Jednoduchý laický test spočívá v tom, že vezmete perly do ruky. Jsou-li přírodní, pak o sebe mírně dřou, protože jejich povrch není nikdy úplně hladký, ale jakoby pokrytý droboučkým pískem. Proto se také při navlékání oddělují uzlíky.

Bez nich by se perly třením vzájemně poškozovaly a perleť by se mohla odlupovat.

Naopak umělé perly mají dokonale pravidelný tvar a zcela hladký povrch, při tření o sebe dobře kloužou. Přírodní perly, a to i velmi drahé, při bližším pohledu navíc vždycky ukážou mírné nepravidelnosti.

Až si budete šperk v obchodě vybírat, tak si také detailně prohlédněte, jak hladké je zaoblení perel a jak čistý je jejich povrch. Koukněte se i na místa spojů, kde je perla navrtaná. Tam se nejčastěji schovávají nedokonalosti jako odlupující se perleť.

Zkontrolujte i pevnost usazení perly na uzlíku, ten by ji měl nejen oddělovat od sousední perly, ale také bránit v posouvání.

U mořských perel je podstatná také síla perleťového pláště, měla by mít okolo 0.5 mm. Pokud měří jen 0,2 mm a méně, cena perly klesá. Tento nedostatek bývá i viditelný, perly pak při otáčení mění odstín střídavě na světlejší a tmavší.