Psi a kočky nepředstavují jakožto domácí mazlíčci zdravotní riziko, jak si zvláště jejich odpůrci mylně představují. S jednou výjimkou a tou je možnost přenesení vnitřních parazitů.

Pro přesnost: Zatímco pravděpodobnost, že se na vás přenese virová nebo bakteriální infekce vašeho psa nebo kočky je zanedbatelná, s vajíčky parazitů je to jinak. Ta mohou hladce putovat už jen pouhým dotykem z kočky nebo psa na člověka.

Samozřejmě za předpokladu, že se na srsti nebo čumáku zvířete drží. A to je podstatné – riziko nákazy do značné míry spočívá v rukou majitele. Ten může péčí o zvíře riziko zásadně snížit, ale i nepříznivě zvýšit.

Nakazit se může každý

A opět je to bohužel následek nedbalosti majitele. Vajíčka parazitů se totiž nepřenášejí pouze přímým kontaktem. Nakažená zvířata je vylučují s trusem.

Neodklizený trus se časem rozloží, ale vajíčka, ač okem neviditelná, mají vynikající schopnost dlouhodobě přežívat ve volném prostředí. Tak se mohou řadu měsíců udržovat zejména na trávnících a záhonech, ať už na zahradách nebo v městských parcích.

K přenesení infekce pak stačí dotknout se při posezení v trávě úst, ohroženy jsou hlavně děti v batolecím věku.

Nakazit se samozřejmě mohou i dospělí, což mohou nepříjemně pocítit hlavně lidé oslabení chronickým onemocněním, velkým stresem nebo trpící alergiemi.

Začíná to u mláďat

Bylo by falešnou představou, že parazitární nákazy mohou přenášet jen dospělá zvířata. Naopak, mnohem větší riziko představuje čerstvě pořízené štěně nebo kotě. Je to tím, že hormonální změny probouzejí v březích fenách a kočkách i spící parazitické infekce.

Štěňata tak přicházejí na svět už nakažená škrkavkami, v případě koťat se vajíčka škrkavek předávají z matky na potomky při sání mléka. Proto dostane nový majitel vždy doporučení, aby mládě odčervil, a to opakovaně.

Pokud na to zapomene, pak se budou parazité množit a růst a ohrožovat nejen zvíře, ale i majitele a zvláště děti. Štěňata a koťata je naprosto nezbytné odčervovat podle doporučení veterináře, dospělá zvířata pak asi 3 – 4 x ročně.

Kromě toho je třeba zvíře kontrolovat, zda netrpí blechami, i ty totiž přenášejí vajíčka tasemnic.

Doporučujeme: Ani u koček, které nechodí ven, není vyloučena nákaza parazity. Zdrojem může být například bláto na botách. Proto i kočky žijící trvale v bytě musíme asi 4 x do roka odčervit.

Na co si dát pozor?

K přenesení škrkavek stačí běžný projev psí náklonnosti, když člověku olízne jazykem obličej. Děti se ale mohou nakazit i na pískovištích, kde jsou zase zdrojem nákazy toulavé kočky, které své výkaly instinktivně zahrabávají do písku.

Kočky sice vylučují méně vajíček škrkavek než psi, zato po celý život. Psi jsou zdrojem nákazy hlavně první dva roky života. V písku se vajíčka škrkavek mohou poměrně dlouho udržet a pak stačí, když se dítě špinavýma rukama dotkne obličeje.

Bezpečno ale nemusí být ani na vlastní zahradě, pokud se tam mohou dostat psi nebo kočky. Pak se tam mohou kromě škrkavek vyskytovat vajíčka tasemnice zvané měchožil. Ta se do lidského těla dostanou při pojídání neomyté zeleniny a jahod. Jako ochrana je nezbytné také důsledné umývání rukou vždy po práci na zahradě.

Když se nakazí člověk

– Škrkavky

Nakazit se škrkavkami je poměrně snadné, když uvážíte, že plodná samička tohoto červa produkuje denně až 200 tisíc vajíček. Pokud se dostanou s trusem psa nebo kočky na trávník, vytrží v hlíně až tři roky. Lehce se uchytí na obuvi i tlapkách dalšího zvířete.

Čekají na hostitele, který sice člověk není, ale i tak se z vajíčka v našem těle vyvinou larvy. Ty potom putují tělem a hledají místo, kde se usadí. Nejčastěji to bývají játra, což vede k jejich zvětšení, k nevolnostem s bolestmi břicha a zvracením.

Jindy spíš nákaza připomíná virózu s malátností, nechutenstvím a zvýšenou teplotou. Pokud se larvy usídlí v plicích, trpí postižený kašlem, často bolestivým.

Velmi nepříjemné je napadení oka, to je nutné řešit chirurgicky, aby se předešlo trvalému poškození zraku. V jiných případech se nákaza léčí speciálními antiparazitickými přípravky. Může ale odeznít i bez léčení tím, že se larvy zapouzdří.

– Tasemnice

Přenos je naštěstí mnohem méně pravděpodobný než u škrkavek. V našich podmínkách je relativně nejčastější echinokokóza, která má dva původce, jimiž jsou tasemnice Echinococcus (měchožil zhoubný a tasemnice liščí).

Nákaza číhá nejen v půdě, ale také v tepelně neupraveném jídle. Po spolknutí se z vajíčka uvolní embryo, které vytvoří velmi pomalu rostoucí cystu. Její rozměry mohou být značné, uvádí se až 15 cm. Podle napadeného orgánu se potom vyvolávají různé potíže.

Nákaza měchožilem může skončit i smrtelně. Včas objevené cysty se odstraňují chirurgicky. Pokud prasknou, mohou způsobit šok, ale i vést k tvorbě velkého množství nových cyst.

– Toxoplazmóza

V tomto případě je parazitem prvok zvaný kokcidie a hlavním zdrojem infekce jsou koťata ve věku 3 až 7 měsíců. Proto je nutné nezanedbávat v tomto věku veterinární prohlídky. Při nálezu infekce zvířata dostanou speciální antiparazitika.

Toxoplazmóza představuje největší riziko pro těhotné ženy a lidi s oslabenou imunitou. Nemoc se přenáší opět kontaminovanou půdou, u koček chovaných výhradně doma je ale možná i nákaza z infikovaného masa.

Tip: Dobře se informujte

U prostředků proti blechám – a samozřejmě i klíšťatům, které jsou volně prodejné, se dobře informujte, pro jaký druh zvířete jsou určené. Kočky, ale i králíci jsou citliví na látky v přípravcích pro psy a mohou se otrávit.

Zjistěte si také dobu působení, která se značně liší u pipet a ochranných obojků. Nejpřesnější informace najdete na webových stránkách výrobce.

Text: Lenka Korandová, foto: Shutterstock