Mnohé vyžadují trvale vlhká stanoviště, některé však budou prospívat v suchých půdách…Mohou být trpasličího vzrůstu, ale také obrovské. Jedno však mají masožravé rostliny společné – schopnost lovit a konzumovat živočichy.
Znáte tuhle písničku? „Máme doma místo psa kytku masožravou a kdo tomu nevěří, ať si vrtí hlavou. Sní tři párky k obědu, je to kytka cvalík, a že štěká jako pes, říkáme jí Alík.“ Tak takhle masožravé rostliny nefungují.
Nesní ani jeden, natož tři párky a už vůbec neštěkají… Jsou však zvláštní a kdo se jednou rozhodne je pěstovat, většinou získá hodnotného koníčka, protože spousta těchto rostlin patří mezi ohrožené druhy.
Čím se krmí
Aby byla rostlina považována za masožravou, musí dokázat svou potenciální kořist nalákat, polapit a využít látky z ní získané. Ty jí dodávají živiny. Způsobů, jak toho rostliny docilují, je celá řada.
Některé je lapnou svým květem, jiné na drobné zemní a vodní živočichy nastraží speciální podzemní past, další zase lákají organismy na lesknoucí se kapičky smrtícího slizu. Ve svých domovinách dokážou ulovit malé obratlovce, žáby, ještěrky, ptáky i hlodavce.
To je však na hranici jejich schopností. Nejčastěji chytají drobné živočichy, prvoky a hmyz.
Chci je mít doma
I když pěstitelé tvrdí, že masožravky nejsou náročné, přeci jen doporučí začátečníkům určité druhy, které nemají příliš vysoké nároky. Které to jsou?
Špirlice (Sarracenia)
Nazývají se také „džbánkovité“
Přirozeně se vyskytují v močálech a slatiništích převážně teplého jihovýchodu Severní Ameriky. Jsou nádherné, s pozoruhodnými květy a patří k nejvděčnějším a nejsnáze pěstovaným masožravým rostlinám. Můžete je mít celoročně na slunných okenních parapetech.
Krásně zbarvené duté listy (láčky) slouží jako padací pasti, do kterých na sladký nektar špirlice chytají převážně lezoucí a létající hmyz.
Pěstování: V létě špirlicím vyhovuje pokojová teplota, a snáší i větší přehřátí. V zimě ocení mírný pokles teploty. Stačí zajistit, aby pod oknem nebylo zapnuté topení a rostliny tak neměly v zimě tepleji než v létě. Pokud máte možnost, umístěte rostliny na zimu na chladné a světlé místo.
Zálivka: Hladinu vody v misce udržujte 0,5 – 1,5 cm, voda nikdy nesmí vyschnout! Jednou ročně rostlinku přesaďte.
Množení: Nejvhodnějším způsobem rozmnožování je dělení velkých trsů.
Poznámka: Dospělé rostliny vykvétají každoročně v březnu nebo dubnu velkými, žlutými nebo červenými květy.
Bublinatka (Utricularia)
Svými květy některé druhy připomínají orchidej
Je to nejhojněji zastoupený rod masožravých rostlin. Dělí se do tří základních skupin: pozemní, vodní a orchidejové typy. Oblíbené jsou především kvůli krásným květům, které připomínají květy hledíků a orchidejí.
Český název je odvozen od malých patiček (o průměru 0,2 – 12 mm), které vyrůstají podél stonků a listů. Každá past tvaru měchýřku je velká 0,5 – 4,0 mm v průměru. Vznikla přeměnou listů.
V lapacím měchýřku je vakuum a každý z měchýřků má víčko opatřené titěrnými chloupky.
Víčko bývá obvykle zavřené, ale když se nějaký drobný živočich (prvok, roztoč, korýš, drobný hmyz, nebo jeho larva) dotkne chloupků, víčko se prudce otevře a podtlak vsákne kapku vody i s živočichem do měchýřku.
Víčko se opět přiklopí, a proto oběť nemůže uniknout. Tento proces trvá pouze zlomek sekundy.
Pěstování
Pěstovat bublinatky je snadné. Pro své krásné květy se hodí nejen k osazování pokojových vitrín, ale i jako doplněk k ostatním masožravým rostlinám. Vyžadují dostatek rozptýleného osvětlení, ne však přímé slunce z důvodu citlivosti na přehřátí.
Teploty by se měly v létě pohybovat do 25 – 28 °C, v zimě mohou být nižší, okolo 20 °C. Rostou v kyselém písčitém substrátu s podílem organického humusu. Vhodné je tyto rostliny pěstovat v uzavřených nádobách. Nesmíme však zapomenout na dobré větrání.
Zálivka
Substrát je nutné udržovat stále vlhký. Vlhkost můžeme zabezpečit také častým mlžením.
Množení
Některé druhy přečkávají období sucha jen pomocí semen, jiné tvoří hlízy.
Poznámka
Některé bublinatky výborně prospívají v akváriích. Je to například Utricularia gibba.
Rosnatka (Drosera)
V léčitelství pomáhají proti kašli a jsou také afrodiziaka
Svoji kořist lapají listy pomocí žláznatých chlupů nesoucích lepkavý sliz. Tyto se na slunci třpytí a lákají hmyz. Rosnatky kráse kapiček rosy vděčí za své české jméno.
Ztratí-li se po donesení rostliny z obchodu „rosa“ na listech, umístěte rostlinku do otevřené sklenice. Na dně udržujte výše popsané množství vody. Otevřená sklenice dobře větrá, na slunci se nepřehřívá.
Rostlina si zde vytvoří vlhčí klima a kapičky „rosy“ na listech se po několika dnech obnoví.
Pěstování
Rosnatky jsou jedněmi z nejběžněji pěstovaných masožravých rostlin. Moc se jim líbí na okenním parapetu v pokoji, kde co nejvíce svítí sluníčko. V létě i v zimně rosnatkám vyhovuje pokojová teplota, lehčí přehřátí snášejí dobře.
V zimě jim vůbec nebude vadit, když studené okno způsobí menší pokles teploty. Jednou do roka rostlinku přesaďte, jako substrát volte rašelinu. Hnojení není potřeba.
Zálivka
Vždy zalévejte do misky pod květináčem a hladinu vody v ní udržujte 0,5 – 1,5 cm. Voda nikdy nesmí vyschnout!
Množení
Většina běžně prodávaných rosnatek je samosprašná a vytváří tisíce mikroskopických semen.
Poznámka
Pěstitelé nedoporučují rosnatky překrmovat. Rostliny samy lapají drobné mušky a pokud nic nechytí, bez potravy se obejdou.
Tučnice (Pinguicula)
Super proti octomilkám
Najdete je téměř po celém světě. Asi 40 z celkově 90 známých druhů má svůj domov v Mexiku. Kořist lapají na povrch svých listů, které jsou pokryté velkým množstvím droboučkých lepivých žlázek.
Nepatří tedy mezi masožravými rostlinami k největším dravcům, protože jejich kořistí jsou nejčastěji drobné mušky (např. „ovocné mušky“ – octomilky). Těch však dokážou tučnice polapit velké množství.
Ulovený hmyz následně rostlina natráví a uvolněné živiny vstřebá, takže na povrchu listů zbývá pouze skelet kořisti.
Pěstování
Lze je bez větších problémů úspěšně pěstovat na každém světlém okně a kromě své masožravosti zaujmou i hezkými, fialky připomínajícími květy.
Substrát si připravte z hrubšího říčního písku, rašeliny a běžné půdy v poměru 2:1:1. Můžete nepatrně přidat drcený vápenec. Nepřihnojujte! Ani není potřeba rostlinku přikrmovat.
Zálivka
V létě vyžaduje tučnice hojnou zálivku, vždy do misky pod květináč, ale v zimě zálivku omezte na nejnutnější tak, aby substrát nevyschnul.
Množení
Tučnice vytvářejí desítky až stovky dobře klíčivých semen, které lze vysévat na povrch rašeliny s perlitem v poměru 1 : 1 v běžných pokojových teplotách. Semena lze vysévat kdykoli během roku
Poznámka
Dokáže polapit obrovské množství octových mušek.
Mucholapka podivná (Dionaea muscipula)
Královna mezi masožravými rostlinami
Jedním z paradoxů, který charakterizuje mucholapku podivnou, je skutečnost, že za okny a ve sklenících po celém světě roste mnohonásobně více exemplářů, než kolik jich přežívá v přírodě.
Jako jediná suchozemská masožravá rostlina loví drobné živočichy prudkým pohybem pasti. Loví drobný lezoucí a létavý hmyz, například mravence, pavouky, mouchy, ale třeba i vosy. Paradoxně k jejímu jménu mouchy tvoří pouhé setiny z její kořisti. Kořist láká na sladký nektar, který produkuje na okrajích lapacího listu.
Pěstování
Rostlinka není na pěstování moc náročná. Dopřejte ji pouze maximální možné oslunění, tedy nejlépe jižní nebo západní stranu. Jako substrát je možné používat rašelinu s příměsí písku, který se zdá být velmi významnou složkou.
Směs smíchejte v poměru 4:1 – 2:1 ve prospěch rašeliny. Poměr je nutné vyzkoušet podle kvality používaného písku. Do substrátu lze přidat i hrubozrnný perlit. Na podzim a v zimě rostlinku „přisvěcujte“, není zvyklá na nedostatek světla a špatně ho snáší.
Zálivka
Mucholapka vyžaduje bohatou zálivku do misky. V porovnání s rosnatkami jí však vadí, když její kořeny příliš zasahují pod hladinu spodní vody. Tedy, když je v misce hodně vody a květináče jsou příliš nízké.
Nejlepší je udržovat hladinu vysokou do jednoho centimetru a dopřát mucholapkám květináč alespoň 8 cm vysoký.
Množení
Rozmnožování mucholapek není složité, nejsnadnější je dělením trsů.
Poznámka
Cíleného zbarvení rostlin dosáhneme pouze při silném oslunění, v opačném případě bývají rostliny nevýrazně zelené.
Víte, že
* masožravým rostlinám se říká také hmyzožravé?
* některé masožravky rostou i u nás, nejčastěji v horských oblastech, na Třeboňsku a Dokesku?
ZAJÍMAVOST
Dravé houby
Nejen rostliny, ale i některé houby se specializují na chytání živých, pohybujících se organismů. Říká se jim „dravé houby“. Jak ale taková dravá houba vypadá?
Lze si ji představit například jako muchomůrku vybírající si nejtučnější masařky ze svého zavánějícího klobouku?
Průměrná dravá houba se samozřejmě od výše zmíněné představy liší – většina dravých hub je mikroskopických rozměrů a jen některé z nich lze vidět pouhým okem (respektive jejich plodnice), třeba na pahýlu dubu za vaším domem.
Dravých hub je prozatím známo asi ke dvěma stům druhů, ale v domácích podmínkách se nepěstují.
Text: Dana Pešková, Zdroj a konzultace: Kamil Pásek (masozravky.com), Mirek Srba (sarracenia.cz); foto: PX FUEL