Domů     Chantal Poullain: Důležité je, co člověk vyzařuje
Chantal Poullain: Důležité je, co člověk vyzařuje

Šarmantní, vždy elegantní dáma používající češtinu s originální ekvilibristikou. Hraje divadlo, se svou nadací zdětšťuje dětská oddělení nemocnic a nezaměnitelným hlubokým hlasem báječně zpívá francouzské šansony.

Když přijíždím do Marseille, něco se ve mně probudí, je cítit, že kořeny tam jsou. Přitom tam nežiju už strašně dlouho.“ Narodila ve slavném středomořském přístavu, moře a lodě miluje.

A také francouzský kraj Camargue, kde trávila v dětství hodně času s dědou, který choval koně. A koně miluje dodnes. „Všechno, co vím o koních, mě naučil on. Posadil si mě k sobě do sedla už jako batole.“

Bála se nejistoty

Pochází z převážně umělecké rodiny – jeden dědeček byl houslista, maminka sochařka a malířka a otec sochař a umělecký kovář. Takové geny asi nelze zapřít.

Chantal chtěla být nejprve baletka, tančila 12 let. „Ale pak jsem si uvědomila, že nechci žít život umělce.

Měla jsem strach z nejistoty, bála jsem se.“ Kreslila, zajímala ji architektura, také chtěla dělat medicínu. „Zároveň mě ale pořád něco táhlo k tomu umění… Říkala jsem si – budeš studovat a uvidíme.“ Pak začala hrát ve školním divadle.

„A všichni – učitelé i kamarádi – mi říkali, hele, ty musíš dělat divadlo!“

Bolek vyhrál na New Yorkem

V Ženevě, kam se po rozvodu s otcem maminka s ní dvěma jejími sestrami přestěhovala, vystudovala Chantal Divadelní akademii, měla nabídky na angažmá, měla filmové role a měla už koupenou letenku do New Yorku, kde chtěla sbírat herecké zkušenosti.

Jenže náhodou potkala dlouhého hubeného klauna odněkud z komunistického Československa. Bylo jí dva a dvacet, beznadějně se zamilovala a tu letenku prý roztrhala. „Nepřestěhovala jsem se hned.

Nejdříve jsem jen přijížděla a odjížděla, byly to jen takové návštěvy, až do revoluce jsem vždycky dostala vízum. Po listopadu 1989 jsem získala trvalé bydliště jako cizinka. Dvacet let jsme bydleli v Brně a cestovali a hráli všude po světě.“

I Vladimír propadl umění

Když měl v létě roku 1989 přijít na svět syn Vladimír, odjela rodit do Ženevy. „Bolek zrovna točil a já jsem nechtěla obtěžovat. Tak jsem pak už přivezla malinké miminko.“ Vždycky prý doufala, že „Vladimír nepropadne do uměleckých sfér“, ale marně.

Od dětství prý dělá krásné sochy – jak by ne, zase ty geny. Ostatně kromě francouzských prarodičů je sochařkou a malířkou i jeho teta a mladší sestra Chantal, Beatrice. V roce 2002 se Polívkovi rozvedli a Chantal se s Vladimírem časem přestěhovala do Prahy.

Syn vystudoval alternativní herectví a dnes vystupuje mimo jiné se svým otcem v představení Šašek a syn. „Vladimír je Čech jak poleno! A já jsem ráda, že jsem mu ponechala jeho českou rodinu.“

U jídla se nesmí spěchat

Francie je synonymem vyhlášené kuchyně. Jaký vztah k vaření má Chantal Poullain? „Miluji vařit pro lidi, které mám ráda.“ Zdůrazňuje, že v životě nejde jen o to „krmit se“, ale mít z jídla radost a k vaření i jídlu přistupovat s láskou.

„Když přijedu do Francie, okamžitě cítím všechny vůně, chuť vína i prostředí – mám hned pusu plnou chutí. Je to jako afrodiziakum…“ Má ráda, když je velký stůl a kolem rodina, přátelé, debatuje se, probírají se zážitky, směje se a přitom se jí.

A nikdo nikam nespěchá. „Z české kuchyně umím pár receptů na jídla, která miluju – jako první, když jsem sem přijela, jsem se naučila svíčkovou, guláš a bramborový salát od Bolkovy maminky.

Ten jsem trefila až napotřetí… A moc ráda mám španělské ptáčky nebo koprovou omáčku s vajíčkem.“ Ale většinou prý vaří něco z francouzské kuchyně, která je jí přece jenom bližší, a z italské. „Dávám přednost lehkým jídlům a malým porcím.“

S Archou má život smysl

Založení nadace Archa Chantal iniciovala herečka v roce 1993. Může za to její syn. Chantal s Bolkem hráli tehdy hodně ve světě a malý cestoval s nimi.

A tak samozřejmě navštívil občas i tamní dětská zdravotnická zařízení, která byla barevná a plná hraček, takže děti zapomínaly, kde vlastně jsou. Pak se Vladimír se jednou ocitl v české nemocnici a řekl prý: Mami, proč je to tu tak smutný?

„On se do té nemocnice těšil a byl zklamaný…“ Slíbila mu, že udělá vše pro to, aby se i do místních nemocnic děti těšily. A tak vznikla Archa Chantal. „Zpočátku to byl velký boj. Lékaři říkali – výrazné barvy? Blázníte?“

Léčit nejen tělo

Nakonec se ale záměr povedlo naplnit. Nadace Archa Chantal utváří vždycky celé prostředí, aby vypadalo jako dětský svět.

Jednou je to džungle, jindy divadlo, pak loď, zoologická zahrada, farma zvířat, pláž, ostrov pokladů, rozkvetlá louka… „Důvod, proč o tohle všechno usiluji je prostý – v nemocnici by se nemělo léčit pouze tělo, ale i obolavělá duše.

Pohoda a harmonie jsou přece základním předpokladem fyzického zdraví.“ Prvním projektem byla kdysi úprava dětského oddělení ve Fakultní nemocnici s poliklinikou v Brně-Běrkově. Tam tehdy začala „vládnout“ pohádková zvířátka.

Dnes už je za nadací na čtyřicet realizovaných projektů, další jsou ve stadiu příprav. Dříve nudná dětská nemocniční oddělení se díky nadaci změnila k nepoznání.

Fotky těch úžasně veselých interiérů si lze prohlédnout na stránkách nadace – určitě se při prohlížení budete usmívat! „Tahle práce je pro mě velmi důležitá. Mám pocit, že můj život má větší smysl.“

Žít na plný pecky

Před sedmi lety musela Chantal čelit diagnóze rakovina prsu. Už podruhé – poprvé to bylo krátce po seznámení Bolkem. Tehdy i teď to dopadlo dobře. ,,Nemoc zřejmě přišla, aby mi udělila lekci. Aby mně řekla, že si mám vážit života a štěstí, které mám.

Myslím, že mě to mělo přimět vnímat víc samu sebe. Já jsem opak hypochondra, vůbec se nešetřím.“ Spousta kamarádů prý jí radila jak dál žít, co jíst… „A já jim řekla, že budu papat, co chci, a že budu žít na plný pecky. Chci žít, ne přežívat!“

Chantal Poullain-Polívková ve zkratce

Narodila se 17. srpna 1956 v Marseille ve Francii, vystudovala Divadelní akademii v Ženevě ve Švýcarsku, poté studovala v Anglii

1978 setkání s Bolkem Polívkou – následovala ho do Československa

Hrála v Divadle Na Provázku, v Divadle Ungelt

Dnes vystupuje pod hlavičkou Divadla Bolka Polívky

Filmy: např. Šašek a královna (1987), Kopytem sem, kopytem tam (1988), Král Ubu (1996), Na zámku (2000), seriály: např. Dokonalý svět (2010)

Zpívá francouzské šansony, natočila album Chantal Chansons

Už 24 let je prezidentkou Nadace Archa Chantal (www. archa-chantal.cz)

Rodina: S bývalým manželem, hercem Boleslavem Polívkou má syna Vladimíra (28, herec)

Kde ji lze vidět: https://www.i-divadlo.cz/profily/chantal-poullain

Co řekla o…

… o výchově: Dostalo se nám přísné katolické výchovy, já jsem studovala v klášterní škole u salesiánských sester ve Švýcarsku, a dnes mohu říct, že to nebylo tak špatné, protože mi to dalo určité životní hodnoty. Máma nám ponechala možnost volby.

Vždycky říkala, že nejdůležitější je svoboda myšlení, najít si vlastní víru, v níž najdeme svou cestu.

… o vyzařování: „Šarm a elegance nejsou jen věcí toho, jak člověk vypadá navenek, ale spíš věcí vnitřního pocitu. Toho, co člověk vyzařuje.“

… o vzpomínání: „Některé odžité a prožité věci je lepší nechat zavřené. Jde o minulost. Předaná zkušenost ale může pomoci, potom má význam.“

… o instinktu: „Naše životní mapa je složená tak, že neprocházíme jedinou velkou cestou, ale když tu mapu pomalu otevíráme, vidíme spoustu menších nových cest, ze kterých si můžeme vybrat. Při tom výběru jsem vždy poslechla svůj instinkt. Nikdy mne nezklamal.“

… o strachu z davu: „Jsem klaustrofob a mám děs z davů na koncertech, hysterie se bojím. Proto chodím jen na intimní koncerty. To mám, i když je třeba náměstí plné lidí – já musím utéct, mám pocit, že se zadusím…“

… o svém hlase: „Celý život jsem měla kvůli hlasu komplex. Byla jsem malá holčička, roztomilá blondýnka a už tehdy jsem měla hluboký hlas. Promluvila jsem a lidi, kteří tu blondýnku obdivovali, se lekli.“

… o hraní: „Hraní mě hrozně baví, asi nejvíc, když se zkouší. Baví mě to hledání… Ale nikdy jsem neměla pocit, že bych bez divadla nemohla žít. Myslím, že můžu dělat spoustu věcí.“

Text: Helena Leitlová; foto: Herminapress, Nexfoto

Související články
25.6.2025
Mistr slova! Několik generací tu rozesmál, tu nasměroval k zamyšlení. Autor či spoluautor písní, které zlidověly. Spoluzakladatel divadla, principál, textař, básník, zpěvák, herec… … skladatel, dramatik, spisovatel, grafik, sběratel… Renesanční muž mnoha zájmů a dovedností, kterým se věnuje s pílí a entuziasmem i ve svých více než devadesáti! Doma bylo v Klatovech „V Klatovech jsem objevoval s
23.6.2025
Květnové Hovory W, pravidelný hudebně zábavný pořad, jehož publikum vždy zaplní rozhlasovou kavárnu Radiocafé do posledního místečka, měl opět velmi atraktivního a hlavně vtipného hosta. Než se však jaksepatří „rozjel“, už v úvodu se svěřil moderátor Jiří Werich Petrášek publiku, že jej stačil Josef Fousek ještě před jeho začátkem pořádně naštvat, a to hned třikrát. Dlužno upřesnit, že tak činil s
27.5.2025
Potřebujeme je každý den. Nosíme v nich cennosti a nezbytnosti. Podtrhují náš styl, doprovází nás do práce, na výlety, dovolené, za sportem i do společnosti. Věděli jste, že existuje přes sedmdesát typů kabelek? Spousta z nich ani nemá český název. Většinou se používají anglická označení. Všechny je rozebrat nemůžeme, zabralo by to snad celé jedno číslo Paní domu, a tak jsou pro vás připravené ty
27.5.2025
První opravdu podložená zmínka o rodu Kinských je skutečně úctyhodného data. Jde o závěť Bohuslava z Vchynic a Žernosek, kterou jmenovaný rozděluje majetek mezi své syny. Listina pochází z roku 1282, takže současného příslušníka rodu Františka Kinského dělí od jeho předka úctyhodný kus české historie. Pokud se jej optáte, zda ještě dnes něco cítí k místu, které je spjato s počátky tohoto slavného
20.5.2025
Nastává čas dovolených a toulek po světě, a tak vás možná čeká vysněná cesta za oceán. Pak se také poprvé potkáte s pásmovou nemocí. Anglicky se nazývá jet lag a doslova znamená tryskáčové zpoždění. O co vlastně jde? Cestování časovými pásmy vám rozbourá denní rytmus. Lidské tělo je, jak známo, nastavené na to, aby dělalo během 24 hodin spoustu činností – mezi jiným má svůj čas spánku a jídla. P
reklama
Šikovné tipy
Konec zápachu v bytě
Možná už se vám to také stalo. Vejdete do bytu a…. cítíte nepříjemný odér, který se line prostorem. Jen nemůžete přijít na to, odkud se bere. V případě, že se váš nos vzbouří a signalizuje nelibý pach, se zkuste zaměřit na 7 nejčastějších důvodů, proč to u vás doma smrdí. 1. Odpadkový koš Používání igelitových […]
Křída umí více než jen psát
Mít po ruce křídu se v domácnosti vyplatí. Skvěle čistí a umí i pár dalších kousků, přitom nedráždí, nevyvolává alergie a není jedovatá. Nahradí levanduli v šatníku: Působí ale trochu jinak. Zatímco levandule svým intenzivním aromatem nepříjemné pachy překryje, křída spíš řeší jejich příčinu, kterou bývá vlhkost v šatníku. Ta podporuje množení bakterií, které jsou […]
Vyzkoušeli jsme: Tablety, nebo gel?
Kdo nemá myčku, nepotřebuje ji. Kdo si ji jednou pořídí, už si život bez ní nedokáže představit. Patříte ke druhé skupině? Pak možná řešíte další dilema, jaký přípravek na mytí nádobí použít. Nabídka na trhu je bohatá, ale v zásadě nejčastěji volíme mezi práškem, tabletami a gelem. Pomiňme prášek, mnoho spotřebitelů ho odmítá s tím, že se […]
Když se barva na vlasy nepovede
Stát se to může nejen při experimentu s jinou barvou, než obvykle používáte, ale zradit může i ta vaše tradiční. Odstín nesedí a vůbec se vám nelíbí. Co teď s tím? Ideálním řešením by bylo běžet hned do kadeřnictví, ať zkusí, co dovedou. To je ale málokdy možné, takže zbývají domácké postupy. Naštěstí i s […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé