Poprvé nahrávala ve studiu a zničila překvapeným technikům silou svého hlasu nějaký přístroj – rafička se zasekla v horní poloze a už nechtěla dolů! Hlas jako zvon má i dnes, kdy se po rockových začátcích a letech v popu vrátila k bigbítu. Baví to ji i její publikum.
Většina z nás vzpomíná na dětství jako na dobu bezstarostných skopičin v dohledu milujících náručí. Janino (ano, Janino, Petrou se stala až později) dětství úplně takové nebylo.
Narodila se mladým rodičům – maminku museli kvůli svatbě zplnoletit, otec měl před maturitou – a když jí bylo osm měsíců, zase se rozešli. O ni se starala babička. „Babička byla úžasná, trpělivá, milovala jsem ji… Naučila mě, co je špatně, co je dobře.
A pořád jsme zpívaly.“ Rodiče si pořídili nové rodiny s dalšími dětmi. Jana k nim jezdila na návštěvy a k matce, která se odstěhovala do Sekerkových Louček u Turnova, i na prázdniny.
„Koně, krávy, prasata, lesy, parta dětí… To mě bavilo.“ Když jí matka nabídla, aby zůstala natrvalo, byla nadšená.
„Babička plakala, ale já jsem to, s vidinou toho, že budu u mámy, s dětskou sobeckostí přehlížela.“ A tak se Jana v jedenácti stěhovala.
Sice byla u mámy, ale také se musela starat o mladší nevlastní bratry, vytírat dům, plít pole jahod a navlékat korále na prodej…
Štěstí na jevišti
Během základky chodila do lidušky, zpívala ve sborech a hrála na kytaru písničky Karla Černocha, Marty Kubišové, Karla Kahovce… Pak byla přijata na sklářskou průmyslovku do Železného Brodu, ale vyštvaly ji matika a fyzika, a tak přešla na ekonomku.
„Brzy jsem zpívala s kapelami po kulturácích – na sobotní večery jsem se těšila jak malé dítě! Na těch jevištích jsem byla šťastná.“
Z Náchoda do Semaforu
Hned, jak dosáhla plnoletosti, nechala Sekerkovy Loučky, jahody i korále za zády a odešla do Náchoda. Tam pracovala jako úřednice a zpívala. Když obsadila druhé místo ve finále soutěže talentů Mladá píseň, přišlo i pozvání do Semaforu a vzápětí angažmá!
To Jiří Suchý vymyslel přesmyčku jejího jména a z Jany se stala Petra. V Semaforu mj. převzala ve slavné Kytici roli Bludičky po odcházející Haně Zagorové. „To byla škola!
Režisér představení Jiří Ciesler se mě vždycky po vystoupení ptal, proč jsem nezůstala v Náchodě, že jsem tam mohla vařit dobrý kafe!“
Pygmalion popražsku
V Semaforu se potkala se svým budoucím mužem Michalem Zelenkou. Ona, rozkoukávající se zpěvačka, on, o pět let starší produkční Divadla Atelier.
„Potřeboval do programu Karla Černocha zpěvačku, která není známá a je levná, a dostal tip, že v Semaforu je holka, co slušně zpívá.“ Zprvu byla nadšená, protože Černoch byl její ikona, a brzy se vrátila na zem. „Michal mě začal učit showbyznysu.
Říkal, že vypadám jak Sekerkovy Loučky osobně, ale že když zavře oči, tak se to dá poslouchat!“ Nejdřív se urazila, ale pak k němu chodila na lekce společenského chování, oblékání… „Já jsem byla Líza Doolittlová se vším všudy!“ Netrvalo dlouho a byli sestěhovaní…
Kariéra na kusu papíru
Na začátku, to si prý ještě vykali, jí řekl, že by měla vědět, čeho chce v branži dosáhnout. A tak sepsali seznam. „Já jsem se smála.
Bylo tam album se zlatou deskou (tedy se dávala za prodej 150 000 výlisků), první místo ve Zlatém slavíku, výhra na mezinárodním festivalu, vítězství na Bratislavské lyře… Škoda, že už ten papír nemám. Všechno bylo odškrtané a vrchovatě se splnilo…“
Kurzy pro ty, co zbyli…
Byli manželé 33 let. Před sedmi lety Michal Zelenka odešel. „Půl života jsem žila ve skleněné kouli. O všechno se staral můj muž a já po jeho smrti najednou stála ve vakuu a vůbec se neorientovala.
Napadlo mě, že by nebylo od věci zavést kurzy pro vdovy, pro ty, co zbyli… Pro mě to bylo velké klopýtání…“
Začala změnou bytu…
Podařilo se jí ho vyměnit za ten, v němž s Michalem před lety začínali! „Z předchozího bytu jsem si vzala jen koberec, nějaké obrazy, knížky a sbírku slonů. Nejsem fetišista a věci nehromadím.
Chtěla jsem začít nový život s čistým stolem.“ O tom, jak staronový byt upravit, měla Petra přesnou představu:
„Mým snem byla otevřená obytná kuchyň, jakou jsem obdivovala v amerických filmech, větší koupelna a samostatná toaleta.“ Co se barev týče, je Petřin 2+kk kávový – od espressa přes všechny odstíny latte.
… a skončila výměnou kapely
Skupinu Golem nahradil Amsterdam. „Přišel jejich kapelník, že si mě vybrali a chtějí dělat bigbít. A já si řekla: Proč ne? Ukončení předchozí spolupráce mě stálo hrozně sil, ale dnes jsem šťastná, že jsem to udělala. Zase se na koncerty strašně těším.“
Na samotě v lese
Když zrovna nekoncertuje, utíká do jižních Čech na chalupu. Je daleko od civilizace, na pasece uprostřed lesa a většinou je tam takové ticho, že si uvědomíte, jaký kravál dokáže dělat hmyz! Fakt!
„Toulám se tam po lese a je úplně jedno, jaké je roční období. A nebo se hrabu v zemi a je mi strašně dobře.“ I letos má osázené truhlíky a květináče, květinový záhon, ve skleníku okurky, rajčata, bylinky…“
Jí to, co jí neubližuje
Petra je výborná kuchařka, to potvrdí všichni její hosté. „V Praze vařím spíš rychlovky, ale na chalupě, když přijedou kamarádi, to udělám třeba kačenku s bramborovým knedlíkem a červeným zelím.
Nacpu je a moc si to užívám.“ Sama se hlídá, jí pětkrát denně. Celozrnné pečivo, ovoce, zeleninu, bílé maso, ryby, luštěniny, sýry… „Prostě všechno, co mi neubližuje. Když vím, že nebude čas, připravím si jídlo dopředu.
Na delší cesty si dělám krabičky, protože všichni víme, jaké skvosty se prodávají u benzinek.“
Žádná zázračná pilulka
Kdo navštívil v poslední době Petřin koncert, musí před její kondicí smeknout. Jak to ta ženská dělá? Řídí se radou, že bychom měli, abychom byli zdraví a netloustli, denně ujít alespoň 10 000 kroků.
„Ne, že by se mi to vždy podařilo, ale snažím se. Chodím do posilovny. Cvičím pilates. Šlapu na eliptickém trenažéru. A snažím se hodně spát.“ Dojde-li k názoru, že je to třeba, využije i šikovnosti plastických chirurgů:
„Zemská přitažlivost pracuje, a když ty možnosti jsou, proč bych jich nevyužila? Baví mě nestydět se za sebe, a když se ráno kouknu do zrcadla, říct si: Hele, babo, ještě dobrý.“
Text: Helena Leitlová; foto: Herminapres, Nextfoto
