Uvádí se, že na světě je asi 2000 druhů pepře. Přesné číslo se neví, protože některé bobule, které se jako pepř užívají, nepochází z pepřovníku. Ale pojďme si v tom udělat trochu pořádek.

Černý

Nedozrálé bobule se suší na slunci až 10 dní nebo se krátce namočí ve vařící vodě a suší se v sušárnách. Jde o nejčastěji používaný pepř s výraznou chutí a také o nejběžnější druh pepře vůbec. Hodí se do omáček, polévek a ke tmavému masu.

Zelený

Nezralé zelené bobule se rychle usuší za vysokých teplot nebo naloží do solného případně octového nálevu. Tento pepř je velmi oblíbený mezi labužníky. Používá se při přípravě steaků a paštik.

V sušené formě by se měl zelený pepř spotřebovat rychle, protože se na rozdíl od pepře černého rychleji kazí.

Bílý

Bobule se sklízejí, až jsou zcela zralé (červené), kdy se vnější dužnatá slupka snadno odděluje od bílého středu. Po namočení se vnější vrstva odstraní drcením a třením, bílé zrno se znovu suší a jeho konečná barva je žlutošedá.

Chuť a vůně bílého pepře je daleko jemnější, než je tomu u pepře černého. Dává se do světlých omáček, k rybám, sýrům a drůbežímu masu.

Červený

Úplně zralá zrníčka se sklízejí ručně, proto je vzácný. Pak se kuličky opatrně suší, aby neztratily barvu, nebo se nakládají do solného láku. Hodí se při přípravě marinád, steakových omáček i při grilování masa.

Dlouhý pepř

Je používán hlavně v Indii, Maroku a Etiopii. Je velmi ostrý, má mírně sladkou chuť i vůni a v indických i afrických směsích se kombinuje s ostrým (pepř, chilli) i sladkým (hřebíček, muškátový ořech) kořením.

V Indii se přidává do zeleninových směsí a omáček (chutney). Jeho ostrosladká chuť se výborně hodí do vinných nebo sýrových omáček.