Nemůžete si vzpomenout, jak se sází růže či peče váš oblíbený koláč? Našli jste ovladač od televize v troubě nebo mobil v lednici? Možná máte jen přetížený mozek v důsledku stresu, ale dějí-li se vám podobné věci častěji, zpozorněte. Mohlo by jít o signály „alzheimera“!
Alzheimerova choroba je onemocnění mozku, které se projevuje ztrátou nervových buněk v některých jeho částech, což vede k demenci. Tedy ke ztrátě tzv. kognitivních funkcí, jež nám umožňují vnímat svět kolem nás, reagovat, jednat a zvládat různé úkoly.
Kromě paměti mezi ně patří rovněž schopnost koncentrace, pozornost, řečové funkce, rychlost myšlení a pochopení informací.
Před šedesátkou, nebo po šedesátce?
Příčiny vzniku nemoci jsou komplikované a zřejmě značně proměnlivé. Rozlišují se dvě formy choroby. Tzv. familiární Alzheimerova choroba se projevuje dříve, tedy před 60. rokem života, a na jejím vypuknutí se významně podílejí genetické příčiny.
Mnohem častější (85–90 % všech případů) je ovšem tzv. sporadická Alzheimerova choroba, jež se objevuje mezi 60. a 70. rokem života.
Ta je obvykle způsobena vrozenými mutacemi některých důležitých genů, v jejichž důsledku vznikají v mozku proteinové amyloidní plaky, které poškozují nervové buňky a spoje.
Tři stadia Alzheimera
To se projeví demencí, která postupuje u každého postiženého jinou rychlostí. V raném stadiu dochází k poruchám paměti, časové dezorientaci, rozvoji úzkostí či depresí.
Ve středním stadiu se prohlubují poruchy osobnosti, postižený přestává být schopen vykonávat běžné aktivity, má problémy s komunikací a je zmatený.
V posledním stadiu se rozvinou poruchy přijmu potravy a vyměšování, nemocný nerozpoznává své blízké, je plně odkázaný na péči jiných, dojde u něj k rozkladu osobnosti.
Mírně poruchová paměť, nebo už demence?
Problémem je, že první stadium nemoci je velmi mírné a nenápadné. Většina lidí navíc bere zapomínání jako běžnou součást stárnutí, a nevěnuje tak jeho rozvoji u svých blízkých či u sebe takovou pozornost, jakou aby si zasloužilo.
Snadno také dojde k záměně prvního stadia „alzheimera“ s mírnou kognitivní poruchou, která postihuje zhruba 1/5 lidí starších 65 let.
Takový člověk má o něco větší potíže s pamětí, než odpovídá jeho věku, ty mu ale nijak zásadně nebrání v každodenních aktivitách.
Ženy v ohrožení
Odhaduje se, že do konce letošního roku bude v ČR žít 183 000 lidí s „alzheimerem“, do roku 2050 by to mohlo být až 383 000 lidí. Počty nemocných se každým rokem zvyšují, svůj podíl na tom zřejmě má stárnutí populace.
Jen asi 10 % nemocných je totiž mladších 65 let. Choroba více postihuje ženy než muže, 2/3 postižených jsou právě ony, což pravděpodobně souvisí s tím, že vyššího věku se ženy dožívají častěji než muži.
Nemoc chytrých
Alzheimer postihuje hlavně lidi s vyšším vzděláním. Zatímco v rozvinutých zemích je nemoc na vzestupu a hrozí její přeměnu v epidemii, v rozvojových zemích jí trpí podstatně méně osob.
Z toho odborníci usuzují, že se na propuknutí choroby podílí vedle genů také stres, přepracování a nedostatečná regenerace mozku.
Léčba „alzheimera“ v současné době neexistuje, včasná diagnóza a podávání léčiv pouze zpomalují postup choroby, která mění chytré a zábavné lidi v trosky, závislé na péči okolí.
Nepříliš nadějné vyhlídky
Po diagnóze je střední délka dožití 6 let, jen necelá 3 % pacientů žijí po stanovení diagnózy déle než 14 let.
Nemoci podlehne 68 % diagnostikovaných pacientů, přičemž příčinou jejich smrti nejsou zpravidla přímé dopady neurodegenerace mozku, ale spíše nepřímé dopady nemoci, jako nižší odolnost vůči infekcím (např. zápalu plic), krevní sraženiny v důsledku dlouhého pobytu na lůžku nebo potíže s příjmem potravy.
Vyčerpaná pečující osoba
Péče o takto postiženého příbuzného je nesmírně vyčerpávající, a to jak po fyzické, tak po psychické stránce.
Jak nemoc postupuje, dochází u člověka trpícího „alzheimerem“ k významné ztrátě soběstačnosti – nejprve ve složitějších činnostech, jako je vaření či řízení automobilu, postupně i při jednoduchých úkonech, jako je konzumace jídla či osobní hygiena.
To vše je doprovázeno neschopností rozpoznat pečující osobu, ztrátou řeči, bludy, halucinacemi a celkovým rozkladem osobnosti nemocného. V důsledku takové zátěže nezřídka onemocní i pečující osoba.
Není proto ostudou umístit „alzheimerem“ postiženého příbuzného do odborného zařízení.
Drahá péče se smutným koncem
Léčba, ač nevede k uzdravení, je navíc finančně nákladná. Hana Kadečková, tisková mluvčí Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR, uvádí, že náklady na léčbu jednoho pacienta trpícího Alzheimerovou chorobou dosahují 43 000 korun ročně.
Ve světě se s nemocí potýká asi 44 milionů lidí, přičemž jen v USA je to 5,8 milionu lidí. Tamní náklady na léčbu dosáhly v roce 2018 téměř 227 miliard dolarů. To je více než náklady na zdravotní péči, související s kouřením nebo s cukrovkou.
Hledání léku na „alzheimera“
S rostoucím počtem nakažených se zvyšuje také počet odborníků, kteří se snaží přijít na to, jak se zákeřnou nemocí zatočit. Klíčovou roli při jejím propuknutí sehrávají dva proteiny, které jsou za degeneraci nervových buněk zodpovědné.
Jde o amyloid beta, jež tvoří plaky, a proteiny tau, které tvoří vlákna. Americkým vědcům a lékařům se podařilo po mnohaletém úsilí vyvinout speciální DNA vakcínu, která dokáže úspěšně omezovat hromadění obou nebezpečných proteinů.
Trpí primitivní kmeny demencí?
Vakcína svým působením stimuluje imunitní systém, který pak sám zasáhne proti toxickým proteinům. Testy očkovací látky již úspěšně proběhly u myší, nyní probíhá testování na lidech.
Kvůli pomalé progresi nemoci budeme ale to, zda je vakcína funkční, zřejmé nejdříve za 10 let. Jinou cestou se vydal americký antropolog Benjamin Trumble. Zkoumal kmen Tsimanů v bolivijské džungli.
Chtěl zjistit, zda je „alzheimer“ onemocněním, kterým lidé trpěli už v pravěku, nebo k jeho rozvoji přispěla industrializace.
Máte gen, který způsobí rozvoj „alzheimera“?
Tsimané mají vysokou kojeneckou úmrtnost, nicméně pokud členové kmene dosáhnou dospělosti, jejich průměrná délka života je srovnatelná s tou naší. Na rozdíl od moderních lidí však mají mnohem zdravější cévy, což je chrání před infarktem.
V populaci se tak nacházejí i lidé starší 90 let, vhodní ke zkoumání, zda u nich došlo k rozvoji demence.
Trumble u nich hledal přítomnost genu označovaného jako apolipoprotein E4 neboli ApoE4, který zvyšuje pravděpodobnost, že u člověka propukne v pozdním věku Alzheimerova choroba.
Hodný i zlý gen ApoE4
Pokud od jednoho z rodičů zdědíte jednoduchou variantu tohoto genu, riziko propuknutí „alzheimera“ se u vás zvýší 3x. Jestliže gen zdědíte od obou rodičů, pravděpodobnost onemocnění se u vás zvýší zhruba 10x.
Ovšem Tsimané dosahovali dobrých výsledků v testech kognitivních funkcí, i když gen ApoE4 měli. Dr. Trumble zpočátku neuměl tento rozpor vysvětlit, dokud se nenakazil parazity. Až 70 % Tsimanů jimi totiž také trpí, stejně jako naši předkové.
Parazity proti ztrátě kognitivních funkcí
Když si dal věci do souvislosti, zjistil, že ti členové kmene, kteří nesli alespoň jeden gen ApoE4 a byli nakaženi parazity, si dokázali udržet své kognitivní schopnosti.
Ti, kteří parazity netrpěli, ale nesli příslušný gen, zaznamenali úbytek svých rozpoznávacích funkcí, stejně jako moderní lidé.
Zdá se tak, že gen, který nyní způsobuje náchylnost lidstva k „alzheimeru“, měl v minulosti chránit náš mozek před patologickými parazity a infekcemi. Přinese lidstvu naději lék, který bude nákazu parazity napodobovat?