Po neutěšeném dětství se na umělecké škole zamilovala, pak vdala. Za čas dítě a pak rozvod. A potom řada mužů, které do svého života s láskou přijímala, aby je z něho za kratší či delší dobu se zklamáním vykazovala. Dnes je spokojená. I díky meditacím…

Jak už naznačeno, Světlana Nálepková nepatří k těm, kdo považují dětství za nejšťastnější část svého života. Její otec byl vysoce postavený důstojník Československé lidové armády, přesvědčený komunista, stalinovec.

Mimochodem, šlo o bratra hrdiny Sovětského svazu kapitána Jána Nálepky. Maminka byla učitelka, její předkové přišli do Čech z Ruska.

„Spojení mé mámy, intelektuálky, s otcem, který byl z východního Slovenska, vojákem z povolání, který navíc celý život dost pil, bylo naprosto nefunkční.“ Herečka mluvívá o otcově surovosti a o strachu o matku, která nenašla odvahu k rozvodu, protože se bála, že by o Světlanu a její sestru přišla… „U nás bylo domácí násilí na denním pořádku.“

K umění od kolébky

Maminka, která učila na AMU, si údajně už při Světlanině narození vysnila, že tahle její dcera bude zpěvačkou. A držela se toho, ve škole Světlanu přihlásila do každého kroužku, o němž se domnívala, že by ji mohl na uměleckou kariéru připravit.

A protože Světlana byla skutečně talentovaná, podařilo se – dostala se na hudebně-dramatický obor konzervatoře. Tam se seznámila se spolužákem Michalem Nesvadbou, synem herce Národního divadla a později známým mimem.

Jeden čas společně s Michalem úspěšně vystupovali coby Mimtrio (třetím do party by Václav Upír Krejčí). V roce1985 se vzali a narodila se jim dcera Josefina. Manželé ale byli jen pět let. Dnes už jsou díky Josefíně dvojnásobnými prarodiči.

Doma nad Berounkou

Do obce na Berounsku se z Prahy odstěhovala už před lety. Koupila tehdy stavení zralé na zásadní rekonstrukci.

Dnes je z něj velký útulný dům, jehož středobodem je světnice se „spací“ pecí, na zápraží pergola s posezením, letní kuchyně… „Nelituju, že jsem se z Prahy odstěhovala.

Když sem přijedu, je to vždycky pro mě úplná terapie a relax.“ V podkroví bydlí dcera Josefína s manželem, hercem Ondřejem Kavanem, a syny Michalem a Kristiánem. „Jakmile se udělá hezky, tak žijeme venku.

Postavila jsem si ve vzdálenějším koutu zahrady i jakousi meditárnu, kde pravidelně cvičím.“ V poslední době přibyla vedle původního dobu ještě další stavba – v podkroví je ubytování pro hosty, tzv.

Výhledna (výhled odtud do údolí Berounky je vskutku úžasný), a v přízemí větší prostory vhodné pro pořádání seminářů, kurzů a podobně.

Pejsek z prasátka…

Jednou herečka v rozhovoru vyprávěla, že už od malička se sestrou Táňou „…přitáhly domů každou chvíli nějaké zvíře a pak jsme sváděly marný boj o jeho setrvání v naší domácnosti.“ Prvním psem, kterého se podařilo prosadit, byla fenka knírače Arlanda, kterou Světlana Nálepková tajně koupila z peněz našetřených do prasátka.

„Nejošklivější štěně z vrhu, které nikdo nechtěl, jsem koupila od chovatele a pár dnů ho doma schovávala. Pak všechno prasklo, neobešlo se to bez křiku, ale nakonec zůstala. Měli jsme ji 12 let.“ Psi patří do domácnosti Světlany Nálepkové dodnes. A nejen psi.

Na svět se dívá z koňského hřbetu

S jedním s minulých partnerů také chovala ovce. A hlavně se zamilovala do koní. „Jako skoro všechno v mém životě, bylo to, že jsem začala jezdit na koni, náhoda. Jezdila jsem s dcerou do Orlických hor za kamarádkou, která měla dva koně.

Nejprve jsem jezdit nechtěla, ale kamarádka zavelela a už jsem byla v sedle. Po dvou týdnech jsem se toho naučila docela dost a po návratu jsemzjistila, že mi koně chybějí.

Tak jsem si v Davli zaplatila kurz a za půl roku jsem si pořídila prvního koně.“ To bylo před dvanácti lety.

Terapie, jóga i meditace

Dcera Josefína, ačkoli je absolventkou Akademii výtvarných umění, šla, co se koní týče, ještě dál. Odmala na koních závodila, v Texasu v USA dokonce absolvovala kurz pro ty, kdo se chtějí zabývat koněm aplikovanou psychoterapií.

Dnes má nedaleko domu stáj a pořádá jezdeckou školu, jezdecké či jezdecko-divadelní tábory pro děti, nabízí už zmíněnou terapii a další akce, na jejichž realizaci se více či méně podílejí i její muž a maminka Světlana.

Obě také pořádají duchovní semináře s jógou a úvodem do meditace. Světlana Nálepková jednou v rozhovoru popisovala své první setkání s meditací. Bylo to v indickém Ladaku. „Deset hodin o samotě ve stanu a pak sezení se zkříženýma nohama v meditárně.

To už je nejen psychický, ale fyzický problém! Já jsem si připadala jako v Artěku, pionýrském táboře, kam mě rodiče kdysi poslali! Ale doma, po několika měsících, se pak blahodárné účinky meditace projevily.“

V kuchyni vede Orient

Nejen duchovnem živ je člověk – co Světlana Nálepková a kuchyně? Prý si k ní našla cestu až poměrně pozdě, až když začala cestovat a poznávat cizí chutě. „Začalo to v Itálii, a troufám si říct, že tamní recepty zvládám skoro jak rodilá Italka.

Úplně jsem však propadla ostré orientální kuchyni.

Baví mě příprava thajských jídel, pákistánské, indické či malajské speciality.“ To lze ostatně doložit i menu, s nímž před časem vyhrála nad kolegyněmi ze světa celebrit známou „vařící“ soutěž na jedné z našich televizních stanic:

připravila Pad Thai, což jsou rýžové nudle s krevetami, pak rovněž podle thajské receptury krevety v kokosovém mléce, potom bombajské kuře s rýží a nakonec italský citronový sorbet s čerstvým ovocem!

„Miluji ryby, ty máme tak třikrát do týdne. A suši, ale na to si, i když ho umím, radši zajdu do restaurace. Denně doma připravuji mísu salátu, mám ráda i polévky. Ryby zapíjím červeným vínem, jinak piju obyčejnou vodu. V létě si ráda dám pivečko. Nemám nic proti alkoholu a ani s ním nemám žádný problém.“

Dva na cestách…

Nynější partner Světlany Nálepkové, s nímž žije už několik let, pracuje pro zahraniční cestovní kancelář, a tak je často na cestách. V zálibě v poznávání světa na vlastní oči si notují: „Cestování máme oba opravdu rádi.

Dřív jsem bývala já ten plánovač, který projížděl internet, ale jeho to baví a umí se v tom opravdu orientovat. Takže plánuje a mně to tak vyhovuje.“

Co řekla o…:

… o sobě: „Žila v permanentním stresu, všechno jsem si moc brala, všechno mě ničilo. Za všechno jsem měla odpovědnost, nikdo mi nepomohl. Trpěla jsem také šílenou svazující trémou. Ale s věkem jsem se uklidnila.

Hodně jsem na sobě zapracovala a nastal zlom, duchovně jsem vyspěla, najednou jsem ty stresy pustila a ulevilo se mi.“

… o Michalu Nesvadbovi: „S Michalem jsme byli klasická studentská láska. Moje nejlepší kamarádka byla tehdy Markéta Fišerová, které právě v té době začala chodit s Markem Ebenem. Oni oba kluci byli z těch tzv.

dobrých rodin, museli být v osm doma na večeři, v neděli na společném obědě, měli řád a kázeň. Michal už dělal pantomimu, Marek už skládal muziku. Byli oba dobře vychovaní – a my s Markétou jsme byly ty poběhlice! A to se nám líbilo.“

… ještě o sobě: „Klamu tělem, protože v nitru jsem citlivá a jemná povaha, typický romantický Rak, takže se mi stává, že vzplanu a nevidím.

Po čase teprve zjistím, že dotyčný zdaleka nedosahuje takových kvalit, jak se na začátku zdálo.“

… o meditaci: „Napomáhá v sebevědomí, v trpělivosti, v sebekázni. Získáte nadhled a jednotu. Prožíváte hlubší pocit štěstí.“

… o společnosti: „Myslím, že my si žijeme v přebytku a blahobytu, a i když někdo prožívá finanční tíseň, tak ve srovnání s polovinou světa se máme dobře a pořád žijeme tak trochu v zaopatřovacím ústavu.

Když vyjedete ven, vidíte, co je opravdová bída.“