Kdyby tak už byla dovolená… Kdybych tak měla o dvacet kilo méně… Kdyby… A můžete si dosadit jakékoli pro vás aktuální přání. Teprve až se naplní, bude náš život stát za to.
Upínat se k tomu, co si přejeme, by nebylo nic špatného, kdybychom si tím podvědomě stále neodsouvali do budoucnosti okamžik, kdy si dovolíme cítit se spokojeně. Jenže ani v budoucnu se často nic nezmění: Dovolená se nevydaří přesně podle našich představ a ještě rychle skončí.
A když zhubneme na vytouženou váhu, všimneme si, že máme řídké vlasy nebo povadlý obličej.
V pasti vlastních myšlenek
Optimisté působí naivně až směšně, zvlášť zde v českých krajích, kde máme všichni ve zvyku o všem pochybovat už předem a ničemu dobrému nevěřit. Jenže všimněte si jisté drobnosti: Optimisté nejsou ani štíhlejší, ani krásnější, nemají vyšší příjmy ani hodnější děti. Rozdíl je jen v přístupu k věcem. A ten optimistický má své značné přednosti.
Lidé s tímto životním názorem jsou nejen každodenně spokojenější, ale také obecně méně náchylní k nemocem. Jak je to možné? Zažívají méně stresu. Zato pesimisté, kteří si odsouvají spokojenosti do budoucnosti a spojují ji s nějakým konkrétním cílem, si vytvářejí trvalou hladinu stresu. Sami sobě takovým postojem totiž tvrdí, že jejich momentální život není O.K.
A tělo na to reaguje zvýšeným vylučováním stresových hormonů z nadledvin.
Co umí stresové hormony
Jsou vynikajícím přírodním dopingem pro situace, kdy někoho vytahujeme z hořícího auta nebo rozvodněné řeky. Pomohou nám utéct agresivní partičce pobudů s dítětem v náručí. Dodají totiž obrovské množství energie, o které jsme ani netušili, že ji máme. Problém nastane až při stresu sice ne tak výrazném, ale dlouhodobém.
Pak se projeví škodlivé účinky – stresové hormony vyčerpávají rezervy organismu, proto máme málo energie, také zhorší imunitu, takže jsme často nemocní.
Podle genetických předpokladů se pak mohou rozvinout rozmanité psychosomatické choroby, které by se bez stresu nemusely projevit – od cukrovky, přes vysoký krevní tlak až třeba k astmatu.
1. krok: Jak z toho ven?
Že nám odsouvání spokojenosti se svým životem škodí, je už nad slunce jasné. Jenže jak to změnit? Jako první krok bychom si měli udělat malou revizi svého života. V klidu a nikým nerušení si sednout a třeba si sepsat, s čím jsme se svém životě nejvíc nespokojení. Je naše manželství v dlouhodobé krizi? Máme opravdu velké finanční potíže? Problémy s dětmi?
U každého bodu si pak racionálně zvážíme, co se dá změnit či kam se obrátit pro radu nebo pomoc. Půjdeme do manželské porandy, nebo rovnou k soudu? A co peníze: Proč se vlastně nepoohlédnout po novém zaměstnání? Přestaňte si říkat, že na vás stejně nejsou nikde zvědaví a zkuste to. Dřív nebo později to vyjde.
Především tak ale začnete řešit reálné potíže a něco podnikat pro jejich odstranění nebo aspoň zmírnění.
Věřte, že už po těchto krocích se začnete dívat na život s větším optimismem.
2. krok: Více radosti do života
A tím nastane čas pro druhý krok. Nestačí totiž jen vymazat z našeho momentálního života největší mínusy, potřebujeme také přidat zážitky s kladným nábojem. A tak zavzpomínejte: Co vám dřív dělalo radost? Po čem jste v životě toužili a nedošlo na to? Kde skončily vaše staré plány? Zkuste zavolat bývalé kamarádce, na kterou jste v běhu času pozapomněli, třeba z toho něco bude.
Můžete se vrátit k zálibám, na které už nebyl čas, nebo si najít zájmový kroužek podle toho, co vás teď baví.
Zkrátka udělejte už dnes něco jen proto, že vás to potěší.
3. krok: Žít aktuálním okamžikem
Jakmile se budete cítit spokojeněji, naučte se užitečnou sebeobranu proti síle pochmurných myšlenek. Je to aktivní prožívání aktuálního okamžiku a nejlépe se dá přiblížit na myšlení malých dětí. Určitě znáte jejich neobyčejnou schopnost soustředit se tak silně na hru, že nic kolem nevnímají.
I když je to způsobeno nezralostí jejich mozku, je to vlastně výhodnější přístup k realitě, než jaký máme my dospělí. Náš mozek nedokáže postát u jednoho tématu. Zatímco okopáváme jahody, myšlenky nám stále utíkají ke starostem a úvahám o tom, co se stane, když… syna opět nevezmou na školu, když manžel přijde o práci, když nás tchyně vydědí.
V tu chvíli prožíváme mnoho stresu s věcmi, které se třeba vůbec nestanou. Ale i kdyby nastaly, stálým přemítáním o nich stejně nic nezměníme, jen se psychicky vyčerpáváme.
Naopak dítě, když si hraje s panenkou, tak na nic jiného nemyslí a zbytečný stres si nevytváří.
Přestat si dělat starosti je umění
A stojí za to, se ho naučit. Nejdřív ale musíme překonat pocit, že nám něco unikne, když omezíme přemítání o svých záležitostech. Míváme pocit, že tyto myšlenky jsou naše vlastnictví a musíme se jimi stále zabývat a kontrolovat je. Ve skutečnosti nepřijdeme o nic, když je odložíme, naše záležitosti nám neutečou, jen odstupem od nich získáme čistší hlavu.
Žít vědomě aktuálním okamžikem má i další výhody:
-
Nebudeme tolik porovnávat naše očekávání a představy se skutečností, což je jinak nejčastější zdroj nespokojenosti.
-
Nebudeme si stále říkat, že co se nám nepovedlo v minulosti, možná už opakovaně, nemůže vyjít ani tentokrát. I tím se nám uleví od negativních nálad.
-
Při soustředění na to, co se kolem nás děje v tuto chvíli, si všimneme zajímavých věcí, které bychom jinak přehlédli. Ty se nám mohou hodit.
Zkuste to nacvičit:
Metodou „Jen dnešek se počítá“
Je to ve stylu hry: Když budete vědět, že vám zbývá jediný jedn, jak ho prožijete? Můžete s tím začít o víkendu a rozmyslet si, jak ho doopravdy a po svém chcete strávit. Pak si ale musíte vědomě užívat vše, pro co se rozhodnete. Ať už vyrazíte do přírody nebo do společnosti, snažte si stále aktivně uvědomovat, co právě děláte a jak to prožíváte.
Pokračovat pak můžete i ve všední den a zvýšeně si uvědomovat, co děláte v práci, každý telefonát a řešení každého zádrhelu. Vše aktivně prožívejte a nenechávejte své myšlenky toulat a zabývat se minulostí nebo budoucností.
Když nebudete mít co dělat, vychutnejte ten okamžik klidu s tím, že si budete bez rozmrzení sedět a poslouchat, jak tikají hodiny na stěně.
Metodou „Teď zrovna dělám…“
Je rozšířením té předchozí. Jde o to, vše nejen s plným soustředěním prožívat, ale zároveň si svou činnost a prožitky v duchu popisovat. A to i banality: „Teď jím jogurt.“ Jakoby každý vaše činnost měla nadpis – teď si povídám s nudnou kolegyní, teď si pročítám na internetu zprávy o celebritách. Je to dobrá pomůcka, jak se soustředit na aktuální okamžik, pro lidi s těkajícím myšlením.
A bude vás bavit.
Aby to nebyla deprese
Existují duševní stavy, kdy se překypující proud myšlenek sám zastaví a není to ani trochu žádoucí. To je především deprese. Náš mozek se dostane do stavu, kdy ho nic nezajímá, žádné téma, zítřek stejně jako dnešek nemá hodnotu. To jsou stavy nebezpečné a vyžadují lékařskou pomoc.
Foto: Shutterstock
Komentáře