Oheň na zahradu patří

Milujete šlehající plameny, vůni buřtů nebo se chcete jen ohřát? Oheň na zahradě může mít spoustu podob.

Můžete si vybudovat třeba ohniště sami, nebo si opatřit přenosné. Záleží i na tom, jestli bude jen na opékání nebo na něm budete chtít i vařit. A taky mu vybrat místo… Je toho víc, co si budete muset rozmyslet.

Toho, kdo má rád přírodní materiály určitě potěší ohniště ze speciálního jílu, inspirované výrobky jihoamerických indiánů.

Položte si pár otázek

Máte na zahradě místo, kde bude ohniště umístěné trvale, nebo je chcete přemisťovat či používat jen občas?

Bude jen venku, nebo počítáte, že jej umístíte třeba na terasu?

Jaký materiál se vám líbí? Kov, kámen, cihla či beton?

Kolik lidí je bude používat?

Čím budete převážně topit? Jen dřevem nebo chcete i grilovat a použít dřevěné uhlí?

Kolik chcete zaplatit? Výběr je široký a některé designové kousky nejsou nejlevnější. Vyplatí se vám vůbec?

Také si je ale můžete udělat z cihel a přidat k němu sezení a stvořit tak příjemné zákoutí.

Když budujete sami

Nejjednodušší ohniště známe z dětství. Prostě se kus místa v trávě obložil kameny a bylo hotovo. Možností, jak takové ohniště udělat, je ale víc. Můžete je mít zapuštěné do země, nebo naopak vyvýšené.

Obložení pak může být z cihel, kamenů, ale i z betonových tvárnic. Protože je budete jistě užívat delší čas, raději si promyslete, kde bude.

Jednak kvůli bezpečnosti, neměly by být v blízkosti stromy, keře a jiné hořlavé materiály, ale také potřebujete vědět, jak velký prostor budete potřebovat.

Je totiž rozdíl, jestli plánujete častá posezení s kamarády při kytaře nebo jen domácí rodinné opékání buřtíků. Budete nad ohněm vařit v kotlíku, péci maso, nebo tu chcete také spálit zahradní odpad? Každé využití si žádá své.

V každém případě si dejte na výběru místa záležet. Mělo by být nejen rovné kvůli umístění sezení, ale také pokud možno dál od sousedů, aby je neobtěžoval kouř ani vaše hlasy.

Jiná varianta evokuje klasické ohniště. Je to vlastně mísa a límcem.

Raději přenosné

Nechce se vám nic stavět? Navíc byste rádi měli oheň jak na zahradě, tak třeba na pergole nebo i na cestách? Pořiďte si ohniště přenosné.

Většinou mají tvar mísy a jsou vyrobené ze silného plechu, oceli nebo litiny, ale najdou se i kousky zvláštní, třeba hliněné nebo z páleného kamene. U kovových ohnišť je potřeba si pohlídat tloušťku plechu. Měla by být alespoň 2 milimetry.

A pokud v něm budete topit v blízkosti obydlí, hledejte ohniště s tepelným štítem. Nezapomeňte na poklici. Může být plná nebo drátěná. Ta první oheň uhasí a také chrání vnitřek ohniště před deštěm, druhá brání tomu, aby vítr rozfoukal uhlíky.

Přenosné ohniště má většinou tvar větší či menší mísy a často bývá kovové.

A co velikost?

Opět záleží na vašich zvyklostech. Obecně platí, že malá ohniště, tedy průměru od 30 do 60 centimetrů stačí pro menší rodinu. Díky rozměru jsou i lehčí, takže se hodí pro ty, kteří je chtějí převážet třeba někam do kempu. Často je používají také rybáři.

Pro více osob už se raději poohlédněte po průměru od 60 do 80 centimetrů. Ta váží okolo 15 kg, takže se stále ještě dají přemístit. Největší mají průměr i 100 cm. Ta už ale mají okolo 22 kg, takže přemísťování je náročnější.

Koš má sice kovovou základnu, ale přesto z něj dřevo může vypadávat.

Můžete i grilovat

Výrobci s tím počítají. Většina ohnišť je vybavena grilovací mřížkou, ať už kulatou nebo hranatou. Ta hranatá má tu výhodu, že po stranách zůstává volné místo, kterým můžete doplnit palivo.

Šikovné je, když se dá vysouvat nahoru, což je příjemnější pro manipulaci nebo grilování.

Můžete zvolit i něco mezi mísou a košem a nezapomeňte na víko.

Myslete na bezpečnost

Některé mísy mají vlastní kovový podklad, ale většina stojí jen na nožičkách. Proto dobře zvolte místo. Postavte je na pevnější podloží, kterému nebude vadit žár.

I tady je třeba dát pozor na to, aby bylo ohniště v bezpečné vzdálenosti od hořlavých materiálů, jako jsou keře nebo uskladněné dřevo. Nemělo by být ani blízko dřevěných staveb.

Možná to nevíte, ale existuje i skládací na občasné opékání.

Je libo koš?

Možná jste se s ním potkali někde u stánku na zimních trzích, když jste si ohřívali zmrzlé ruce. Koš dobře poslouží i u vás na zahradě. Jeho výhodou je to, že má spodní mísu, do které padá popel, proto ho můžete použít téměř kdekoliv.

Nebývá těžký, takže ho snadno přenesete. Na pečení buřtů je ideální, i grilování zvládnete. Ale má i stinnou stránku. Jednotlivé příčky bývají dál od sebe, takže z něj mohou padat žhavé uhlíky. O to větší pozornost budete muset ohni věnovat.

Romantické duše potěší takzvaná aztécká kamínka. Ohřejí a buřty si v nich také opečete.

Pár malých rad

Na topení používejte vždy vyschlé dřevo. Zahradní odpad, jako jsou větve stromů a keřů, nechte tedy nejdřív proschnout.

Popel můžete po vyhasnutí nechat v ohništi, jen je musíte zabezpečit. Vychladlý je skvělý do kompostu nebo s ním můžete hnojit přímo. Obsahuje totiž draslík, vápník a hořčík, který svědčí drobnému ovoci, zelenině, ale i okrasným rostlinám.

Údržba ohniště není složitá, jen pokud grilujete, musíte vždycky po akci vyčistit rošt.

Foto: Shutterstock, zahradnigrily.cz, moutfield.cz, ohniste-kov.cz, biano.cz, beliani.cz, venkovni-ohniste.cz, dekorhome.cz