Bylinky z polí a luk

Pozdní jaro pokrylo louky kvítím, a tak je právě čas vzít košíček a vyrazit ven pro trochu toho vonného bohatství. Že jste ještě nikdy bylinky nesbírali? Pak je nejvyšší čas.

Tentokrát půjdeme pro takové, které využijeme v kuchyni do jídla i na ozdobu. Ale i to se počítá, protože něha a vůně jarních květů v nás probudí radost, úsměv a bude nám na světě hned o trochu lépe. A to ani nepočítáme to, že sbírání bylin je zdravé, protože je to docela slušný tělocvik. Nejenže se projdeme na čerstvém vzduchu, ale málo platné, musíme se občas shýbnout.

A než se pustíme do sběru, řekněme si pár nezbytných pravidel.

• Sbírejte jen ty rostlinky, které dobře znáte, nebo s sebou vezměte někoho, kdo je umí určit. Můžete si také koupit kapesní herbář. Jste-li ale přesto na pochybách, o jakou bylinku jde, raději ji netrhejte.

• Důležité je získat z bylinky co největší množství účinných látek – a to se může lišit podle doby sběru. Obecně platí, že kořeny sbíráme ráno nebo večer. Nadzemní části rostlin, jako jsou květy, listy nebo nať, je nejlépe sbírat kolem poledne.

• Květy sbíráme za plného rozkvětu. Jakmile totiž bylinka začne odkvétat, obsah účinných látek v ní rychle klesá.

• Nať sbíráme nejlépe na počátku květu anebo před odkvetením a lze ji buď stříhat, anebo řezat. Pokud byste nať trhali, můžete rostlinu vytrhnout i s kořeny, a tím ji zničit.

• Bylinky zásadně sbíráme na místech, která nejsou znečištěná, tedy ne u silnic, továren či skládek. Nesbíráme ani bylinky z chemicky ošetřených porostů či zahrádek.

• V chráněných oblastech a rezervacích se bylinky sbírat nesmějí. V místě, kde roste více exemplářů stejného druhu, jich vždy několik ponechte, aby se mohly dále rozmnožovat. Vrátí se vám to příští sezonu.

• Bylinky volně vkládejte do košíku anebo plátěných či papírových pytlíků. Mikrotenový sáček není vhodný – bylinky by se v něm zapařily.

Měsíčnice roční

Místo: Najdete ji poblíž stavení, v chatových oblastech, ale i za humny vesnic, nepohrdne ani blízkostí železniční trati. Má ráda mírné zastínění a bohaté středně vlhké půdy. Květy mohou být fialové až po tmavě purpurovou, někdy jsou bílé. Na sklonku života vkládá měsíčnice veškerou energii do tvorby velkých, ale lehounkých placatých semen, jež se vyvíjejí v bezpečí plodů zvaných šešule.

Když z nich zbyde jen papírovitě tenká, stříbřitě lesklá přepážka, září jako měsíc na noční obloze.

V kuchyni: Na dekoraci sladkých jídel, do slaných jídel či salátů můžeme naopak nasekat celá květenství. Střed lodyhy je mírně pikantní.

Křen selský

Součástí kuchyně je odjakživa. Tím myslíme ovšem většinou kořen. Ale květ je vynikající a list také velmi dobrý a ten se dá používat celou sezonu. Výhodou je, že obojí je jemnější než kořen.

Místo: Roste v zahradách, v přírodě ho najdeme spíš na vlhčích stanovištích, a to od nížin až po vyšší polohy.

V kuchyni: Křenové květy můžeme olamovat postupně, protože květenství bývá velké. Hodí se do pomazánek, do tvarohových dipů. Vzhledem k tomu, že květy jsou jemnější, mohou se dávat také do různých salátů ať už zeleninových, nebo listových. Dobře vyniknou i vedle tepelně upravené zeleniny nebo brambor. Ladí i s různými úpravami vajíček. Listy jsou nádhernou dekorací.

Dají se prostřít pod sýry, kanapky, jednohubky i uzeniny.

Prostě za málo peněz hodně muziky.

Mařinka vonná

Ve slovníku ji najdete spíš pod názvem svízel, ale mařinka je prostě hezčí. Je to jedinečná květina, která je lepší sušená než čerstvá. Obsahuje kumarin, což je sloučenina, která je hlavní složkou posečené trávy. Rostliny, které jej obsahují, se brání nadměrnému spásání. Je velmi křehká, takže k jejímu sběru budete potřebovat nůžky.

Místo: Roste především v listnatých lesích, ale i ve smrčinách na pasekách. Kvete od května do června.

V kuchyni: Možná už jste někdy slyšeli o mařinkovém víně. Je to májový nápoj a vzniká máčením listů v bílém víně. Němci mařinku používali do německé májové bowle (májového vína), Francouzi do šampaňského, ve Švýcarsku do koňaku i benediktinky. Mařinkou ale můžeme ochutit i obyčejnou perlivou vodu, ochotně se o svou vůni podělí s mlékem, s ním pak můžete připravit žloutkové nebo máslové krémy.

Sušené bylinky můžeme rozdrtit a přidávat do různých těst.

Náš tip: Mařinkové mléko na dobrý spánek

Mléko ochutíme medem a namočíme do něj na jednu až dvě hodiny jednu a půl lžičky mařinky. Vše potom přecedíme, necháme vychladit.

Popenec obecný

Zapomenutá bylinka bývá k naší škodě řazena mezi plevely. Přitom popenec je překvapující – kořeněný i svěží, když ho rozemneme v prstech, ucítíme příjemnou vůni. Dá se jíst prakticky celou vegetační dobu. Má i chuťové varianty podle toho, jestli roste na slunci nebo ve stínu.

Místo: Roste téměř všude, i když upřednostňuje vlhčí místa. Paseky, sady, lužní lesy, ale i parky a okraje cest.

V kuchyni: Je příbuzný s mateřídouškou nebo tymiánem, takže ho můžeme použít podobně. Hodí se do kombinace s vajíčky, bramborami, masem. Je vynikající do omelet. Mladé lístky se dají použít do salátů nebo bylinkového másla, starší ozvláštní třeba pizzu nebo dušenou zeleninu. Nastříhaný v lednici vydrží několik dní.

Náš tip: Potřebujete-li zpracovat starší sýry, můžete spolu s popencem plnit taštičky z listového těsta, nebo do těsta zapracovat a upéct slané tyčky k aperitivu.

Hořčice polní

Místo: Najdeme ji na minerálně bohatých půdách, roste na rumištích i v zahradách. Preferuje slunné stanoviště.

V kuchyni: Je opravdu pikantní, a tak se hodí všude tam, kde byste použili hořčici. Dobře se snáší s masem a sýry všeho druhu. Můžeme ji použít do dipů ze zakysané smetany i tvarohu. Ozvláštnit jí můžete saláty, ale také ji přidat do letní polévky místo pažitky.

Merlík bílý

Znáte ho jako plevel, ale možná netušíte, že se dá i jíst. Je ovšem třeba ho trhat v okamžiku, kdy jsou jeho listy stříbřité či jemně zelené a kdy hlavní stonek ještě nezačal odnožovat.

Místo: S oblibou osídluje místa ovlivněná lidskou činností a dále ponechaná svému osudu, jako jsou rumiště nebo skládky, roste také u opuštěných sídel a na okrajích cest, ale najdeme ho třeba i na zahradě.

V kuchyni: Používáme výhonky jako vypletý plevel, později ulamujeme horní část rostliny. Dělá se z něj vynikající salát třeba v kombinaci s dalšími výhonky i s klasickou zeleninou. Hodí se do studených salátů z brambor, luštěnin nebo těstovin. V teplé kuchyni nahradí špenát, dá se přidat do polévky.

Náš tip: Dávejte pozor, aby stonek nebyl příliš tuhý. Není to nebezpečné, ale velmi to sníží chuťový požitek.

Náš recept

Ochutnejte salát mesclun

Tenhle salát, jehož název znamená míchat, vznikl vlastně jako z nouze ctnost v mnišských zahrádkách. Začali jej pěstovat františkáni pro chudé ze zbylých semínek, která vyseli na záhonky. Jak listy dorůstaly, postupně se sklízely do salátu. Takže to je přesně salát pro nás kytkožrouty. Nemá přesná pravidla, pokaždé bude mít jinou podobu, takže nikdy nezačne nudit.

Proto i následující recept berte pouze orientačně.

Mesclun

100 g jarního lupení (merlík, řebříček, …), 100 g výhonků ze záhonů (ředkvičky, drobné lístky kedluben nebo řepy), na ozdobu několik jedlých květů (sedmikrásky, macešky, rozrazil, pampeliška atd.), 30 ml vinného octa, 50 ml olivového oleje, lžička dijonské hořčice, sůl, pepř

1) Z oleje, octa, hořčice, soli a pepře umíchejte hladký dresink.

2) Divoké býlí spolu s výhonky omyjte a osušte.

3) Zalijte dresinkem a šetrně zamíchejte. Na závěr ozdobte jedlými květy.