Máte doma puberťáka a mává to s celou rodinou? Zkuste to strašné období přežít s co nejmenšími ztrátami, protože ani puberta netrvá věčně. A zbývá naděje, že jednou, až to bude za vámi, bude z vaší dcery nebo vašeho syna docela rozumný člověk. Doufejme.
Nejsme jako oni!
Což v tomto případě znamená, že se nemáme snažit chovat a oblékat jako naše pubertální ratolesti. Je sice pravda, že doba, ve které žijeme, skutečné dospělosti nepřeje, a výsledkem jsou čtyřicátníci, kteří se snaží vypadat a chovat jako sedmnáctiletí výrostci, ale když už ne nám, tak našim dětem to rozhodně v jednu chvíli začne připadat trapné.
Prostě jsme o generaci starší, tak se s tím smiřme, ať se za nás děti nemusí stydět ještě trochu víc, než je v pubertě normální. Jak mají, proboha, revoltovat?
Když přijdou domů s novým piercingem v obočí a vy jim ukážete svoje nové tetování, je to prostě k zbláznění.
Kamarádi jen trochu
S tím souvisí další zásada: neměli bychom očekávat, že se z nás a našeho dospívajícího dítěte stanou důvěrníci a nejlepší kamarádi. Je samozřejmě prima a chvályhodné, když si s dítětem rozumíme a je mezi námi důvěra. Ale neměli bychom se snažit ho tlačit do role kamaráda. Tahle role mu nepřísluší, od toho má vlastní vrstevníky, a nás potřebuje v jiné roli.
Puberťák si nezaslouží, aby musel řešit naše potíže, a navíc přijdou chvíle, kdy bude potřebovat někoho v roli autority.
A to by šlo u vysloveně „kamarádského“ vztahu těžko.
Ať si dělají vlastní chyby
Je to sice vážně těžké, dívat se na to, jak děti dělají hloupá rozhodnutí, jak opakují chyby, které jsme kdysi sami udělali a na které jsme doplatili, ale… Bohužel navzdory naší dobré vůli se nám stejně nepodaří uchránit je od všech životních klopýtnutí. Navíc někdy to, co jsme my považovali za svůj životní omyl, může u našeho dítěte dopadnout úplně jinak.
Hlavně ale každý puberťák potřebuje nasbírat zkušenosti, naučit se, jaké jsou důsledky rozhodnutí, která udělal, a to se naučí jen tak, že to zkusí. Samozřejmě to neznamená, že bychom měli úplně rezignovat a prostě se stáhnout, jsou tu hranice, přes které to nepůjde.
Ale jinak je nechme, ať si natlučou čumák sami.
Parta versus rodina?
Ne že bychom pro pubertálního potomka nebyli důležití, ale je teď v období, kdy má pro něj obrovský význam, co si myslí jeho vrstevníci, jeho kamarádi nebo parta, do které chce patřit. A pak tu je něco, čemu se říká „tlak skupiny,“ a něco, s čím si musí puberťák poradit.
Aby zapadl, musí se přizpůsobit – v tom, jak se obléká, jak mluví, jakou hudbu poslouchá… My už tohle máme za sebou (tedy, upřímně řečeno, ne všichni), a může nám to tedy připadat směšné. Ale pro dítě je zrovna teď důležité, aby se moc neodlišovalo. C s tím? Než se definitivně zblázníme, protože odmítá chodit v jiném než značkovém oblečení, měli bychom vymyslet kompromis.
To znamená neustupovat ve všem tlaku jeho skupiny, ale počítat s tím, že existuje.
Potomek nemusí mít šatník plný značek, ale něco mít může.
Soukromí je tabu
Jestli je někdo opravdu, ale opravdu citlivý na pokusy proniknout do jeho soukromí, je to dítě v pubertě. I když jste třeba byli zvyklí, že se vám svěřovalo se vším, co ho trápilo, a že před vámi nikdy nemělo žádné tajnosti, tohle období je už za vámi. V žádném případě nehazardujte s důvěrou svého puberťáka, i kdyby vám to připadalo sebebezpečnější. Deníček je pro vás naprosto tabu.
Jestli vás napadne, že si „pro pořádek“ projdete jeho e-mail nebo si počtete v jeho mobilu, je to nejhloupější nápad, jaký jste měli. A nejlepší způsob, jak zničit jeho důvěru ve vás, když ne jednou pro vždy, tak aspoň na hodně, hodně dlouhou dobu. To platí i pro případ, že máte oprávněné podezření, že dělá za vašimi zády něco nekalého.
Zkuste si s ním promluvit, obraťte se na odborníka, ale … nepátrejte.
Rozhovory a kázání
Když už jsme u těch rozhovorů – mluvit s puberťákem je přinejmenším těžké. Aspoň někdy. Protože někdy máte pocit, že si můžete promluvit jako (skoro) rovný s rovným a za chvíli jako byste mluvili s absolventem jeslí nebo jiného zařízení. Nedivte se tomu, on sám neví, čí je, a nejspíš ho to samotného překvapuje.
Každopádně se vyvarujte dlouhých kázání o slušném chování, o morálce, o světě, o budoucnosti a podobných oblíbených tématech. Puberťáci kázání nesnášejí a neposlouchají je.
A ani s dítětem nepřestávejte komunikovat úplně, ono vás sice neposlouchá, ale slyší vás…
Trapné pro všechny: hovory o sexu
Pokud jste s dítětem o sexu a věcech spojených s dospíváním nemluvili nikdy, je teď už skoro pozdě. Ale nedá se nic dělat, ať je vám to trapné nebo ne, aspoň jednou byste si o tom s dítětem promluvit měli. Včetně zmínky o prvních zkušenostech. Jinak by bylo odkázané na to, co už asi dávno ví od kamarádů a z internetu, což ovšem nemusí být to pravé ořechové.
Na takový rozhovor, hlavně když jste o tom niky dřív moc nemluvili, se budete muset duševně připravit. Ujasněte si, co vlastně chcete, aby se od vás dítě dozvědělo, a raději počítejte s tím, že budete mít nejspíš právě jen tu jednu šanci.
Žádné dlouhé proslovy, vydržte otrávené pohledy a věřte, že aspoň pár vět mu uvízne v hlavě.
Trvejte na pomoci v domácnosti
Začínat s dítětem vyjednávat o tom, že by mělo pravidelně pomáhat s úklidem nebo mytím nádobí, až když s ním mlátí puberta, je dost pozdě. Zrovna teď, když se snaží proti nám ze všech sil vymezovat, nebude ochotné začít luxovat a utírat prach.
Ale vy se budete muset rozhodnout, jestli od dítěte očekáváte vděčnost (které se vám stejně asi nedostane) za to, že se o něj staráte hlava nehlava, anebo pomoc. Jestli chcete, aby doma pravidelně odvádělo svůj díl práce, spojte to s větší volností a také větší zodpovědností sama za sebe.
Jestli je dost velké na to, aby si chodilo samo kupovat oblečení, zvládne i vyzvedávat bratra v družině a dvakrát týdně nakoupit pečivo.
Vydržte záchvaty zlosti
Obrňte se proti výbuchům vzteku, jinak to nejde. Tohle je boj, který se nedá vyhrát, a vztek a vzdor jsou bohužel úplně normální. Jsou i děti, jejichž puberta je nenápadná a ani o ní nevíte, ale moc jich není a možná jsou to zrovna ty děti, které místo odmlouvání upadají do tiché deprese. Uvědomte si, že je to součást jejich odpoutávání se od vás, že si testují hranice.
A kromě toho také testují vás – jak budete reagovat, jestli je nezavrhnete, jestli je máte pořád rádi.
Nesnažte se „střílet“ po dětech stejnou municí.
Nenechte si rozvrátit manželství
Dospívání dětí obvykle přichází ve chvíli, kdy máme sami se sebou dost práce – krize středního věku, tlak v práci, trochu nuda v partnerském životě, stárnoucí rodiče… Nesmíme dovolit, aby revoltující dítě nabouralo náš partnerský vztah třeba tím, že dennodenně nebudeme řešit nic jiného než potíže se synem a na sebe a náš vztah úplně zapomeneme.
Děti v pubertě umí často mistrně rozehrávat oba rodiče proti sobě.
Komentáře