podstatě okamžitě. Teprve pak jsme řešili, že na to vlastně nemáme moc peníze (smích).

Umíte relaxovat?

Neumím být moc sama, takže mě nebaví takový ten samostatný relax. Nejsem ten typ, který si odpočine na masáži. Mám radši ten aktivnější odpočinek, třeba procházku v lese nebo třeba výlet kole.

Manžel je šikovný konstruktér a postavil nám bezvadné dvojkolo, na kterém jezdíme. Kluci už s námi moc nejezdí, ale Sára k manželovu nadšení zvládá čím dál větší vzdálenosti. Tak spíš tohle je pro mě relax.

Jaké ráda dostáváte dárky?

U nás není místo pro zbytečné vitrínky a lapače prachu, věci bereme spíš tak, aby nám sloužily. Nejvíc mě potěší třeba nějaký výlet nebo zážitek.

Když se mě ale někdo třeba před Vánocemi ptá, co si přeju, zacpávám si uši a říkám, že na to ten dotyčný musí přijít sám, protože největší radost nakonec mám hlavně z toho příjemného překvapení.

Ve zkratce:

– Narodila se 15. 12. 1972 v Praze. Po studiu na střední zdravotnické škole byla půl roku v Anglii jako au pair, pak se přihlásila na DAMU. V průběhu studia hostovala v Divadle Na zábradlí.

– Její manžel je chirurg Zdeněk Janeček, s nímž má tři děti: Kryštofa (19), Cyrila (16), Sáru (4).

– Po nedávné rodinné tragédii se rozhodla založit nadaci S barvou ven. Pomáhá mladým lidem s vyrovnáním se s homosexuální orientací.

Text: Andrea Primusová, foto: Dan Zahrádka