V obchodech objevíte spoustu druhů, a pokud nemáte svůj oblíbený, můžete najednou být na rozpacích, který vlastně koupit.

Asi nejdůležitější je vědět, na co budete olej používat, tedy jestli na teplou nebo studenou kuchyni. A pak je tu ještě několik dalších zásad, které se vyplatí při nákupu dodržet vždycky.

Olej potřebuje tmu

Dbejte tedy na to, aby olej, který chcete koupit, byl v tmavé skleněné láhvi, v plechovce nebo v keramickém obalu. Určitě se vyhněte olejům v plastu. Olej, který je vystaven světlu, ztrácí chuť i vůni a v horším případě může i žluknout.

Pozor také na oleje v supermarketu, které jsou vystaveny na regálu pod světlem a v teple. V tmavé láhvi sice neuvidíte barvu, ale to nevadí, protože barva nemá žádný vliv na chuť či vůni.

Snad jen pro pořádek, zelenější oleje pocházejí z raných sběrů, zlaté a žlutavé oleje jsou získávány ze zralých oliv ke konci sezony.

Příliš levné nekupujte

Každý chce ušetřit, ale stejně jako byste si nekoupili některé levné potraviny, protože víte, že se prostě za tu cenu nedají vyrobit a musí být ošizené, totéž platí i u olivového oleje.

Většinou jsou do takového oleje přimíchány jiné, jako například řepkový nebo slunečnicový, nebo se smíchají podřadnější druhy oleje. Aby vypadaly jako velmi kvalitní, zfalšuje se na etiketě jejich složení.

Čtěte etikety

Z nich byste se měli dozvědět, jak byl olej zpracován. Tedy zda byl jen lisován mechanicky zastudena nebo také filtrován a upravován chemicky. A také jestli je přímo z oliv nebo až z pokrutin, což jsou zbytky po předešlém filtrování.

Důležitá je informace o původu oleje. Vždy ji najdete na etiketách panenských olejů. Může to být konkrétní stát, třeba Řecko nebo Itálie, pak to znamená, že v těchto zemích byly olivy vypěstovány a olej také vylisován.

Pokud byly olivy sklizeny v jednom státě a lisované v druhém, musí být na etiketě státy oba. Mnohé z nich jsou ovšem označeny jako směsi původem z Evropské unie nebo mimo ni. Jak už to v případě směsí bývá, ztrácejí se tu specifické chuťové vlastnosti.

Druhy olejů

Extra panenský – je získaný přímo z oliv mechanicky a zastudena. Na obalu bývá napsáno extra vergine, extra virgin nebo extra vergin. Nejkvalitnější oleje této kategorie jsou z říjnové sklizně.

To jsou olivy správně zralé a musí se sklidit co nejrychleji a co nejrychleji zpracovat.

Panenský – je vyrobený z oliv pouze mechanickými postupy. Jediný rozdíl mezi tímto olejem a extra panenským je ve vyšší kyselosti.

Rafinovaný – získává se za vysokých teplot a pomocí tlaku. Teplota až 90 °C ovšem ničí všechny zdraví prospěšné látky.

Z pokrutin – olej vyrobený z odpadu, který zbyl po prvním lisování (slupek, pecek dužiny). Při výrobě se používají různá chemická rozpouštědla a jde o nejméně kvalitní olej ze všech. Prodáván bývá pod názvy Olio di Sansa di oliva, Pomace oil a Orujo.

Použití

Rozdíl v používání panenských za studena lisovaných olejů a rafinovaných olejů je všeobecně známý. Tak jen pro připomenutí.

Zastudena lisované panenské oleje se používají zejména ve studené kuchyni třeba jako zálivka do salátů, zakápnout jimi můžete i hotové pokrmy, jako jsou pizza, rizoto, těstoviny. Hodí se i na některé krémové polévky či snídaňové kaše.

Do salátů by se měl dávat vždycky dřív než sůl, aby zůstaly šťavnaté. Na rafinovaném olivovém oleji a oleji z pokrutin můžete smažit, protože jsou tepelně stabilnější.

Je-li to možné, ochutnejte

To samozřejmě v supermarketu nemůžete, ale lze to udělat na trzích, někdy pořádají ochutnávky prodejny s biopotravinami. V zemích, kde se olivy pěstují, je ochutnávka u výrobců celkem běžná.

Degustace olivových olejů je podobná té, při které se ochutnává víno, a měla by mít svá pravidla. Ochutnávat by se měl olej za vyšší teploty, než je pokojová, asi 28 °C. Nalit by měl být v malých, pokud možno tmavých skleničkách.

To proto, aby vás neovlivnila barva oleje. Profesionální degustátoři používají takové, které mají tvar jako sklenice na koňak, ale bez nožky a dají se zakrýt sklíčkem. To před zkoumáním vůně vždy na chvíli odklopí. Vy si doma můžete vypomoci právě těmi koňakovými.

– Nejdřív krátce přičichněte. Poté se sklenicí zakružte, aby olej pokryl její stěnu a uvolnilo se aroma a opět se přičichněte.

– Následuje ochutnání. Olej by se měl dostat na celý povrch jazyka až k hrdlu. Nejdříve jej převalujte v přední části úst. Důležité je, aby olej v ústech postupoval co nejpomaleji k zadní části jazyka. Tady vnímáte hořkost, ale také palčivost. Podle druhu můžete cítit také příjemnou ovocnou nebo bylinkovou vůni a chuť.

– Mezi jednotlivými vzorky je potřeba chuť neutralizovat. Stejně jako u vína můžete zajíst kouskem chleba či zapít douškem vody.

Foto: Shutterstock