Zavřete-li oči a řekněte si potichu Provence, určitě se vám vybaví vůně levandule a koření, vynikající víno, úchvatné pláže, historie a umění na každém kroku. Je to jako sen.
A co kdybyste tenhle sen v budoucnu proměnili ve skutečnost? Můžeme vám slíbit, že na tuhle cestu nikdy nezapomenete, stejně jako na levandulovou vůni.
Pokud jste totiž nezastihli tenhle kraj právě ve fialovém hávu, stejně vás bude její vůně provázet přinejmenším v místních tradičních produktech ať už je to zmrzlina nebo známé pytlíčky do skříní nebo pod polštář.
Kraj, kde vane mistral
Slunečný kraj zvaný Provence je součástí regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur v jihovýchodní Francii a povídá se, že když Bůh tuto zemi stvořil, na Provenci rozhodně nešetřil.
Najdete tu hory, hluboké kaňony, úrodné vinice, dlouhé kilometry pobřeží a městečka, kam byste se hned odstěhovali, kdyby to trochu šlo. Ale aby vše nebylo jen zalito všudypřítomným sluncem, také tu zažijete mistral.
Tento velice silný a chladný vítr ze severozápadu získal jméno po provensálském lyrickém básníkovi, ale moc poetický není. Dokáže strhávat střechy, ničit úrodu a bohužel vane tímto krajem kolem 100 dní v roce.
Místní dokonce kvůli mistralu nedávají na severní stranu svých domů okna. Prý by se nedoplatili za sklenáře…
Malířská inspirace
Milovníci výtvarného umění jistě vědí, že v Provenci tvořili Matisse, Renoir, Picasso, Chagall nebo Cézanne. Ale určitě se budete chtít vydat po stopách toho, který zde prožil plodné a dramatické období života Vincenta Van Gogha.
V městečku Arles se usadil na dva roky a namaloval tu jedny z nejznámějších obrazů: Pokoj v Arles, Hvězdná noc, Žlutý dům nebo autoportrét s uříznutým uchem. Ano právě tady se odehrála osudná hádka s Paulem Gauginem, po níž došlo k tragédii.
A když už tu budete, projděte se labyrintem úzkých uliček v centru. Zas vidění stojí i oválný amfiteátr z 1. století, který patří k největším v celé Galii. Měří 136 metrů a pojal 21 000 diváků. Samotná aréna byla vytesána do skály.
Ve středověku přistavěli měšťané věže a zdi a z amfiteátru udělali téměř pevnost. Římany připomíná např. také dodnes používané divadlo, zbytky Fóra nebo lázní.
Na bujabézu do Marseille
Nejstarší francouzské město, hlavní město Provence, nejdůležitější přístav… Všemi těmito nej se může chlubit jihofrancouzské město Marseille, které bylo založeno kolem roku 600 ještě pod názvem Massalie.
Dnes se do tohoto prosluněného kosmopolitního města můžete vydat jak lodí po Středozemním moři, tak i letecky či z Paříže vlakem TGV. Město chrání bazilika Panny Marie Strážné, Nȏtre Dame de la Garde s bronzovou sochou madony s ježíškem na vrcholu.
Od katedrály se pak dostanete malebnými úzkými uličkami do starobylé čtvrti Le Panier, což znamená košík. Typická kouzelná zákoutí vám dovolí nahlížet do otevřených dvorů či pozorovat místní při polední siestě, jak popíjejí pastis.
Město toho nabízí daleko více, ale pokud máte s sebou muže, asi budete muset absolvovat prohlídku jednoho z největších evropských stadionů, Stade Vélodrome. Ten má kapacitu 60 000 diváků a je domácím hřištěm fotbalového týmu Olympique Marseille.
A jak jsme to mysleli s tou bujabézou? Přece byste si neodpustili návštěvu přístavu, kde najdete také množství restaurací, které vaši chuť na tuto typickou lahůdku jistě uspokojí. Pak se můžete třeba vydat lodí na ostrov Iff. Něco vám to připomíná? Ano, tady byl vězněn hrdina románu Alexandra Dumase Edmond Dantes.
Na avignonském mostě se tančí…
Tuhle písničku znají snad všichni, kteří se jen letmo dotkli francouzštiny. A určitě není jediným důvodem, proč navštívit Avignon. Kráčela tudy moc zajímavá historie. V roce 1309 král Filip IV. Sličný dosáhl toho, že se stal Avignon sídlem papežů.
Sídlilo jich tu celkem sedm, než se v roce 1377 vrátil Řehoř XI. do Říma. Pak nastalo církevní schizma, jeden papež sídlil v Římě, ale zvolen byl i protipapež, který zůstal v Avignonu.
Dél už si to můžete nastudovat sami při prohlídce monumentálně vyhlížejícího gotického paláce, který měl sloužit jako pevnost. Prohlídka interiéru stojí za to, i když se z původního vybavení zachovalo jen několik fresek a soch.
Působivý je totiž i dojem z prostoru. K vidění je tu Starý palác (Vieux Palais), Nový palác (Palais Neuf), Papežská věž, Pokladnice a několik kaplí. Zachovalé fresky jsou dílem italských umělců Simone Martiniho a Mattea Giovannettiho. A ten most?
Po ničivých povodních 1668 zbyly z 22 oblouků jen čtyři. Ale zatančit si můžete i tak.
Grasse, město parfémů
Pokud je vám blízký výrok královny módy Coco Chanel: „Žena, která nenosí parfém, nemá budoucnost,“ musíte zajet do Grasse. Proslulí výrobci parfémů Fragonard, Molinard, Galimard a další sem přilákají tisíce milovníků vůní ročně.
Tady všechny ženy zjistí, že i továrna může být krásná. Mezinárodní muzeum parfémů sídlí ve čtyřech symbolických budovách města: v domě Pontevès, v bývalé parfumerii Hugues-Aîné, ve staré budově Pélissier a v zahradě pomerančovníků.
A pokud by vám výklad o historii a výrobě nestačil a chtěli byste si vyzkoušet, jací byste byli parfuméři, můžete si v sídle značky Galimard na ulici de Pégomas kousek od centra ve Studiu des Fragrances koupit za 45 eur kurz výroby parfémů, a vytvořit vlastní parfém. Ten si pěkně pojmenujete a odvezete domů.
Souvenir, souvenir
V Provence se vyrábí velké množství tradičních produktů.
Ať už se jedná o mandlovou cukrovinku calisson, lákavě vypadající kandované ovoce, marseillská mýdla nebo třeba populární koření Herbes de Provence, provensálské bylinky, které nesmí chybět v kuchyni žádné hospodyňky a které jsou jedním z těch produktů, které proslavily Provence po celém světě.
A možná nevíte, že ty pravé Herbes de Provence pyšní ochrannou známkou. V takovém případě musí obsahovat přesný poměr jednotlivých bylinek: 26 % rozmarýny, 26 % dobromysli, 26 % saturejky, 19 % tymiánu a 3 % bazalky. A zapomenout bychom neměli ani na víno.
Pro našince asi nejznámější je Chateauneuf-du-Pape, ale stojí za to vyzkoušet i muškátové zlaté dezertní víno s chutí sladkých pomerančů Beaumes-deVenise nebo Rasteau.
Text: Eva Hořánková, france.fr
Foto: france.fr, Shutterstock