Už dávno není sličným princem, který hledal v ukrutné zimě a závějích nožku hodící se do nalezeného střevíčku. Ale elán neztrácí. Má vlastní divadelní soubor, pro radost se nechá vozit Rolls-Roycem a už zase se oženil!
Rodištěm Pavla Trávníčka jsou Konice u Prostějova, po pěti letech se pak rodina přestěhovala do Moravské Třebové. Tatínek, který pocházel z Hané, byl vyučený krejčí a amatérský hráč na housle, dědeček měl dechovou kapelu. Otec vedl důsledně děti k hudbě. Pavel se učil hrát na klavír a na trubku, jeho sestra Marta na flétnu a po večerech, doplněni ještě o jednoho otcova známého s violoncellem v kvartetu muzicírovali. „Šmrdlali jsme malé drobnosti mistrů.“ Tatínek prý byl přísný, rodině dokonce kreslil plány, co kdo kde a kdy má dělat. Dnes Pavel Trávníček připouští, že spoustu věcí, které neměl na svém otci rád, zdědil. „Je ze mě čím dál větší pedant. Uvědomuju si, že občas dělám věci, které jsem u táty nesnášel.“ A maminka? „Ta pocházela ze Slovenska a byla jedna velká tolerance, k ní jsme se chodili vypovídat. Maminka je pro každého náruč, peřina. Od toho jsou maminky maminkami.“
Divadlo v domě
Otec chtěl mít jeden čas z Pavla výpravčího, přál si, aby syn byl zajištěný a měl jisté zaměstnání s uniformou. Mladý Trávníček se ubránil a po základce šel studovat střední všeobecně-vzdělávací školu. Jenže v domě, kde Trávníčkovi bydleli, bylo divadlo. „Jako děti jsme tam chodily šmejdit, i když se nehrálo, a ta atmosféra měla pro nás veliké kouzlo. Taky jsme se tajně koukali na jeviště okénky z provaziště – to jsme viděli hercům jen shora hlavy. Představení jsme navštěvovali i s rodiči, takže já jsem vlastně v tom divadle vyrůstal a doopravdy mě chytlo.“ Měl také moc rád filmy, doma si potají přehrával oblíbené role. A pak mu učitelka, u níž se učil hrát na piano, řekla, že by měl být „nějakým umělcem“ a doporučila mu studia na JAMU.
Šťastná studentská léta
Často vzpomíná, že jeho hereckým vzorem byla jeho babička z otcovy strany. „Uměla báječně vyprávět a měla úžasný smysl pro humor.“ Jinak nikdo z rodiny k divadlu neinklinoval. Ale on se rozhodl, připravil se a jel do Brna na zkoušky. A podařilo se. I díky kvalitnímu hudebnímu vzdělání byl přijat. „Poprvé jsem docenil tatínka. Zazpíval jsem Matuškovu Terezu, doprovodil se na piano a tím jsem získal u komise velké sympatie.“ Na škole se pak potkával s Pavlem Zedníčkem, Svatoplukem Skopalem, Miroslavem Donutilem o maličko výš byli Bolek Polívka, Karel Heřmánek, Jiří Bartoška, Eliška Balzerová, tehdy ještě Havránková, a další dnes úspěšní herci. „To bylo jedno z nejhezčích období v mém životě. My jsme na té škole byli hrozně rádi.“
Hluboko zmražený princ
Už ve druhém ročníku na divadelní fakultě získal svou životní roli, prince ve Třech oříšcích pro Popelku. Bylo to jistě veliké štěstí, ale zároveň byl zařazen do škatulky, z níž se pak dlouho dostával. Jednou prý mu řekl slavný „princ“ předchozí generace Vladimír Ráž: „Jednou si zahraješ prince v úspěšném filmu a budeš princ do smrti.“ Při natáčení Popelky ale nikdo ze zúčastněných netušil, že vzniká film, který přežije generace a protagonistům zajistí uměleckou nesmrtelnost. „Natáčení, zvlášť ta část šumavská, bylo velice náročné. Nejvíc si pamatuju strašnou zimu. Bylo dvacet pod nulou a my měli jen tenké bílé punčocháče. Ale byli jsme mladí a veselí, a tak jsme se tvářili, že nám to neva. Když jsme se chtěli mezi záběry ohřát v autě, šetřilo se naftou. A tak nám zbýval jenom čaj, rum a koně,“ smál se jednou Pavel Trávníček. A dodal: „Všichni jsme byli zamilovaní do Libušky. Ona má nádherné oči a výraz, a kam přišla, tam ji měli rádi…“ Zajímavé je, že v této pohádce namluvil Trávníčka jeho kolega, herec Petr Svojtka – Trávníčkův princ prý měl pro režiséra Vorlíčka příliš výrazný moravský akcent.
Hawkeye a ti druzí
Když se objevil na českých televizních obrazovkách americký seriál M.A.S.H. a kapitán Benjamin Franklin Pierce řečený Hawkeye promluvil hlasem Pavla Trávníčka, byl už tento herec zkušeným dabérem. „V dabingu se dá vytvořit role. Není to jen prostá reprodukce. Jen si vezměme například Františka Filipovského. Proto mě to moc baví.“ Má „na repertoáru“ skutečné filmové hvězdy, například Terence Hilla, Alaina Delona, Johna Travoltu, Steva Guttenberga, Jasona Isaacse a samozřejmě i představitele Pierce Alana Aldu. „Alan Alda se těžko dabuje. Je velice energický, eruptivní. Dokázal ze sebe nepředstavitelně rychle chrlit kaskády slovního humoru. Měl jsem co dělat, abych stíhal mluvit tak závratným tempem jako on.“ Zajímavostí je, že v americké verzi seriálu M.A.S.H. zní smíchy, aby diváci věděli, že je to veselé. V české nikoli. „Při dabingu jsme dosáhli toho, že se ten smích vymazal. Divákům nikdo radit nemusí.“ Později prý v Čechách byla Loretta Swit, představitelka „šťabajzny“ Houlihanové, a byla nadšená, že se český M.A.S.H. povinně nesměje.
Pánem svého života
V 90. letech si Pavel Trávníček řekl, že chce nadále o svém životě rozhodovat sám. O tom, co bude hrát, kde to bude hrát, s kým a za kolik. Založil divadlo Skelet. „Řekl jsem si – poměry se změnily, a když to šlo dřív Oldřichu Novému, možná, že to půjde i mně.“ Divadlo našlo na pět let domov v pražské Opletalově ulici, v prostorách někdejšího Divadla hudby. Pak Trávníček několik roků provozoval na místě dřívějšího Bia Illusion společnost Theathre Illusion Biograf. A nyní má zájezdové Divadlo Pavla Trávníčka, které hostuje na různých českých scénách. „Herec v angažmá je nevolník. Vyjde tzv. ferman obsazení a tam se dočte, že hraje to a to, tehdy a tehdy. A musí poslechnout. Kdežto já si vyberu.“
Veterán se soškou na chladiči
„Mám rád staré věci. Proč je zahazovat, když jsou kvalitní?“ Před pár lety si Pavel Trávníček udělal radost a pořídil si vůz slovutné značky Rolls Royce. Jde o model Silver Shadow z roku 1968. Naštěstí má technicky zdatného a nadšeného kamaráda, který se o automobil stará a hraje s Trávníčkem hru na řidiče a jeho pána. „Rolls Royce, to je tradice a přesná etiketa. Žádný majitel vozu této značky by třeba neměl svůj vůz řídit, měl by mít řidiče. Můj kamarád mi také zdůrazňuje: Ať tě ani nenapadne, abys sám vystoupil! To já musím vystoupit, zepředu obejít vůz a otevřít ti dveře.“ Herec se rád zúčastňuje i setkání autoveteránů a akcí Rolls-Royce & Bentley Clubu. „Je to zvláštní svět…,“ říká.
Manželky, přítelkyně, děti
„Já jsem byl dlouho svobodný chlapec, ve třiceti jsem pořád jen koukal na osudy ženatých, popřípadě už rozvedených spolužáků. A pak jsem to dorovnal.“ Oženil se s kolegyní Simonou Stašovou. „Já si vzala prince a ono se s princema hrozně blbě žije,“ komentovala to později Stašová. I Pavel zavzpomínal: „Naše manželství vydrželo pět let. Pak se to zkazilo. Asi mojí vinou. Ale bylo to hezké období.“ Potom měl za manželku baletku Evu Štefkovou, s ní má syna Adama. S herečkou a režisérkou Helenou Dytrtovou manželé nebyli, ale mají spolu syna Pavla. Potřetí se pak Pavel Trávníček oženil s provozní divadla Skelet Lucií Vrbovou, ale vydrželi jen půl roku.
Ženáč do čtvrtice
Vloni v létě řekl Pavel Trávníček ono významné „ano“ počtvrté. Vzal si svou dlouholetou přítelkyni Moniku Fialkovou, se kterou se seznámil, když před lety moderoval pořad Do-re-mi a ona v něm soutěžila, to jí bylo sedmnáct let! Svatba to údajně byla velkolepá. Že by chtěl ženich nevěstě dopřát špetku své někdejší pohádkové slávy…?
Pavel Trávníček (65) ve zkratce:
• Narodil se v Konicích u Prostějova 26. října 1950
• 1972 – absolvoval na JAMU
• První angažmá v Divadle Bratří Mrštíků v Brně
• 1976 hostování v pražském Činoherním klubu, později angažmá v Divadle E. F. Buriana
• Od 1982 členem souboru Městských divadel pražských
• 1990-1993 uměleckým šéfem v Hudebním divadle v Karlíně
• Založil uměleckou agenturu Marcus, v r. 1998 i divadlo Skelet, pak provozoval společnost Theathre Illusion Biograf.
• Dnes má Divadlo Pavla Trávníčka.
• Filmy a TV: např. Tři oříšky pro Popelku (1973), Třetí princ (1982), Pozor, je ozbrojen (1985), O štěstí a kráse (1986), In flagranti (1997)
• Seriály: např. Hříchy pro diváky detektivek (1995), Vyprávěj (2006)
• Rodina: synové Adam (27) a Pavel (23), manželka Monika (29)
• Koníčky: lyžování, jízda na koni, tenis
• Kde ho můžete vidět: http://www.i-divadlo.cz/profily/pavel-travnicek/
Co řekl o…:
… o životě: „Člověk v životě potká lidi, na které v daném okamžiku slyší. Potkal jsem se v životě s několika lidmi, kteří mě nasměrovali lepším směrem, než jsem si myslel, že bych měl jít. Byli zkušenější, starší, vzdělanější. Osvětlili mi, že věci na světě nefungujou tak, jak já si přeju, ale fungujou samy o sobě. Život si dělá s námi s lidmi co chce. A člověk se musí přizpůsobit a nastalou situaci zvládnout.“
… o snech: „Sny se mají ničit tím, že si je člověk splní. Ale když je to opravdu velký sen, byla by škoda zničit ho naráz, cesta k jeho naplnění by měla být co nejdelší.“
Komentáře