Z dětských let máme často krásné vzpomínky z výletů s rodiči a prarodiči. Zážitky spojené s cukrovou vatou na Matějské pouti, ze stanování na skautských táborech, z nekonečných her s vrstevníky, ať už ze stavění sněhuláka a sněhových bitev či z koupání se na prosluněných koupalištích. Jsou to vzpomínky, které nám i po letech stále vracejí úsměv do tváře a snad nikdo se nostalgii přicházející z dětských let nevyhne.
I já takové vzpomínky mám. A jedna z nejúžasnějších pro mě byla ta, když jsem ve svých dvanácti letech viděl náš dům a zahradu z ptačí perspektivy – to, když mě s sebou táta poprvé vzal na vyhlídkový let v malém letadle. Pamatuji si obrovská sluchátka, tátův hlas, když vysílačkou mluvil s řídícím ve věži jihlavského letiště, ten šimravý pocit v břiše doprovázený adrenalinem, když se kola našeho malého letadla odlepila od země a my dva se ocitli ve vzduchu. Nic takového jsem do té doby nezažil. A i když byl mým dětským hrdinou Neil Armstrong, nepotřeboval jsem skafandr ani raketu Saturn V, abych se mu najednou jako malý kluk spolu se svým tátou přiblížil a alespoň trochu se v malém letadle pomyslně dotkl oblohy.
Je vědecky dokázáno, že pokud si spojujeme naučenou teoretickou látku s praxí, je pro nás jednodušší teorii pochopit. Fyzika nikdy nebyla mým oblíbeným předmětem, ale v momentě, kdy jsem pochopil, co je to vztlak, který naše malé letadélko drží ve vzduchu, či jak funguje spalovací motor a jak důležitá je pro pilota meteorologie, zážitky se propojily s dříve nudnými odstavci v učebnicích. Najednou jsem přestal jako pubertální šesťák nadávat na to, že se učím něco, co stejně potřebovat nebudu.
Svět nám jako dětem se všemi těmi dospěláckými systémy nedává smysl. Spoléháme se na vlastní zvědavost a fantazii a až když se začneme za pomocí dospělých učit, nabíráme vědomosti, ale fantazii a zvědavost možná trochu potlačujeme. Až tyto nezapomenutelné zážitky, jako byl můj první vyhlídkový let letadlem, v nás znovu zvědavost probouzí. No jen si vzpomeňte – až na pár geniálních jedinců ze třídy – kdo z vás miloval počítání v chemii? A kdo z vás se těšil na pokusy? Až paní učitelka něco smíchá, něco vybublá, z něčeho se zakouří a něco možná i vybuchne!
Děti jsou bohužel v tomto podivném čase přilepené k obrazovkám počítačů. A to nejen proto, že nejmladší generace pochopitelně tráví více času ve společnosti moderních technologií. Je to náročná distanční výuka, která děti připravila nejen o pošťuchování se v lavicích a čas s kamarády, ale právě o zajímavé experimenty a praktickou výuku.
Stálo by za to dětem v této poněkud šedivější době zařídit barevnou vzpomínku. Ať už vaší malou ratolest baví ve škole cokoliv, až se posadí vedle opravdového pilota v opravdovém letadle a uvidí pod sebou vesnici s domečky tak malými jako jsou kostičky lega, nejen že objeví úplně novou perspektivu, ale uvědomí si, že svět je veliký. A je v něm tolik co poznat, co zažít, nad čím se dá létat a pozorovat. Tolik, co zaměstná představivost a možná jim dá odpočinout od těchto dní, které nejsou úplně lehké ani pro nás dospěláky.
A kdo ví… třeba máte doma budoucího pilota či pilotku!
Tento článek je reklamním sdělením.
Komentáře