Nové dveře? Krásné a funkční.

Vybírat nové dveře do bytu může být otázka několika minut, anebo také pořádná věda. Nejen to, jak dveře vypadají, ale také jejich speciální vlastnosti hrají roli.

Domovní dveře

Přívětivé pro nás, nedobytné pro nezvané návštěvy, takové musí být pořádné domovní dveře. Rozhodovat se budeme mezi plastovými, hliníkovými a masivními dveřmi. Kritéria jsou jednoznačná: kromě ceny musí být co nejodolnější, nejbezpečnější a zároveň by měly dokonale ladit s celým domem.

• Plastové

Co si budeme říkat, vchodové dveře z plastu jsou jednoznačně nejlevnější variantou. Mají jednu výhodu – dobře izolují. Kromě toho je samozřejmě můžeme pořídit i v jiných dekorech, než je trochu okoukaná bílá. Mají samozřejmě i své neduhy, snadno se poškrábou a poškodí, takže výrobci radí pořizovat plastové dveře raději do rodinných domků nebo domů jen s několika bytovými jednotkami, kde na dveře nebude takový nápor.

• Hliníkové

Vchodové dveře z hliníku možná na někoho působí příliš stroze a technicky, a také se nehodí všude, ale jsou velmi pevné, odolné a budou sloužit dlouho. Právě tyhle vlastnosti je předurčují do bytových domů, kde se „dveře netrhnou“. V kombinaci se skleněnou výplní jsou elegantní a krásné.

• Dřevěné

Co naplat, dřevo je prostě dřevo. Budete-li uvažovat o vchodových dveřích z masivu, nešetřete na kvalitě, aby vám dlouho a věrně sloužily. Jejich trumfem je krása přírodního materiálu. Když se obrátíte na odbornou firmu, můžete si nechat dveře tónovat do jakékoliv barvy.

Nemusíte se bát, že by se dveře začaly kroutit – ty kvalitní od renomovaných výrobců jsou lepené z několika vrstev lamel, takže jsou tvarově stabilní.

Dveře do bytu

Vchodové dveře do bytu nemusí být tak odolné proti vrtochům počasí, zato v odolnosti proti nenechavcům, kteří by se rádi porozhlédli po vašem bytě, nesmí zůstat pozadu. Kromě toho musí být odolné proti ohni (měly by zabránit ohni, aby se rychle rozšířil z chodby do bytu).

Musí také zvládnout teplotní rozdíl mezi vytápěným bytem a chladnou, nevytápěnou chodbou bytového domu, aniž by začaly „pracovat“.

Při rozhodování se podívejte i na to, jak dobře dveře zvukově izolují – nemusíte přece vědět všechno, co si povídají hluční sousedé na chodbě ve dvě ráno.

Na trhu jsou vchodové dveře dřevěné i kovové, které mají uvnitř kovové jádro a na povrchu dýhu nebo laminát.

Interiérové dveře

Většina z nás si do bytu pořídí všechny dveře stejné, ale to nemusí být vždy nejmoudřejší rozhodnutí. Tak jako si do koupelny nepostavíme starožitný dřevěný nábytek, neměli bychom tam montovat dveře, kterým škodí vlhko.

Každá místnost může mít dveře s takovými vlastnostmi, které přesně odpovídají tomu, k čemu místnost slouží, a přitom navenek vypadají navlas stejně:

• Do komory: mechanicky odolné dveře

Všude tam, kde se každou chvíli něco objemného nebo těžkého přenáší, se hodí dveře, které se snadno nepoškrábou a neprorazí. Bedýnky s ovocem, basa piv, se kterou musíme projít dveřmi, ani neopatrná manipulace s vysavačem takovým dveřím neublíží. Jejich jádrem je pevná dřevotřísková deska a na povrchu odolný laminát, který dokáže imitovat i dřevo.

• Do dětského pokoje nebo ložnice: zvukově izolační dveře

Kdo má doma puberťáka, který si libuje v hlasité hudbě, takže není slyšet ani televizi v obýváku, ocení dveře, které nechají protivné zvuky tam, kam patří. Zvuk izolují jednak díky plné dřevotřískové desce, která je jejich základem, jednak díky kvalitnímu utěsnění po celém obvodu dveří.

Tip: Zvukově izolační dveře můžete bez problémů pořídit i do bezbariérově řešeného bytu, kde chybí prahy. Porozhlédněte se po takových, které mají takzvaný zvukově izolační mechanický práh, izolaci, která je zabudovaná dospod dveří.

• Do kuchyně: kyvné dveře

Máte kuchyni oddělenou od jídelny? Jestli ano, nejspíš také často s rukama plnýma talířů řešíte, jestli si na cestě ke stolu otevřete nějakým artistickým kouskem, nebo budete přivolávat někoho z rodiny, aby vám otevřel. Zbytečným zádrhelům se jednoduše vyhnete, pořídíte-li do kuchyně takzvané kyvné dveře, což je odborný název pro obyčejné „lítačky“.

Otevírají se na obě strany, stačí jen lehce ťuknout loktem, bokem nebo nohou.

• Do obýváku: celoskleněné dveře

V interiéru dokážou rafinované průhledy z místnosti do místnosti udělat divy. Celoskleněných dveří z kaleného skla se bát nemusíte, jsou velmi odolné proti mechanickému poškození. Když do kvalitních celoskleněných dveří narazí dítě nebo jimi bouchne průvan, vůbec to s nimi nehne.

Kdyby ale přece jen někdo cíleně uhodil do hrany nebo rohu skla, rozpadne se podobně jako autosklo na neostré drobné úlomky.

Ale k tomu s největší pravděpodobností stejně nikdy nedojde.

Tip: Chcete-li vdechnout interiéru osobitý ráz a mít doma něco zvláštního, poohlédněte se po takzvaném grafoskle. Je to tvrzené sklo s vnitřní bezpečností fólií, která při případném poškození skleněné tabule udrží všechny střepy pěkně pohromadě.

Do grafoskla si můžete nechat podle libosti zatavit jakýkoliv obrázek, fotografii, grafický motiv, a dokonce i látku.

• Designově zajímavé: posuvné dveře po zdi

K oddělení jídelny a obýváků se výborně hodí dveře, které se zasouvají podél zdi. Skleněná varianta má všechny výhody prosklených dveří, takže vás nepřipraví o světlo a vzdušný dojem z interiéru, ale nezabere doslova žádné místo: dveře jsou silné jen centimetr. Zasouvací dveře se dají doplnit napevno zabudovanou skleněnou stěnou.

• Do malého prostoru: posuvné dveře do stavebního pouzdra

Do malého prostoru, kde by klasické dveře rušily, a zároveň do míst, kam se skleněné dveře nehodí, můžeme osadit dveře, které se zasouvají do zdi. Na takovou úpravu ale musíme myslet nejlépe předem, už během hrubé stavby.

Tip: Pokud použijete místo klasického kování na zásuvné dveře takzvanou mušli, která nevyčnívá, zasunete dveře kompletně a získáte celý průchozí otvor.

Víte, co se skrývá pod povrchem?

Nejlevnější dveře mají rám vyrobený z vláknitého hranolu nebo měkkého dřeva, vyplněný ztuženým papírem ve tvaru včelí plástve, takzvanou voštinou. Jsou lehké a poměrně pevné, ale mají své mouchy. Povrch se snadno poškrábe a také neodolají většímu nárazu nebo kopnutí. Raději je nepoužívejte do vlhkých prostor.

Dveře s odlehčenou dutinkovou dřevotřískovou deskou, jejichž povrch tvoří fólie, která více méně zdařile napodobuje dřevo, laminát nebo dýha, jsou o něco dražší. Ceny se pohybují mezi dvěma a dvanácti tisíci korun podle provedení.

Dveře kazetové se obvykle tváří jako dřevo, ale levnější typy mohou vypadat lacině. Bývají zevnitř vyztužené polystyrénovými nebo odlehčenými dřevotřískovými profily.

Dveře dýhové nebo laminátové jsou trochu dražší, cena začíná na 3 tisících korun, ale jsou odolnější.

Dveře z dřevěného masivu jsou lehké a ty od renomovaných výrobců i odolné a pevné. Pokud mají jádro z dřevotřísky nebo vláknité desky, nemusíte se bát, že by nebyly tvarově stálé. Kvalitní dveře pořídíte za 8 tisíc a víc.

Zárubně a kování

Kdo vybírá nové dveře do starší stavby, nejspíš narazí na problém: původní rámy mívají často jiný rozměr závěsů, jiné čepy, takže dveře na ně nejdou nasadit, nebo jiný rozměr takzvaných falců (polodrážek). Staré zárubně mohly v průběhu let utrpět i vlivem toho, jak dům „pracoval“, mohou být dokonce mírně zdeformované.

To všechno musíme vzít v úvahu, než se rozhodneme, jestli pořídíme jen nové dveře, nebo se pustíme do větší přestavby a rám vyměníme.

Jestli s definitivním rozhodnutím váháte, raději se zeptejte odborníka ze specializované firmy, abyste zjistili, jak obtížná by případná výměna rámu byla. Železné rámy se vyřezávají snadno, dřevěné je někdy lepší zrenovovat. To už ale záleží na vás.

Také zvažte, jak k sobě budou ladit nové dveře a původní rám: k dýhovaným dveřím bude kovový bílý nebo černý rám jako pěst na oko.

Tip: Původní kovový rám nemusíme hned vybourávat, někdy stačí dveře obložit. K dostání jsou obrubně speciálně určené k obložení těch kovových. Vypadají dobře, nevýhodou je to, že zúží průchod skoro o tři centimetry.

Kromě klasických zárubní existuje ještě jedna elegantní možnost: takzvaná zapuštěná zárubeň. Tu si sami nejspíš nenainstalujeme, budeme se muset obrátit na specializovanou firmu, protože její součástí je i kovová konstrukce, která se zapustí do otvoru na dveře. Výsledek je ale zajímavý – zárubeň nevyčnívá ze zdi, dveře, zárubeň i zeď jsou v jedné rovině.

Jak vybírat kování?

1. kvalita

Kování by mělo na dveřích vydržet v dobré kondici hodně dlouho. Neměl by ho poškodit pot, ani by se nemělo rychle odřít. Proto by cena neměla být rozhodující, raději pořiďte kování aspoň za pět set korun než nekvalitní zboží v akci. Opatrně u různých pozlacených levných klik, ty nejspíš hodně rychle o svůj lesk přijdou.

Když kování potěžkáte a zdá se vám nějak podezřele lehké, raději ho nekupujte.

Tady se šetřilo na materiálu.

2. design

Kování musí ladit s designem a dekorem dveří i rámu, jinak bude vypadat i na krásných dveřích jako pěst na oko. Hranaté kování se hodí k moderním, strohým dveřím, klasické zaoblené dveře ladí s kulatým kováním.

3. umístění

Jiné kování se hodí k „normálním“ dveřím, jiné pořídíme ke dveřím zásuvným. V druhém případě potřebujeme, aby dveře bylo možné zasunout kompletně, takže kování bude muset být zapuštěné dovnitř. Takovému kování se říká mušle nebo miska. Posuvné dveře na stěnu (to znamená takové, které se nezasouvají do zdi, ale ke zdi), můžete opatřit madlem, se kterým se snadno zachází.

Dveře pak samozřejmě neotevřete úplně nadoraz.

4. speciální funkce

Z bezpečnostních důvodů bychom ke dveřím na WC a do koupelny měli raději pořídit kování, které je možné v případě nouze otevřít šroubovákem zvenčí. To oceníme ve chvíli, kdy se nám uvnitř zamkne malé dítě a nepodaří se mu dostat se ven.

Text: Kateřina Rodná

Foto: Shutterstock, archiv firem SAPELI, J.A.P.