Je jedním z nejvýraznějších herců mladší generace. Ale pozor, nespleťte si ho s jeho mladším bratrem Kryštofem, rovněž hercem. „Už lidi ani neopravuju. Když mě chválí za nějakou jeho roli, poděkuju a bráchovi to vyřídím.“
Narodil se v pražském Motole a dětství prožil na Smíchově – ostatně dodnes nedá na „pětku“ čili Prahu 5 dopustit. Jak ho napadlo stát se hercem?
„Já jsem to měl jako podle čítanky – v první třídě jsem chtěl být kosmonaut, ve druhé jsem slevil na nadzvukového pilota a ve třetí už jsem chtěl být šašek v cirkusu.“ Své plány prozradil sousedce, herečce Emě Skálové, a ta ho od manéže šikovně nasměrovala k herectví.
„Od čtvrté třídy jsem věděl, že půjdu po základce na hereckou konzervatoř – a hotovo. Vůbec jsem nepočítal s tím, že bych se tam nedostal.“
První komediant v rodině
Herectví v genech přitom Matěj Hádek nemá. Byl prvním hercem v rodině, až po sedmi letech se vydal v jeho stopách Kryštof. Jejich maminka je sice „od filmu“, ale režisérka.
„Trochu jsem po tom pátral a zjistil jsem jenom to, že prababička z matčiny strany, které žila v malé vesničce v Polabí, kdysi utekla s kočovnými herci… Naštěstí ji praděda chytil už na konci vsi.“
Chtěl začít od nuly
Na základní škole navštěvoval Matěj dramatický kroužek a v osmé třídě si podal přihlášku na konzervatoř a pro jistotu také na knihovnickou školu. Na herectví ho však bez problémů vzali.
Když studia na konzervatoři končil, hostoval už ve Východočeském divadle v Pardubicích a pak hrál i v divadle F. X. Šaldy v Liberci. A v roce 1992 přišla nabídka angažmá z Divadla na Vinohradech od tehdejší ředitelky Jiřiny Jiráskové. Zůstal čtyři sezony.
Pak se nechal zlákat do rodícího se Švandova divadla v Praze na Smíchově. „Vždycky je hrozně vzrušující, když se začíná od nuly a buduje se soubor, dává se mu tzv. ksicht. Byla to výzva a já jsem jí podlehl.“ Nové divadlo přivítalo první diváky na podzim r.
2002. Ale Matějova očekávání se naplnila jen částečně. „Měl jsem enormě vysoká očekávání jak na sebe, tak na umělecké vedení. Ne, že by to bylo zklamání, ale kdybych býval zůstal na Vinohradech, prožil bych ta léta nejspíš stejně bohatě.“
Jeden od Tobruku
Už měl za sebou hodně filmových zkušeností, když ho režisér Václav Marhoul přizval do filmu Tobruk o československé jednotce v Libyi v r. 1941. Matěj Hádek tam nemá velkou roli, hraje jednoho z vojáků. „Ale užil jsem si to velmi.
Herecká účast byla podmíněna absolvováním 10denního vojenského výcviku, který vedli profesionálové od speciálních sil.“ Herci (kromě Hádka např. Jan Meduna, Petr Vaněk, Robert Nebřenský, Kryštof Rímský, Michal Novotný nebo Petr Lněnička) spali sotva tři hodiny denně, zbytek zabrala tvrdá fyzická zátěž, což bylo pro nevojáky nepochybně velmi náročné i na psychiku.
„Sešli jsme se tam vesměs kavárenské typy a byl jsem překvapen, co jsme vydrželi a jak nás to stmelilo…“
Nejoblíbenější dopravní prostředek: kolo
Před třemi lety natočil Matěj film Posel, v němž hraje hlavní roli – poslíčka křižujícího město na kole, messengera. Přitom uplatnil jednu ze svých zálib, na kole totiž skutečně jezdí velmi často, od jara do podzimu téměř denně.
„Po Praze je to geniální dopravní prostředek a zároveň adrenalin. Ale já nedělám žádné vylomeniny a nikoho neohrožuji. I když obrubník nebo schody pro mě nejsou překážkou.“
Návštěvy s Mistrem Zindulkou
V posledních letech Matěj hodně natáčel a divadelních rolí má pomálu. Jednou z jeho zamilovaných je však Ross Gardiner v představení Návštěvy u pana Greena. Jeho jediným partnerem na jevišti je Stanislav Zindulka. „Každé představení je pro mě skvělý zážitek.
Standa má ve svých letech neuvěřitelnou energii a vždycky, když probleskne ta jeho v nejlepším slova smyslu chlapecká duše, tak já se tetelím blahem.“
S bráchou před kamerou
Ač jsou oba už uznávanými herci, při práci se Matěj a Kryštof Hádkovi v minulosti sešli jenom párkrát a za zmínku stojí asi jen účinkování v sitcomu z policejního prostředí Profesionálové.
Až letos vstoupil do kin film Kobry a užovky, v němž hrají sourozeneckou dvojici – mladší Kobra (Kryštof) je feťák a starší Užovka (Matěj) ho tahá z průšvihů a zároveň sám hledá pevnou půdu pod nohama.
„Já Kobry a užovky vnímám jako grotesku, podobenství o tom, jací bychom neměli být, pokud chceme, aby se tady dalo ještě dýchat.“
Je prima být šťastný
Tenhle pohled je Matěji Hádkovi blízký. „Občas stačí si říct: jsem šťastný. Nechci to zakřiknout, ale já se cítím šťastný pořád. Samozřejmě že mívám dílčí špatné nálady, ale obecně si připadám šťastný. Mám kliku, že dělám, co mě baví.
Když máte tohle, střechu nad hlavou a dobré vztahy, víc nepotřebujete.“ Před lety o sobě v jednom rozhovoru také řekl, že je brutální optimista. „Dnes bych asi vypustil to slovíčko brutální…“
Matěj Hádek (39) ve zkratce:
• Narodil se 29. listopadu 1975 v Praze
• Vystudoval Pražskou konzervatoř.
• Hostování ve Východočeském divadle v Pardubicích, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci.
• 1997 angažmá v Divadle na Vinohradech
• 2002 angažmá ve Švandově divadle
• Dále na volné noze.
• Filmy: např. Záhada hlavolamu (1993), Non plus ultras (2004), Maharal – Tajemství talismanu (2006), Ať žijí rytíři (2009), Posel (2012), Kobry a užovky (2015), Jan Hus (2015)
• Seriály: např. Zdivočelá země (1997), Vyprávěj (2009), Kriminálka Staré Město (2010)
• Rodina: matka Jana Hádková (filmová režisérka, dokumentaristka), bratři Ondřej (41, lékař), Kryštof (33, herec)
• Bydlí v Praze
• Kde ho lze vidět: zadejte jméno herce na www.i-divadlo.cz
Co řekl o …:
… o řádu v životě: „Beru ho jako většina z nás. Vím o něm, ale nepoužívám ho.“
… o bratrovi: „S bráchou se mi hraje skvěle, protože je dobrý herec. To bratrství je přidaná hodnota. Stejné dětství a stejná máma se zahrát nedají.“
…o morálce: „Má smysl bojovat a být charakter, když máš podmínky, ale ještě větší frajeřina je, když ty podmínky nemáš a stejně rozpoznáš, co máš dělat ve svém životě správně.“
… o divadle: „Divadlo mám hodně rád. Ta interakce, okamžitá výměna energie s divákem, ta se jinde zažít nedá.“
Text: Helena Leitlová; foto: www.herminapress.cz, archiv ČT
