Chci dítě: Osvojit, nebo do pěstounské péče?

Stále častěji se ženám po třicítce nedaří otěhotnět. A i když už medicína dokáže zázraky, často nezbude, než dítě adoptovat. Co takový zásadní krok pro všechny zúčastněné znamená?

V případě, že dítě z nějakého důvodu nemůže vyrůstat ve vlastní rodině, je třeba rozhodnout o náhradní výchovné péči. Nejlepším řešením je adopce (osvojení), anebo pěstounská péče, kdy dítě vychovají v běžné rodině „náhradní“ rodiče. Jinak hrozí, že skončí až do své plnoletosti v ústavu.

Jak je možné pečovat o cizí dítě?

a) Svěření dítěte do péče – soud svěří dítě do výchovy jiné osoby, než jsou rodiče. Většinou se jedná o příbuzné, ale může to být i někdo jiný, kdo je dítěti blízký, k němuž má dítě vytvořený citový vztah. Dítě může být svěřeno také do společné výchovy manželů. Podmínkou je záruka zdárné výchovy dítěte a dodržování přesně vymezených práv a povinností. Taková náhradní péče má vždy přednost před ústavní výchovou.

b) Osvojení (adopce) – je ideální formou náhradní rodinné péče, opuštěné dítě je přijato za vlastní. Mezi „novými“ rodiči a dítětem vzniká příbuzenský vztah stejně jako ve skutečné rodině a platí i stejná práva a povinnosti. Příbuzenské vztahy mezi dítětem a původní rodinou zanikají. Noví rodiče se zapíšou do rodného listu dítěte a to získá shodné příjmení. O adopci rozhoduje soud a před jeho rozhodnutím musí uplynout nejméně tři měsíce. V mimořádných případech ho lze zrušit.

• Osvojit lze pouze nezletilé dítě.

• Nelze osvojit dosud nenarozené dítě (i když je počaté).

• Osvojit dítě může dvojice, manžel či manželka rodiče dítěte, nebo jednotlivec.

• O osvojení rozhoduje soud na návrh budoucího nového rodiče.

• Mezi budoucím rodičem a dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl.

Které děti jsou osvojovány?

K adopci je třeba souhlasu zákonného zástupce dítěte (zpravidla rodiče), nebo musí být před zahájením řízení rozhodnuto, že souhlasu není třeba. Pokud dítě nemá zákonného zástupce, určí soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení o osvojení zastupovat. Pokud se pro dítě nedaří najít náhradní rodinu v ČR, je možné přistoupit k mezinárodnímu osvojení (adopce dítěte do ciziny).

Dlouhá doba čekání

O adopci v Česku nejčastěji žádají lidé kolem pětatřiceti let, kteří nemohou mít vlastní potomky. Formuláře, testy, dotazníky, potvrzení, posudky, kurzy rodičovství. To je jen stručný výčet, co čeká toho, kdo se rozhodne odvézt si z kojeneckého ústavu nebo dětského domova dítě. Úřední procedury protáhnou čekání na potomka na dva až pět let. Podle těch, kteří si složitým a zdlouhavým výběrem prošli, z toho někdy jde hlava kolem. Na vině nejsou jen dlouhé úřední procedury, ale i představy rodičů o novém členovi rodiny.

Chceme modrookou zrzku!

Nejprve pár nebo žadatel o adopci navštíví sociálního pracovníka na obecním nebo krajském úřadě, kde vyplní kromě osobních údajů i své představy o dítěti. I přes omezenou „nabídku“ dětí v ústavech úředníky zajímá i to, jak staré chtějí dítě, jakého pohlaví, barvy očí a vlasů. Většina lidí chce co nejmenší zdravé dítě bílé pleti. Na mentálně či fyzicky postižené dítě si troufne jen málokdo. A pak už budoucí náhradní rodiče musí vpustit úředníky domů. Sociální pracovník se podívá, jak eventuální noví rodiče žijí a jestli je jejich byt či dům vhodný pro ratolest. Nejčastějšími důvody pro odmítnutí žádosti bývají zdravotní stav nebo věk žadatele, jindy třeba malý byt nebo hodně dětí v rodině.

S čistým štítem

Úřady zajímá i to, jaký je trestní rejstřík žadatelů, příjmy, fotografie, životopis. Někdy se odehraje ještě několik schůzek s úředníky a teprve pak přijde doporučení nebo zamítnutí žádosti o adopci. Tento posudek putuje na kraj nebo magistrát, který pošle žadatele na psychologické vyšetření. Hodně důkladné! Pokud i po psychologickém vyšetření mají žadatelé o adopci zelenou, musí absolvovat ještě povinné kurzy přípravy na rodičovství.

c) Pěstounská péče – je náhradní rodinná péče, která zajistí hmotné zabezpečení dítěte i odměnu těm, kteří se ho ujali. Skutečným rodičům dítěte zůstane zachovaná rodičovská zodpovědnost jen v určitém rozsahu. Stejně tak jsou pěstounům soudem určeny jejich práva a povinnosti, zastupují dítě a spravují jeho záležitosti jen v běžných věcech. V mimořádných případech (např. vyřízení cestovního pasu) musí požádat o souhlas zástupce dítěte, případně soud. Pěstounská péče se může změnit na poručnickou, a to v případě, kdy biologičtí rodiče zemřeli, nebo byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti. Tato péče končí zletilostí dítěte.

d) Poručenství – jeho účelem je ochrana nezletilého dítěte, kdy vzhledem k nízkému věku není způsobilé k právním úkonům. Soud ustanoví dítěti poručníka v případě, kdy jeho rodiče zemřeli, nebo byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, a nejsou proto plně způsobilí k právním úkonům. Poručník nezletilé dítě zastupuje, spravuje jeho majetek místo rodičů a v některých případech nezletilé dítě i vychovává. Na jeho péči pravidelně dohlíží soud. Poručenství zaniká, jakmile dítě dosáhne zletilosti.

e) Hostitelská péče – je pomoc dětem žijícím v ústavu, nejedná se však o náhradní rodinnou péči. Ředitel ústavního zařízení může s písemným souhlasem opatrovníka, povolit dítěti dočasný (obvykle víkendový, případně prázdninový) pobyt mimo ústav, a to i u jiných osob, než jsou rodiče nebo příbuzní. Při této formě péče se zpravidla nepředpokládá možnost trvalého umístění dítěte v „hostitelské“ rodině. Pokud má být tato pomoc dítěti prospěšná, musí být poskytována odborně, dlouhodobě a s velkou citlivostí. Žadatelé by měli úzce spolupracovat s odborníky a měli by být na poskytování této pomoci velmi dobře připraveni.

Dítě bude moci donosit příbuzná

Ženám, které nemohou odnosit své dítě, by už brzy mohl pomoci nový občanský zákoník. Díky němu by totiž dítě mohly odnosit příbuzné biologických rodičů. Zákon umožní, aby v rámci rodiny například sestra odnosila dítě počaté z vajíčka své sestry, matka své dcery. Dnes je takový postup protizákonný. Páry tak obvykle hledají pomoc v zahraničí. O náhradní mateřství budou ale moci zažádat jenom páry a žena musí doložit, že jí její zdravotní stav nedovoluje dítě nosit. Zákoník řeší i následné vztahy. Oficiálně je matkou žena, která dítě porodí. Dárkyně vajíčka bude moci narozené dítě osvojit. Asistované těhotenství vyjde na desítky tisíc korun. Ženám do 39 let je uhradí zdravotní pojišťovny.

Text: Marie Šrámková, foto: Shutterstock