Nepřehlédnutelný, dvoumetrový chlap. Nevíte? Připomenu – šéf kriminálky kdesi v Krušných horách v seriálu Rapl a nebo policajt-lump Sivák v Gangsteru Ka. Zdaleka není jen herec. Věřili byste, že hlavně jeho zásluhou existují Letní shakespearovské slavnosti?
Pochází z Havířova, města, které je jen o jeden jediný rok starší než on sám! „My jsme byli první generace nového komunistického města.“ Rodiče prý „budovali nový svět“ a malý Alexej, kterému všichni říkají Lexa, trávil hodně času u prarodičů.
„Odkládali mě k prvorepublikovým babičkám, což bylo krásné.“ A tak byl často buď u babičky v Orlové, nebo na východním Slovensku v Kojšově, odkud pocházela jeho maminka.
Co jiného než košíkovou
Vzhledem ke své výšce byl k téhle hře předurčen. Dnes říká, že sportu neholduje, ale v mládí studoval na sportovním gymnáziu a ten basketbal asi nehrál vůbec špatně. „Kariéru jsem končil jako hráč extraligového mančaftu NHKG, starší dorost.
Jako sportovcům nám procházely různé klukoviny a šílenosti v předmětech, které jsme z duše nenáviděli – ruština, chemie, matika…“
Je hardrockový synek
Procházelo nejspíš i to, když si na magnetofonu pouštěli hóóódně nahlas kapelu Black Sabbath. „Jsem tvrdě odrostlý hardrockový synek!
Oni začátkem sedmdesátých let začínali hrát a pro nás to bylo zjevení.“ Když uvažoval, co dál po gymnáziu, lákala ho architektura. Chtěl stavět domy nebo navrhovat zahrady. Přemýšlel také o umělecké průmyslovce, protože rád maloval. A nakonec „skončil“ u herectví.
Škola podle Kaisera
Jak to Alexeje Pyška napadlo? „Táta rád zpíval a máma pochází z vesnice, kde bujel folklór, takže nějaké ochotnické geny v rodě máme.“ S nápadem přihlásit se ke zkouškám na divadelní akademii údajně ale přišel jeho spolužák.
„Že spolu budeme dělat zkoušky na DAMU. A pak se na ně vykašlal. Já tam šel.“ Jeho spolužáky pak byli například Martin Stropnický nebo Vladislav Beneš. Studovali čtyři roky po Oldřichu Kaiserovi, který prý jim, mlaďochům, radil:
„Pánové, pokud nebudete mít kárnou komisi, tak jste nevystudovali tuhle školu!“ Prý na něj dali a byli hodně drzý ročník.
Z Národního do Ostravy…
Ještě za studií, od roku 1980, hostoval v Národním divadle. To ho režisér Miroslav Macháček obsadil do hry Bílá nemoc, v níž se zhostili hlavních rolí Mistři Lukavský, Somr, Kemr a Hrušínský.
Mladý herec prý obstál, ale protože byl jeho otec vyloučen ze strany, stal se v Praze „kádrově nežádoucím“. A tak se po absolutoriu vrátil takřka domů – dalších sedm let strávil v Ostravě.
„V Praze jsem neměl šanci dostat dobrou roli, ale to mi na druhou stranu dalo úžasnou šanci působit ve Státním divadle v Ostravě, kde jsem si zahrál krásné úlohy a cenzura tam na nás příliš nedosáhla.“ V té době se mimochodem stal i moderátorem – uváděl ostravský Televizní klub mladých.
… a zase zpátky
V roce 1988 se stal členem souboru pražského Národního divadla a v angažmá zůstal 28 let. Pak se prý zachoval podle své oblíbené poučky – Nedělej něco, co nechceš – a z Národního sám odešel. Hostuje tu ale dodnes.
Jeviště mu je malé
Teď nenarážím na výšku, do níž vyrostl, ale na škálu jeho aktivit. „Když přišla sametová revoluce, bylo mi jasné, že zůstat na takhle malém písečku závislým hercem je skoro sebevražda. Sedět doma a čekat na zavolání, je k zbláznění.
Chtěl jsem vždy spoustu věcí. Jsem maximalista a jsem nepokojný. Nepokorný nejsem, ale člověk si musí věřit. Začal jsem vymýšlet ptákoviny. Některé se ujaly, u jiných jsem dostal přes držku.
To je normální.“ Asi nejznámější „ptákovinou, která se ujala“ jsou Letní shakespearovské slavnosti.
V jednom rozhovoru vzpomínal, že byl u toho, když poté, co se v roce 1990 otevřel Pražský hrad, napadlo anglistu Aloise Bejblíka a herce Tomáše Töpfera a Jana Kačer uvést tam Shakespearův Sen noci svatojánské.
To se podařilo, roli Puka tehdy ztvárnil Miloš Kopecký. Alexej Pyško se ujal organizační stránky a Letní shakespearovské slavnosti byly na světě. „Moje práce vyvrcholila v roce 2002, kdy jsme pozvali pana Třísku, aby ztělesnil hlavní postavu ve hře Král Lear. Poté jsem štafetu předal dál.“
Dnes kolegům šéfuje
Je neuvěřitelné, co toho tenhle člověk v některých obdobích stihl. Tak například léta 2002 až 2004. To byl členem činoherního ansámblu Národního divadla. Zároveň už organizoval „Shakespearovky“. A zároveň byl šéfem činohry v libereckém Divadle F. X. Šaldy!
V pozdějších letech také zastával funkci uměleckého šéfa Divala Palace. A naposledy založil uměleckou agenturu a s kolegy vytvořil Činoherní studio Bouře. „Já jsem rád svobodomyslný člověk a čas od času je třeba uvažovat o změně.
Jednou jsme vzpomínali, jak kdysi Radan Rusev založil divadelní scénu Bouře. Chtěl bych v té tradici pokračovat. Dnes máme kočovný ansámblíček, jezdíme po zájezdech a je to moc příjemné.“
Otáčel se za každou…
„Dříve kolem mě prošla ženská sukně a já byl úplně na šrot. Dodnes se divím, že jsem se nevyboural, protože jsem se udiveně otáčel za každou kočkou.“ Takhle jednou vzpomínal na svá bujará mladší léta. „Zažil jsem dvě etapy života:
Dobu, kdy jsem byl velmi svobodomyslná bytost, byl jsem velmi zatížený na ženy a plně jsem si toho užíval, a pak druhou etapu, ve které figuruje jediná osudová žena.“ Oženil se až v osmačtyřiceti a v každém druhém rozhovoru zdůrazňuje, že to, že se k tomu rozhodl až tak pozdě, byl od něj charakterní krok, protože předtím by nejspíš nedokázal být věrný.
„Po čtyřicítce jsem si řekl, že si už nebudu hrát na frajera a že bych chtěl o někoho pečovat a k někomu se vracet domů. A náhoda mi přivedla ženu, se kterou jsem doteď, a doufám, že navždy. Žijeme harmonický vztah s rvky italského manželství.“
Na chalupě jako doma
Má v Beskydech dřevěnici po tátovi, ale to je z Prahy přece jen poněkud z ruky. A tak když před časem hledali s manželkou něco blíž hlavnímu městu, padl jim do očí inzerát nabízející zchátralou usedlost kdesi na Vysočině.
„Byla to původně hospodářská budova, ve které bylo jen jedno malé bydlení a zbytek stavení tvořily chlévy. Mohlo se tam bydlet, nicméně jen se studenou vodou a s kadibudkou.“ Alexej Pyško se pustil do rekonstrukce. „Co to vlastně je herectví?
Zbude po tobě jen pár řádků od kritiků a nazdar! Tady si člověk splní takové to libido, že po něm zůstane opravdu něco hmatatelného.“ Po téměř dvou desítkách let je usedlost doslova „jako nová“. „Mám rád, když se oživují staré věci.
Chtěli jsme to dát do původní podoby, ale s tím, aby zdejší bydlení odpovídalo dnešním nárokům. Nebyla to legrace,“ konstatoval jednou herec.
„Je krásné, že v půl desáté máme děkovačku v divadle a za hodinu už sedím pod hvězdami.“ Zásadně odmítá, že by byl chalupář: „My nejezdíme nikdy na chalupu. My jezdíme domů!“
Alexej Pyško ve zkratce
Narodil se 6. července 1956 v Ostravě
1975 maturita na gymnáziu v Havířově
1980 absolutorium na DAMU
První angažmá v divadle v Českém Těšíně
1980–87 Státní divadlo v Ostravě (dnes Národní divadlo moravskoslezské)
1988–2016 pražské Národní divadlo, nyní tam hraje jako host
2002–04 šéfem činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci
Byl uměleckým šéfem divadla Palace Theatre, Praha
Založil uměleckou agenturu APP ART
Vede činoherní uskupení Studio Bouře
Filmy: např. Vrchní, prchni (1980), Kdo probudí Pindruše…? (1989), Naše děti (2001)
Seriály: např. Ordinace v růžové zahradě (2006), Rapl (2016),
Dabing: jeho hlasem mluví nejčastěji americký herec Bruce Willis
Rodina: manželka Jana, nevlastní syn Jan
Kde ho můžete vidět: https://www.i-divadlo.cz/profily/alexej-pysko
Co řekl o …:
…o mladých ženách: „Velký věkový rozdíl si neumím představit. Jako chlap se na mladou holku rád podívám, ale dnes už jsem ze sebe spokojeně vyděšený, že to se mnou ani neťukne.“
… o svobodě: „Nedělej věci, o kterých nejsi absolutně přesvědčený. Jinak se ztrácí život.“
Text: Helena Leitlová; foto: Agentura App Art
