Máte stále špatnou náladu a jste bezdůvodně mrzutí? Možná máte dystýmii. Touhle chronickou afektivní poruchou nálady trpí podle odborníků až 3 % populace.

Bývá často považována za lehčí formu deprese, protože však postiženého trápí nepřetržitě, stává se problémem a vyžaduje odbornou pomoc. Nejdříve je však potřeba obě choroby rozlišit a to není jednoduché.

– Deprese: Projevuje se hlubokým poklesem nálady a patologickým smutkem, tyto stavy však bývají časově ohraničeny a jejich trvání bývá kratší, spíše nárazové.

– Dystýmie: Projevy špatné nálady nejsou tak silné, lidé trpící touto chorobou jsou spíše melancholičtí, smutní a neustále si na něco stěžují. Tyto stavy trvají prakticky nepřetržitě a nejsou ohraničeny.

Jak se určuje diagnóza?

Správná diagnostika této psychické poruchy je poměrně náročná, protože se příznaky často překrývají s celou řadou dalších poruch podobného charakteru.

Aby bylo možné s jistotou říci, že se jedná právě o dystýmii, je třeba u pacienta sledovat špatnou náladu, smutek a další symptomy podobné depresi velmi dlouhou dobu, tedy alespoň dva roky. Rovněž je třeba zkoumat míru.

Dalším problémem je fakt, že lidé vlastně o této poruše sami nevědí. Vzhledem k tomu, že trvá dlouhodobě a může se vyskytovat již od dětství (choroba často začíná v rané pubertě a odborníci tvrdí, že je třikrát častější u žen než u mužů), chápou neustálou špatnou náladu a melancholii jako součást své povahy a charakteru.

Typické příznaky

* Depresivní nálada, která je přítomna po většinu dne

* Snížená chuť k jídlu nebo naopak přejídání a v důsledku toho velmi často problémy s nadváhou či podváhou

* Špatný spánek, ale také zvýšená spavost

* Únava, málo energie, snadná unavitelnost

* Nízké sebevědomí

* Neschopnost mít z čehokoliv radost

* Špatné soustředění

* Nerozhodnost

Nic není potěšením

Tito lidé mají sklon stěžovat si na svůj zdravotní stav, často bývají bezdůvodně podráždění a cítí se psychicky i fyzicky paralyzovaní. Nepříjemné je, že příznaky spojené s dystýmií vyvolávají problémy v kontaktu s lidmi v pracovním prostředí i ve vztazích.

Pro okolí se postižený jeví jako podrážděná osoba či jako divný morous. Protože dystymikové bývají rovněž velmi často unavení, nejsou schopni zvládat běžné úkoly, a tedy ani zvládat běžnou pracovní náplň.

Léčba psychologická

U dystýmie, na rozdíl od deprese, léky příliš nezabírají, a tak se nasazují spíše tehdy, když selhaly jiné metody a postupy.

Hlavní léčebnou metodou bývá psychoterapie, která má postiženého naučit techniky, s jejichž pomocí by se měl vypořádat s melancholií a porozumět její podstatě.

Psychoterapeut se snaží pomoci změnit narušené postoje k okolí. Například nízké sebevědomí může souviset s nečinností, která následně vede k pocitu selhání, jež zase sníží sebevědomí a utvrdí pacienta v jeho negativních postojích.

Tento začarovaný kruh se tedy psychoterapeuti pokoušejí prolomit.

Z dystýmie do deprese?

Dystýmie opravdu představuje zvýšené riziko pro vypuknutí deprese. V konkrétní podobě propojení těchto chorob se ovšem odborníci neshodují.

Někteří považují dystýmii za chronickou depresi, jiní za samostatnou diagnózu, která se může vyskytovat společně s akutními fázemi deprese (takzvaná dvojitá deprese).

Dystýmie bohužel přitahuje i další poruchy, především úzkostné. Postižení mají kromě toho zvýšený sklon k nadužívání alkoholu, léků proti úzkosti, léků na spaní a dalších návykových látek.

Někteří odborníci tvrdí, že dystýmie je na pomezí poruchy osobnosti a afektivní poruchy. Často také pacienti trpí neduhy, které nemají žádnou objektivní příčinu.

Jak pomoci?

Asi nejdůležitější je, aby si nemoc uvědomila rodina nebo kamarádi. Podpora blízkých je nenahraditelná už proto, že postižený bývá velmi skeptický.

Okolí by mělo pochopit, že podrážděnost či nesoustředěnost je projevem nemoci, a jednat vždy vstřícně a vytvořit laskavé a chápavé prostředí.