Léta pilotoval větroně a toužil stát se vojenským stíhačem. Věnoval se boji zblízka, skákal s padákem, střílel. Živil se jako vyhazovač, byl osobní strážce. Dnes hraje divadlo, točí filmy, rád čte poezii, hraje na kytaru. A fotí akty. Prostě chlap-originál…

Když ho potkáte, dost možná bude mít na sobě kostkovanou košili a na nohou těžké boty. Pozor – není lumbersexuál! On nosil dřevorubecké košile dávno předtím, než někoho napadlo tenhle módní trend vymyslet.

Má rád přírodu, rád a často do ní vyráží ve svém terénním voze, který už prý má leccos za sebou. Stejně jako jeho řidič…

Hercem tak trochu z nouze

V jeho rodině má divadlo pevné místo, i když sám Hynek Čermák při mnoha příležitostech zdůraznil, že se hercem dlouho stát nechtěl.

Jeho rodiče jsou totiž výtvarníci a také divadelníci – maminka vystudovala herectví, léta hrála v Laterně magice, dnes je i básnířka, otec absolvoval režii na FAMU. Brzy se rozvedli, Hynek a jeho o pár let starší sestra Viktorie zůstali s matkou.

Po základce se přihlásil ke zkouškám na konzervatoř, ale nevzali ho. „Zkoušel jsem to hlavně proto, že jsem měl čtyřku z matematiky a nevěděl jsem, kam jít…“ Snil hlavně o létání.

Už ve čtrnácti začal chodit do Svazarmu, brzy si udělal pilotní průkaz a doufal, že se dostane na vysokou vojenskou školu. Bohužel, neprošel při přísné zdravotní prohlídce, u dentisty, představte si!

„Nabízeli mi studovat na pilota vrtulníku, na toho nebyla tak přísná kritéria, ale pro mě nic jiného než stíhač nepřicházelo v úvahu.“ A tak zamířil na DAMU. Učil ho mj. František Němec a jeho spolužačkou byla např. Bára Munzarová.

„Vyrůstal jsem bez otce a k Munzarům jsem chodil rád. Pan Munzar mi ukázal, jak může fungovat rodina a chlap v ní. Navíc stejně jako já miluje auta, letadla a zbraně.“

Na skok bodyguardem

Krátce po škole se Hynek seznámil s jistým Vítem Bártou. Ano tím, který byl před pár lety hodně nepřehlédnutelný na naší politické scéně. Tenkrát ale ještě nebyl politik. „Měl firmu zabývající se úklidem a doučováním.

Ta firma měla jednoho zaměstnance a to byl Vít Bárta, který uklízel a doučoval.

Pak potkal mě, povídali jsme si, a protože já jsem v té době už dlouho dělal boj zblízka, tak jsme si řekli, že založíme ochranku.“ Vznikla agentura ABL a mladý herec si vyzkoušel roli osobního strážce.

Ze scény na scénu a pak do Dejvic

V té době hostoval postupně i současně v mnoha divadlech, od Kladna po Národní. „Mám rád, když si udělám svou práci a mizím. Je to pro mě jednodušší, než se každý den dočíst na nástěnce, jak bude vypadat můj život,“ říkal tehdy.

Pak ale přece jen na čas zakotvil – stal se členem Městských divadel pražských. Dokonce dvakrát – nejprve krátce v 90. letech a potom na konci první dekády nového letopočtu. Když končil podruhé, byl rozhodnutý, že je to nadobro.

Ve zhruba pětatřiceti letech byl vším kolem hraní tak unavený a možná i otrávený, že ukončil veškeré smlouvy a absolvoval zkoušky, aby si obnovil licenci osobního strážce. „Prošel jsem, ale kondice po letech u divadla klesla.

Navíc všichni adepti kolem mě byli výrazně mladší. Udělal jsem to, ale za záda bych se už nikomu nepostavil. Pak mi naštěstí zavolal Mirek Krobot…“ Umělecký šéf Dejvického divadla nabídl Hynku Čermákovi angažmá a ten přijal.

„Jsem šťastný, že tam jsem sedmou sezonu, že sedím v šatně s naprosto inspirujícími lidmi s názorem,“ přiznal v jednom nedávném rozhovoru.

Policajti, gangster i skladatel

V posledních letech je Hynek Čermák, i co se filmování týče, v jednom kole. Zahrál si policistu v Hřebejkově filmu Nevinnost. Ve snímku Svatá čtveřice tvořil dokonce manželský pár spolu se svou sestrou Viktorií!

Pak si střihl hlavní roli gangstera ve dvou filmech, jejichž předlohou byl život a skutky Radovana Krejčíře. Načež ztvárnil skladatele Antonína Dvořáka v Amerických dopisech. A v seriálech Cirkus Bukowsky a Rapl byl svérázným kriminalistou Kunešem.

„Možná to je momentální dírou na trhu – že je prostě málo herců, kteří jsou normální chlapi. Znám desítky talentovanějších herců, než jsem já, a nikdo o nich neví. To je otázka velké kliky a náhody. Nechat se objevit neexistuje.

Ne, že by si člověk u filmování odpočinul, ale už nemusí řešit, jestli bude mít druhý měsíc na nájem.“

Nadchly ho černobílé akty

Před pár lety prodal všechny své pistole a nakoupil fotovýbavu. „Celý život jsem cítil, že se k fotografii dostanu. Chtělo to asi svůj čas. Dnes je pro mě focení nejlíp strávený čas v životě.

Naplňuje mě to, hrozně mě to baví.“ Pochvaluje si, jak si při fotografování „vyvětrá hlavu“. „Zapnu i jinou část mozku, tu technologickou. Musím si pořád propočítávat clonu, čas, světlo…“ Hynek Čermák fotí ženské akty, černobíle.

„Škála šedé v sobě nese určitou nadčasovost. Je zvláštní, že když uděláte akt v barvě, tak uvažujete, jestli to nepatří do Playboye nebo něčeho podobného.

Jakmile nafotíte akt černobíle, je to, jako byste tu holku trochu oblékli, byli na ni hodnější, milejší…“ Vloni měl v prostorách domovského Dejvického divadla výstavu s názvem Ještě máme naději. Proč takový název?

„Já myslím, že pokud máme kolem sebe takové krásné holky, tak bychom si měli uvědomit, že jsou důležitější věci než prachy a podobné věci.“ Vystavované fotografie pak byly v aukci prodány a výtěžek dal autor částečně modelkám – „Většinou to jsou herečky, třeba i z oblastních divadel, které berou sotva 15 tisíc hrubého.“ – a zbytek „… pro holky, které kvůli rakovině přišly o ňadro, tak aby si mohly pořídit nové.“ Čermák stojí nohama na zemi: „Jsou to průměrné fotky, ale dělám je moc rád.“

Měli jsme se nenávidět…

Hynek Čermák žije s přítelkyní Veronikou, herečkou, s níž se seznámil při natáčení filmu Gangster Ka: Afričan. S předchozí partnerkou Danielou má dvě děti, Bořivoje a Hedviku. „Krásně se nám to propletlo.

Bulvár se nám snažil vnutit, že se máme nenávidět, ale zaplaťpánbů se jim to nepovedlo. V době rozpadu rodiny to bylo těžké, ale teď už je to lepší a lepší.

Vidím, jak děti dospívají.“ Syn se potatil – zamiloval si létání, samozřejmě zatím jen na simulátoru, dělá judo, fotí a prý chce být režisérem. I dcera se zhlédla v práci rodičů a touží po kariéře herečky. „Mám z nich velkou radost…“

Hynek Čermák (44) ve zkratce

Narodil se 14. února 1973 v Praze

1995 absolvoval činoherní herectví na DAMU

Hrál ve Středočeském divadle Kladno, v Divadle J. K. Tyla v Plzni, v pražském Národním divadle, v Divadelním spolku Kašpar a na dalších scénách.

V 2. pol. 90. let a 2006-10 angažmá v Městských divadlech pražských

Od r. 2010 členem souboru Dejvického divadla

Od r. 2010 hraje v Divadle Palace, v představení Africká královna

Filmy: např. Nevinnost (2011), Svatá čtveřice (2012), Occamova břitva (2012), Gangster Ka (2015), Gangster Ka: Afričan (2015), Americké dopisy (2015)

Seriály: např. Cirkus Bukowsky (2013), Vinaři (2014), Čtvrtá hvězda (2014), Rapl (2016)

Audio: např. načetl několik detektivek s Harrym Holem, jejichž autorem je Nor Jo Nesbø (titul Policie se stal Audioknihou roku 2013)

Ocenění: Český lev v kateg. vedlejší herec a Cena čes. film. kritiky za film Nevinnost (2011)

Rodina: Přítelkyně Veronika (23, herečka). S bývalou přítelkyní Danielou (42) má syna Bořivoje (13) a dceru Hedviku (12). Sestra Viktorie (50), fotografka, herečka a režisérka.

Kde ho lze vidět: https://www.i-divadlo.cz/profily/hynek-cermak/

Co řekl o …:

… o síle.: „Chlap by měl mít vědomí vlastní síly, protože pak je menší riziko, že ji zneužije. Pokud se svou sílou neumí zacházet, může mít blízko ke komplexům.“

… o vzhledu: „Moje vizáž přitahuje lidi, kteří se chtějí poměřovat, už od patnácti let, co chodím holohlavý. Dřív si mě lidi pletli se skinheadem, tím spíš, že jsem nosil leteckou bundu, bomber.

A to přesto, že moje maminka píše romskou poezii, kterou já s láskou čtu. Že umím hrát na kytaru stovky cikánských písniček a mám stovky cikánských kamarádů…“

… o alkoholu: „Já dělám věci naplno. Kdybych si dal v hospodě pivo, tak bych si jich dal za večer patnáct a ráno bych se nezvedl do práce. Tak radši nepiju vůbec.“

… o trpělivosti: „Klidně mě můžete rozčilovat několik hodin a možná i dní, než mi rupnou nervy. Ale pak to stojí za to.“

… o životě: „Ničeho nelituju, nic bych neudělal jinak, i když mám za sebou spoustu průserů. To, co jsem si odžil, to je moje největší deviza, můj největší majetek. Nic jiného nevlastním – kromě starého ojetého land roveru. Hrozně mě to osvobozuje.“

… o lásce: „Pro lásku jsem změnil život, od začátku jsem ho překopal jiným směrem. Já jsem byl vždycky pro lásku schopen udělat cokoliv. A teď naposledy to bylo fakt divoký, ale stojí to za to.“

Text: Helena Leitlová; foto: ČT, CSFD, Herminapress