Kudrnatá. Okatá. Bezprostřední. Usměvavá. Taková byla a je. Dnes třeba jako pošťačka ze seriálu Policie Modrava. Už 47 let hraje v Národním divadle! S manželem, hercem a koňákem Václavem Vydrou, žije na Slapech, uprostřed krásné přírody, s koňmi a psy.
Pochází sice z Kladna, ale do školy chodila v Praze. Vyrůstala se sestrou Evou, která byla o tři roky starší a která se mimochodem později rovněž stala herečkou. Už jako malé si prý rády hrávaly na divadlo, rády zpívaly. „Často jsme se předváděly.“ Bezstarostnost dětství Janě jen na čas vzala přechozená žloutenka a následná dlouhá dieta: „Tak strašně jsem se bála, aby se nevrátila, tak jsem si myla i kostky cukru, fakt!“
Místo zubů jeviště
Po základce šla na gymnázium s tím, že se stane zubní laborantkou, ale protože měla dyslexii a také jí nešly přírodní vědy, ze školy po dvou letech odešla. To už chodila „na herectví“ k paní Jiřině Steimarové (někdejší charakterní herečce, babičce hereček Barbory Kodetové a Anny Polívkové). Pak udělala zkoušky na pražskou konzervatoř. A už tam se setkala Václavem Vydrou.
„Vaška jsem si všimla dřív než on mě – přišel, jak je jeho zvykem pozdě, patnáctiletý kluk s kloboukem na hlavě. Vstoupil, smeknul: Dobrý den, dobrý den! A já si říkala: ježišmarja!“ Václav se do Jany za čas zakoukal, dokonce jí tajně nosil za okno květiny. Jen netušil, že se plete, že kytku pokládá na parapet Janina otce.
Když se pak konečně vyslovil, řekla mu, ať se nezlobí, ale že ho nemiluje.
Že budou jen kamarádi… „Dobrý, přežil jsem to,“ konstatoval později.
Rovnýma nohama mezi legendy
Jana se na škole teprve rozkoukávala, a už hostovala v Národním divadle. A po ukončení konzervatoře tam pak získala angažmá. „Mám ještě zlomvazku od Miloše Nesvadby z roku 73 – nádherný originál, obrázek, jak mě vítá sloup Národního divadla!“ Setkala se tam s Ladislavem Peškem, Bohušem Záhorským, Vlastou Fabianovou, Danou Medřickou, s Rudolfem Hrušínským, Josefem Kemrem, Milošem Nedbalem, Františkem Filipovským a dalšími.
„Pořád mi pomáhal…“
Právě za kolegu z Národního divadla Petra Svojtku se Jana Boušková v roce 1978 provdala. Narodil se jim syn Jan. A pak, 9. května 1982, Petr tragicky zahynul. „Mně bylo osmadvacet a synovi dva a půl roku. Když se ptal, kde je táta, ukázala jsem mu hvězdičku na nebi.
Koukal, koukal, a když se začal ptát, kdy se nám vrátí, pustila jsem mu pohádku …“ Za čas se stěhovala, a pomoci jí přišel Václav Vydra, který se v mezičase oženil a později zase rozvedl. „Pořád mi pomáhal. Mám pocit, že byl pořád vedle mě.“ Definitivně prý přišel na Štědrý den a měl s sebou televizi, vánoční růži, svého boxera a model porsche, což byl dárek pro tehdy čtyřletého Honzu.
„Oběma nám rozzářil svět, najednou tam byla mužská energie. Bral syna na lyže, na sáňkování. Naučil ho plavat, jezdit na kole.
A mě naučil řídit auto.“
Doma na Slapech
Jana Boušková bydlí s Václavem Vydrou na Slapech, kousek od Prahy, i když malý byt mají nyní i v Praze. „Ten jsme si pořídili, abychom měli kde přespat, když se třeba vracíme ve dvě ráno ze zájezdu.“ Před více než třiceti lety koupili na Slapech pozemek, na něm byly jen obvodové zdi.
Na zahradu zaparkovali maringotku, zdi s pomocí kamarádů zbourali a za dva a půl roku postavili chatu na rekreaci. A když pak museli majiteli svůj pražský byt uvolnit, rozhodli se přesídlit ven natrvalo. Něco přistavěli a bylo to. „Museli jsme se zbavit asi půlky domácnosti, jen těch knih co měl Vašek po rodičích, po dědečkovi! Ale už je to bezvadný. Máme tam všechno, co chceme.
Později navíc vedle přibyl i domek pro návštěvy.
Prahu potřebuji kvůli práci a kultuře, ale jak to jde, mizím.“
Čtyřnásobná babička!
Sestra Jany Bouškové zemřela už před patnácti lety. Před tím byla dlouho nemocná, a tak se Jana s Václavem starali nejen o Janina syna Jana, ale i o její neteř Terezu. „Terezka je stejný ročník jako Honza, vyrůstali jako dvojčata. Už má stejně jako Honza dvě děti, které mi říkají babičko. Takže mám vlastně čtyři vnoučata, jsme velká rodina.“
… a pak se vzali
Václav se do koní zamiloval a před zhruba dvaceti lety si prvního koně koupil. Dnes jich má sedm. A o spoustu dalších se stará. „Já jsem jezdila hodně, protože jsem chtěla být s Vaškem. Začala jsem jezdit dokonce jako on bez sedla. A jednou jsem udělala chybu a spadla jsem.“ To bylo před třinácti lety. Zlomila si čtyři žebra.
„Měla jsem pocit, jako by se mi na boku rozepínal zip!“ Tehdy jí prý došlo, že kdyby umřela, byl by ze syna sirotek. Tak se Václava zeptala, jestli by si ji nevzal. A on prý řekl: Tak jo… Svatbu měli v červnu 2006 v kostelíku v Nezabudicích. Kytici Václav natrhal chvíli předtím, prstýnky upletl z trávy… „Já jsem s ním ráda a on se mnou taky. Pořád tvrdím, že mám Vaška za odměnu.
Nechci, aby luxoval, žehlil nebo vytíral, protože se mi při tom vůbec nelíbí.
Daleko víc mu sluší, když jede na koni nebo v autě, pomůže mi s taškou, vymění žárovku, na kterou nedosáhnu.“
Stromy, květiny, bylinky
„Na zahradě mi nevadí žádná práce. A když jsem unavená, lehnu si na zem a vnímám to, co je kolem mě. A nebe… Nabíjí mě to,“ svěřila se jednou v rozhovoru. Dnes se raduje z již vzrostlé zahrady. „Mám ráda macaté kytky jako pivoňky – světle růžové i temně vínové, růže všech barev, tulipány, rododendrony, keře jasmínu, když kvetou a voní. Na zahradě nám rostou i borovice a stříbrné smrky.
Z bylinek, které pěstuju, miluju libeček, koriandr, pažitku, mateřídoušku, oregano…“
„U vaření je mi dobře“
„Při vaření si odpočinu,“ říká Jana Boušková s tím, že to zase není tak často. „Vařím tak jednou za týden a docela se těším, když přijdou lidi, že naložím maso, nebo vymyslím nějaký recept. Je mi u toho strašně dobře. Mám dobrý pocit, že jsem něco vytvořila a že všem chutnalo.“ Miluje mořské plody, ale prý taky třeba lečo! Ráda dělá i bramboráky, palačinky. „Moc rádi grilujeme, všechno možné.
Maso, ryby, papriky, brambory, já umíchám omáčky.
Mám ráda tu atmosféru, voní to, lidi si povídají…“
Život je pes…
Václav dostal kdysi od maminky místo motorky štěně boxera. Jana dostala štěně, fenku boxera, od svého tehdejšího přítele. „Paní Medřická pak jezdila za panem Vydrou do lázní a Vašek byl na vojně, tak jsem se nabídla, že jim psa pohlídám.“ Měla oba psy tři na chalupě, Pusina s Bunnym se skamarádili a oni pak rozdávali štěňata. V dalších letech měli zase boxery – Axe a naposledy Ferdu.
„A teď máme dva bezvadné psy z útulku.
Bady je mišmaš labradora s boxerem, celý černý s malou bílou náprsenkou, fenka Buffy je trochu do českého fouska a anglického setra.“
Moře, hory, moře
I když jsou oba herci hodně zaměstnaní, na dovolenou si čas vždycky najdou. V létě už tradičně vyrážejí s rodinou do chorvatských vod na jachtu. „Kapitánské zkoušky máme oba, i když já jen papírové. Dělám pomocné práce – vážu fendry, přehazuju plachty, vařím. Řídit plavbu, zaparkovat loď, to je na Vaškovi. Bývá to nádherná dovolená.
Vnuci jsou nadšení, skáčou z lodě, potápějí se.“ V zimě zas jezdí společně na lyže, i když paní Jana teď nelyžuje. „Měla jsem pře třemi lety na lyžích úraz, absolvovala jsem dvě operace pravé nohy.
Na hory jezdím dál, ale jen jako pěšák.“
Foto: HerminaPress
Komentáře