Hypersenzibilita není pouhá duševní přecitlivělost. Problémem totiž není psychická křehkost, ale nadmíru reaktivní nervový systém.
Poznali jste se v titulku? Také žijete s pocitem, že máte více antén než lidé ve vašem okolí nebo že jsou přinejmenším výkonnější? Pak jste si už asi zvykli, že jste to pokaždé vy, kdo si okamžitě všimne, že kolegyně má na stole nový šálek nebo že si sousedka zkrátila ofinu. Hypersenzibilní nervový systém neúnavně monitoruje okolí a všechny změny, i drobné a nepodstatné, hlásí mozku. A v tom je ten problém. Mozky takových lidí se neustále potýkají s mnohem větším přílivem informací, které musí zpracovávat. To přináší jisté výhody, ale současně i nepříjemné důsledky.
Odnáší to zdraví
Přetížení výkonem, požadovaným od nervové soustavy, vede k únavě, stejné jako u studentů intenzivně se učících na zkoušku, Potíž je v tom, že při hypersenzibilitě nejde o nárazovou, ale setrvalou zátěž. Únava má pak spíš podobu slabší kondice, kde i malé výkony vedou k rychlému vyčerpání. Nervový systém je navíc úzce propojen s imunitou, takže jeho dlouhodobé přetížení může oslabovat obranyschopnost a vést k alergiím nebo častým virózám. Častý bývá také sklon k migrénám. Ty pak záchvaty ještě dále omezují aktivní život hypersenzibilních lidí. Kromě toho mívají sklon k úzkostem, což je způsobeno zvýšenou produkcí stresových hormonů pod tlakem přetížení.
Vyhýbat se zbytečné zátěži
Pro hypersenzibilní lidi představuje už průběh běžného dne větší zátěž než pro ostatní. Vyčerpává je jízda vlakem i chození po obchodech, protože všude jsou vystaveni obrovskému přílivu signálů, které musí mozek zpracovat. Jsou to nejen informace, ale i dojmy a pocity, proto je pro ně únavné setkávat se s lidmi, zejména neznámými. Svůj den by si měli hypersenzibilní lidé proto plánovat s ohledem na to, aby větší čas trávili ve známém prostředí s co nejméně vzruchy.
Kdepak rockový koncert
Hluk a ostré světlo představují silné dráždivé signály i pro běžně fungující nervovou soustavu. Tím náročnější je takové prostředí pro hypersenzibilní lidi, kteří mají posunutou hranici toho, kde už je zvuk nepříjemně silný a světlo bolí v očích. Potěšením proto pro ně není návštěva akcí a festivalů se zvukovou aparaturou, ale vyčerpává je i pobyt v obchodě, kde hraje hudba a zbytečně zatěžuje smysly. Spíš hororem než odpočinkem pak pro ně bude dovolená v rušném letovisku. Nedokážou si užívat volný čas obklopeni mnoha lidmi, potíže způsobuje i příliš silné světlo v jižněji položených krajích. Proto se hypersenzibilní lidé cestování spíše vyhýbají nebo volí útěk do klidu v přírodě.
Klidné vztahy
Pro hypersenzibilní lidi bývá typické klidné přátelské chování. Má to svůj smysl, v podstatě jde o intuitivní sebeobranu před konfliktními situacemi, které od nich opět vyžadují velkou duševní zátěž. Bývají proto nápadně zdvořilí a neosobně přátelští, což vede k tomu, že mívají hodně dobrých známých a přátel, ale paradoxně i řadu lidí, kteří jsou jim osobně nepříjemní. Zdvořilé jednání se jim spíše vyplácí při řešení pracovních záležitostí, při jednání na úřadech a řešení různých záležitostí, kdy se jim vstřícnost vrací. Mají odpor k násilí, a to jak v reálném světě, tak i ve filmu, takže sledování hororů a akčních filmů jim nepřináší žádné potěšení.
Podobně jako konfliktům se snaží vyhnout také osobní kritice, ovšem v tom se neliší od zbytku populace. Jen reakce jejich nervové soustavy je v tomto případě prudší a déle jim trvá, než se nepříjemných pocitů zbaví.
Říkají spíš ano než ne
A to z více důvodů. Není jen proto, že se chtějí vyhnout střetu, pokud někomu odmítnou vyjít vstříc. Dělá jim problémy i vlastní rozhodování, protože si velmi dobře uvědomují rozličné okolnosti záležitosti, všechna pro a proti. Naléhání někoho dalšího tak obtíže rozhodování usnadní. Ponecháni sami sobě mohou marnit dlouhý čas rozhodováním i v banálních situacích, jako je třeba výběr nových bot. I když vědí, co chtějí, stejně dál zvažují okolnosti výběru. Postrčení zvenčí pak může být dokonce vítaným východiskem. Trénovat rozhodnost je proto jedním z úkolů, kterému by se hypersenzibilní lidé měli věnovat, aby si usnadnili život. Jde začít i s maličkostmi, jako je výběr druhu pizzy. I tím mohou trávit nepřiměřeně dlouhý čas.
Kreativita jako výhoda
Citlivost pro mnohé podněty, pro zvuky, pachy a vůně, pro světlo a barvy, to vše podněcuje fantazii a podporuje tvořivost. Ve spojení s talentem mohou uspět v uměleckém povolání, prospěch z kreativního vnímání světa ovšem budou mít i méně nadaní. Dokážou si silněji vychutnávat umělecká díla a nacházet potěšení v tvořivých hobby zálibách, ať už je to patchwork, fotografování nebo ruční práce.
Jak se přetížení bránit?
Mozku je třeba dopřát oddychové pauzy. Nejlepší dosud vymyšlenou metodou k tomu jsou meditace. S trochou snahy se je lze naučit tak, aby skutečně přinášely úlevu. Jak na to? Meditace by vlastně měla být vypnutím neustálého proudu myšlenek. Nejjednodušším způsobem je prostě se posadit – s rovnými zády, klidně i na židli – a pak se začít soustředit výhradně na vlastní dech. Hlavou se samozřejmě budou dál honit myšlenky. Zkuste jim ale věnovat jen malou pozornost a vědomě se znovu a znovu vracet k soustředění na vlastní dech. Nácvik stačí zpočátku krátký, jen pár minut. Čím zkušenější ale budete, tím se bude pobyt v tichu stále prodlužovat a bude pro vás osvěžením.
Text: Lenka Korandová, foto: PX FUEL
Komentáře