Bezelstný policejní inspektor Trpělka ve vodnickém seriálu Neviditelní. Koktavý princ Bartoloměj v Sedmeru krkavců. Nadporučík Robin Lupínek z krimiseriálu Rapl… Dnes ale hlavně táta.
Jihomoravská Strážnice, město proslavené folklorem. „Dětství jsme strávili hlavně venku a dělali tisíce lotračin.“ Od mala ho provází muzika, vždyť na Slovácku snad každý zpívá, každý na něco hraje, každý tancuje… „Jako malého se mě rodiče zeptali:
Tak na co chceš, Lukáši?“ Ještě nezačal tančit v souboru, a už hrál na klarinet. Do hudebky chodil až do konce základní školy. Také tančil a zároveň ochotničil ve folklorním souboru Demižon. A pár let také ministroval v kostele:
„Byla to vlastně určitá příprava na moji nynější profesi. Když si to vezmete, tak oltář je takové jeviště…“
Rozhodl se pro divadlo
V deváté třídě přinesl domů přihlášku na brněnskou konzervatoř. Rodiče byli v klidu, nepředpokládali prý, že by se na uměleckou školu dostal. „A pak přišlo, že jsem přijat! Odhodil jsem tašku s učením do kouta a měl nejlepší vysvědčení za celých devět let!
Když jsem se učit nemusel, šlo to líp. Zpětně si ale říkám, že mít klasické obecné vzdělání by asi bylo lepší…“ Na hudebně-dramatickém oddělení konzervatoře, kde se mu hudební průprava z dětství velmi hodila, si ke klarinetu přibral ještě kytaru.
Zkušenost s Jiřím Krejčíkem
Byl teprve ve druháku, když díky konkurzu získal první opravdové herecké ostruhy – roli v televizní hře Dědictví slečny Innocencie, pod režijním vedením Jiřího Krejčíka. „Bylo mu tehdy čtyřiaosmdesát, byl zamračený a pronesl, že vypadám jako Pucholt.
Ale já ani netušil, kdo je Pucholt. To víte, kluk z Moravy.“ V jednom rozhovoru později Lukáš Příkazký konstatoval: „Režisér Krejčík kdysi z Vladimíra Pucholta vyždímal, co v něm bylo. A vyždímal to i z nás. Natáčení s ním byla skvělá zkušenost.“
Z jeviště na jeviště…
Když na konzervatoři odmaturoval, byl už rozhodnutý, že by rád pokračoval ve studiu herectví v Praze, a tak podal přihlášku na DAMU. Znovu uspěl. Mimochodem – jeho spolužákem se pak stal kupř. Vojta Dyk.
V dalších letech si Lukáš vyzkoušel i prkna Národního divadla –„Krásný!“ – a první angažmá pak získal v Městských divadlech pražských. Zůstal tři sezony. „Tam jsem získával zkušenosti.
Když pak přišla nabídka z Divadla na Vinohradech, tak jsem si říkal, že Vinohrady jsou Vinohrady, to se neodmítá.“
Na horách s Raplem
Z Vinohradského divadla odešel po několika letech tzv. na volnou nohu. „Nechci se vzdávat divadla, ale chci ho dělat jinde a s jinými lidmi,“ říkal tehdy. Než přišlo to „jinde“, natáčel v Krušných horách seriál Rapl.
„Hynek Čermák byl jednička, major Kuneš, já hned dvojka. Když jsem četl poprvé scénář, byl jsem nadšený, co všechno Lupínek zažívá, co se mu všechno přihodí.“ V září dotočil kriminálku a od 1. 10. 2018 nastoupil natrvalo do souboru Dejvického divadla.
A v prosinci se stal tátou! „Tenkrát jsem se opravdu upřímně těšil na Vánoce. Na ten klid, na prázdný diář…“
Rodina od západu na východ
S partnerkou, scénografkou Veronikou, maminkou synka Adama, se vzali vloni o prázdninách. „My ani jeden nejsme z Prahy, akorát jsme se tady potkali a žijeme tu.
Jedna rodina je ze západních Čech, druhá z jižní Moravy, tak to musíme nějak spojit…“ Manželé bydlí v Praze, ale v posledních měsících, v nichž byla zavřena divadla, prý strávili hodně času i na Moravě.
A Lukáš Příkazký nejspíš minimálně zašel i na rodinný vinohrad. „Adámek už začal chytat zdejší dialekt!“
Kroje po stařečkoch
„Kroj, to je přece skvělý kostým!“ podotkl před lety herec. A nedávno na stejné téma dodal: „Musím se přiznat, že jak jsem starší a jsem už déle u divadla, už se mi do kroje zas tak často nechce. Už se v něm nedovedu tak odvázat.
Mám pocit, že na mě lidi koukají…“ Lidový kroj se podle tradice dědí. Lukáš Příkazký má prý kroj, po svém dědečkovi. „V mojí krojové košili, které se říká široká košela, se dědeček dokonce ženil.
Kroj má na Moravě tak nějak každý, po dědečkovi – tady se říká po stařečkoch. I Adámek už po dědovi jeden malý má…“
Foto: Herminapress, ČT, CSFD, Dejvické divadlo Hynek Glos
