Dáváme si pozor v kuchyni kolem dřezu a na WC. Jenže tím výčet rizikových míst v domácnosti, kde se bakterie cítí výborně, bohužel nekončí.

Ručníky: Visí v teple koupelny, často vlhké a plné kožních šupinek i mikrobů. Kromě bakterií a virů se v drobných kličkách froté ručníků mohou držet i mikroskopické plísně a parazité. Dokonalejší podmínky jim můžete sotva připravit.

Proto se množství bakterií může během 20 minut klidně zdvojnásobit! Tímto způsobem se v rodině mohou udržovat záněty spojivek, virové bradavice, nachlazení i některé pohlavní infekce.

Jedinou prevencí je ručníky nechat po každém použití v roztaženém stavu důkladně uschnout a nejdéle po týdnu vyměnit za čisté.

Kartáčky na zuby: Celé hodiny zůstávají vlhké a vytvářejí tak ideální podmínky, aby se v nich pomnožily bakterie posbírané v ústech. Většina z nich je neškodná, ale mohou tam být i původci parodontózy nebo jiných infekčních nemocí.

Pokud si půjčíte cizí kartáček, i když ho důkladně opláchnete, pak si tyto bakterie doslova vmasíruje do dásní. K přenosu může dojít i mezi kartáčky, pokud je ukládáte do jednoho kelímku. Stačí, aby se vzájemně dotkly.

Jinak z hygienických důvodů bychom měli kartáček měnit každé dva až tři měsíce a po každé viróze.

Nosní spreje a kapky: Aplikátory, které se zasouvají do nosních dírek, maximálně zvyšují účinnost, ovšem na druhou stranu se stávají masivním nositelem mikrobů z nosu.

Proto bychom se neměli o kapky s nikým dělit, ani v případě, že i další členové domácnosti současně trpí rýmou. Původcem totiž mohou být různé mikroby. Pokud si je budeme „vyměňovat“, léčení bude zdlouhavé.

Lufa: Očka a záhyby netkané tkaniny výtečně čistí kůži a sbírají z ní při tom odumřelé buňky a mikroby, které na ní žijí.

Ve vlhku lufy se jejich množství rapidně zvýší a tím se mohou stát ohrožením i pro svého původního nositele, tím spíše pak pro dalšího uživatele. Lufy se proto doporučuje nejdéle po třech týdnech vyměnit. Totéž platí i pro lufy přírodního původu.

Holítka: Je jedno, jestli používáte holítka nasucho nebo s holicí pěnou. Na jejich ostří zůstávají stopy bakteriálního osídlení kůže, zejména stafylokoků.

Holítka a žiletky bychom proto nikdy neměli půjčovat další osobě k použití, může to vést k bolestivým kožním zánětům. Ostří poškozuje vrchní část kůže, což se nejeví jako zranění, ale jako brána infekce to stačí.

Dotykové plochy elektroniky: Počítačové myši, klávesnice, televizní ovladače, a někdy i mobily. Na těchto předmětech se hromadí stopy našich nesčetných dotyků a s nimi narůstá vrstvička vlhkého mastného filmu. V něm se udržují a množí bakterie z rukou.

Většinou jsou to běžné neškodné kmeny, ale k nim se mohou přimísit i choroboplodné mikroby. Mimochodem: Britský výzkum odhalil na každém šestém mobilu stopy fekálií a fekálních bakterií.

Text: Lenka Korandová, foto: Shutterstock