Drobná dívka s velikými tmavými kukadly. Taková byla, když hrála „starší verzi“ dcerky pošťáka Pumplmě v seriálu Vlak dětství a naděje. Od natáčení uplynulo už neuvěřitelných 35 let! Ale ona je pořád stejná – charismatická, štíhlá, s velikýma vážnýma očima…

Maminkou Terezy Brodské je někdejší slavná herečka, ve své době skutečná hvězda evropského filmu, Jana Brejchová. Tatínkem byl skvělý herec Vlastimil Brodský.

Když se Tereza narodila, byli oba mimořádně vytížení, a tak převzala péči o ni Janina starší sestra Blanka. „U tety Blanky jsem byla od svých šesti měsíců do šesti let. Maminka s tatínkem tehdy prožívali ve své profesi renesanci, tak asi proto.

U Blány byl fajn život. Z tetiných dětí se stali moji sourozenci.“ Rodiče prý jezdili na návštěvu. „Občas přijeli v neděli na svíčkovou nebo si mě brali na víkendy. Byla jsem dítě zahrnované dary.“ Jana Brejchová to jednou komentovala:

„Přišlo mi, že pro Terezku bude daleko výhodnější, když bude vyrůstat mezi dětmi než jenom s rodiči.

Já bych z ní asi vychovala rozmazleného fracka, zahrnovala bych ji vším… V neustálém strachu o ni bych dělala různé blbosti, což moje sestra, zdravotnice, nedělala.“

Brzy na vlastních nohou

Když si pak rodiče vzali dcerku k sobě na stálo, po tetě a její rodině se jí stýskalo: „Nějaká chytrá hlava přišla na to, že bych se teď naopak neměla vídat s tetou a jejími dětmi, snad abych si od nich odvykla. Trvalo to rok a bylo to kruté.

Mám v životě pár takových temných míst, kdy se všichni zúčastnění chovali naprosto nelogicky.

Včetně mě.“ Když bylo Tereze 13 let, Brodský s Brejchovou se rozvedli a Tereziným „macechem“, jak mu sama říká, se na další léta stal další známý herec – Jaromír Hanzlík. Tehdy měla pocit, že ji usurpuje, když se svérázně snažil ji vychovávat.

„Dnes vidím, že po mně chtěl spoustu rozumných věcí. Každopádně přispěl k tomu, že jsem se osamostatnila.“ Bylo jí sedmnáct, když se odstěhovala a začala bydlet sama.

Osudu neutekla…

Ačkoli vyrůstala v uměleckém prostředí, nebo možná právě proto, dlouho si nebyla jistá, čím by chtěla být. Nebo přesněji – ona si jistá byla.

Odjakživa milovala zvířata, a tak se nabízelo studium veterinární medicíny, ale to prý nebylo vzhledem ke vztahu k matematice a chemii reálné. Navíc tatínek z ní chtěl mít pianistku. A maminka malířku! „Herectví se mi snažili znechutit.

Schválně mě brali s sebou na natáčení, kde panovaly bojové podmínky, kde se muselo brzy vstávat, kde nebylo jídlo…“ Stejně se přihlásila na konzervatoř.

„Odmaturovala jsem s vyznamenáním a zdárně absolvovala šestileté studium.“ Stala se z ní výborná herečka, která je a vždycky bude svá. „Obecně vzato jsem nikdy neměla herecké prostředí moc v lásce…“

Z hádky manželství

Poprvé se vdávala v jednadvaceti. Vzala si o tři roky staršího Jordiho Niubóa, Čechošpaněla, který tehdy studoval na pražské FAMU produkci a režii. Rozvedli se o čtyři roky později. Pak ji jednou měl fotografovat známý fotograf Herbert Slavík.

Jenže ona nechtěla. Pohádali se. Za čas se náhodou potkali a usmířili. A nakonec se vzali. Dnes už mají jedenadvacetiletého syna Samuela, který – mimochodem – na herectví nemyslí. Více ho prý lákají mezinárodní vztahy.

Minule byla služebná?

Sam i jeho otec mají také rádi sport, a to i ten označovaný jako adrenalinový. Například lyžování ve volném terénu, lezení po skalách. Na rozdíl od Terezy… Jednou to v rozhovoru komentovala: „Když jsme v Dolomitech, tak já se tam procházím se psem a trpím!

Pracuje moje fantazie, co by se klukům všechno mohlo stát. Dokonce na mě vyrukovali s tím, že by si chtěli vyzkoušet heliskiing, vysazení z vrtulníku na hřeben na sníh a následný sjezd na lyžích.

Tak jsem jim to zakázala!“ Přiznává, že je pečovatelka a že ji to doopravdy baví. „Mám podezření, že v minulém životě jsem byla služebná. Žila jsem v nějakém nuzném kamrlíku, ale znamenalo to pro mě bytostné poslání. A byla jsem spokojená.

Jak jinak by se ve mně vzala ta touha, aby bylo všechno perfektní: aby bylo nakoupeno, uklizeno, vyžehleno a uvařeno, pes aby byl vyběhaný…“

Přece jen veterina

Co se stalo se snem o léčení zvířat? Došlo na něj, byť jen, jak se u divadla říká, „na hostování“. Před lety chodila, když měla čas, pomáhat kamarádům, kteří tehdy založili naši první nonstop veterinární kliniku.

„Tou dobou zákon zakazoval sestřičkám na veterině sloužit noční, tak jsem byla k ruce já. Svítila jsem baterkou při operacích, když vypadl proud, přidržovala rozvzteklené psy a kočky…“ Prý to byla také dobrá „študýrka“ pro hereckou praxi.

Sledovala emoce majitelů: muže s postavou příznivce sportu sumó, který omdlíval, když jeho pejskovi dávali injekci, důstojnou dámu, která si rvala vlasy, protože její kočičce museli ošetřit tlapku…

Trenéři Elza a Konrád

Elzu, fenku malého münsterlandského ohaře si rodina pořídila v době, kdy Tereza získala ocenění Český lev – proto Elza, lvice. K ní přibyl před pár lety Konrád. Ač by to bylo důstojné jméno pro bernardýna, Konrád je čivava!

„Potřebovala jsem nějakého mazlíka. Měla jsem období, kdy jsem pocítila zvýšenou potřebu něhy, něčeho, co by se ke mně přitulilo, bylo se mnou pořád. Syn pomalu vylétá z hnízda, do toho maminčina nemoc.

Konrád je můj lék na depresi.“ Pejsci se starali nejen o hereččinu dobrou náladu, ale také o její fyzičku. I díky nim je stále štíhlá. Zdůrazňuje, že sportům se nevěnuje, nechodí cvičit, nedrží žádné diety.

Pravidelné venčení, rychlé dlouhé procházky prý dají dostatečně zabrat. „Miluji snad všechna jídla s výjimkou koprové omáčky. Jsem velký gurmet ve spojení s gurmánem, ale jídelní prohřešky hravě vychodím.

Snažím se, aby náš jídelníček byl pestrý, plný ovoce, zeleniny a müsli tyčinek. Ale nakonec to stejně vyhraje svíčková.“

Ve zkratce

Narodila se 7. května 1968 v Praze

Maturita na hudebně-dramatickém oddělení Státní konzervatoře

Hrála v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, v pražském Činoherním klubu, v Divadle Na zábradlí, v Divadle na Vinohradech, na Letních shakespearovských slavnostech, v Divadle Ungelt…

Od r. 1993 je bez stálého angažmá

Filmy: např. Citlivá místa (1987), Konec básníků v Čechách (1993), Má je pomsta (1995 – Český lev za vedlejší roli), Všichni moji blízcí (1999), Dvojrole (2000 – Český lev za hlavní roli)

Seriály: např. Vlak dětství a naděje (1985), Ulice (2005), Dokonalý svět (2010), Terapie II. (2013)

Rodina: manžel Herbert Slavík (54, fotograf), syn Samuel (21), matka Jana Brejchová (77, herečka), bratr z otcovy strany Marek Brodský (57, hudebník, výtvarník, herec)

Kde ji lze vidět: https://www.i-divadlo.cz/profily/tereza-brodska

Co řekla o …:

… o sobě: „Ambiciózní? Kéž bych byla aspoň trochu…“

… ještě o sobě: „Jsem pověrčivá a mám svoje rituály. Třeba mám naučenou trasu do ateliéru, kde natáčíme. Nesnáším jakékoliv změny, nejen ve vztazích, ale ani v oblékání, líčení, zkrátka v ničem.

A můj konzervatismus Herbertovi a Samovi vyhovuje, protože mají každý večer teplou večeři.“

… do třetice o sobě: „Co mám po mamince? Občas slyším, že umím být taky pěkně arogantní. Samozřejmě, že mi to ani nepřijde. A jsem přecitlivělá a úzkostná. Po tatínkovi jsem zdědila například kousek jeho příslovečné hypochondrie…“

… o tom, jak být spokojená: „Snažit být v pohodě, mít se aspoň trochu ráda, nezabývat se malichernostmi a trávit co nejvíce času s lidmi, kteří jsou vám blízcí a se kterými se máte rádi. Čas letí a člověk se má radovat z maličkostí.“

… o výchově: „Násilím a zákazy člověk nic nezmůže. Musíte jen v klidu doufat, že si potomek co nejdříve natluče nos a pochopí, že rodiče měli zase jednou pravdu. Ale myslím, že rodiče by měli být dítěti za každou cenu a v jakékoliv situaci oporou.“

Text: Helena Leitlová; foto: Herminapress, Nextfoto