Ta smůla se jmenuje oslabená imunita. Původce totiž tiše spí v nervové tkáni každého, kdo někdy prodělal plané neštovice. Ale jen u někoho se probudí k životu jako bolestivý pásový opar.

Skutečně: Ačkoli se pásový opar objevuje nejčastěji kolem šedesátky, jeho počátek si v sobě neseme nejčastěji od dětského věku. Princip je jednoduchý. Jakmile proděláme plané neštovice, usadí se nám zbytkové viry v nervových zauzleních, v tzv.

gangliích, u páteře. Tomu nelze zabránit, je to normální průběh planých neštovic, vir se beze stopy zlikvidovat nedá. V nervové tkáni může zůstat po zbytek života, aniž by se jakkoli projevil. Tak je tomu většinou. U některých lidí ale vypukne druhá etapa původní nákazy – pásový opar.

2x proč…

… zrovna já?

Jak to tak vypadá, máte z nějakého důvodu potíže s imunitou. Normálně fungující obranyschopnost viru nedovolí, aby se z úkrytu dostal. Hlídá ho dostatečně na to, abychom byli před bolestivou vyrážkou v bezpečí.

S věkem ale účinnost imunity klesá, pak stačí i banální infekce a pásový opar prolomí ochablou blokádu.

Vedle seniorů jsou další ohroženou skupinou lidé, kteří prodělali chemoterapii. Dočasně může obranyschopnost výrazně podlomit také výrazná psychická zátěž, stres, hladovění a poruchy příjmu potravy.

Pak se může pásový opar objevit i u podstatně mladších lidí a vždy to značí velmi slabou tělesnou kondici s rizikem pro další onemocnění. Výjimkou jsou děti, i ty mohou onemocnět pásovým oparem, ale průběh bývá obvykle lehký a bez následků.

Text: Lenka Korandová, foto: Shutterstock

… to nejsou zase neštovice?

To je záležitost komplikovaně fungujícího imunitního systému. Ten nás před celkovým výsevem neštovic chrání, nemoc si tedy musí najít jinou podobu. Bohužel horší a bolestivou.

Jak to začne

Nejdříve se objeví neurčitá schvácenost, malátnost a často zvýšená teplota, k tomu výrazná bolestivost kolem určitého okrsku páteře. Tu však často přičítáme „zablokovaným zádům“.

Na rozdíl od potíží se zády je ale pásový opar vždy lokalizovaný jen na jedné straně hrudníku, od páteře k hrudní kosti.

Bolesti, někdy se svěděním, přetrvávají i několik dnů, pak se na těchto místech začnou tvořit zarudnutí a puchýřky. Nejpozději v tuto chvíli je nutné běžet k lékaři, má-li léčba přinést úlevu.

Průběh nemoci je pomalý, asi po týdnu se puchýřky změní na tvrdé krusty, které se odhojí po dalších dvou nebo třech týdnech. Zůstává po nich někdy zjizvení nebo porucha pigmentace. Při nekomplikovaném průběhu pásový opar zmizí asi po měsíci.

Nebezpečné komplikace

Pásový opar se může rozvinout rovněž kolem oka, a dokonce se dostat i na spojivku a rohovku. Určitému postižení zraku se pak dá těžko zabránit. Napadení partie kolem ucha může vést k obrně lícního nervu, což pak připomíná stav po mozkové mrtvici.

K témuž může dojít při pásovém oparu na krku. Ale i když zůstane „jen“ při postižení ucha, bývají následky hodně nepříjemné, kromě sluchu může být narušené i centrum pro rovnováhu.

Postižení nervů

Zbavit se pásového oparu není zdaleka tak jednoduché, jako uzdravit se z planých neštovic. Ačkoli se říká, že pásový opar je jejich druhou fází a pak dost, není to vždy pravda. U malého procenta se nemoc vrací a způsobuje opakovaně velké utrpení.

Velmi nepříjemné také mohou být neurologické potíže, které po vyléčení přetrvávají. Označují se jako postherpetická neuralgie a laicky jde o chronické palčivé bolesti v postižené oblasti. Trápit mohou celé měsíce, dokonce i roky.

Riziko, že k této následné komplikaci dojde, přitom stoupá s věkem, významné je už po šedesátce.

Léčit co nejdříve

Potíž je v tom, že před výsevem puchýřků se diagnóza špatně určuje. Příznaky mohou imitovat žlučníkový záchvat, zánět slepého střeva, žaludeční vředy, nebo dokonce infarkt.

Přitom účinné léky – virostatika – je nutné podat co nejdříve, během dvou až tří dní od objevení prvních příznaků na kůži, aby dokázaly skutečně omezit tvorbu dalších puchýřků, zrychlit hojení a snížit riziko následné neuralgie.

Pozdější nasazení léků už nepřináší významné zlepšení. V pokročilejší fázi se proto už jen příznaky tiší léky proti bolesti v kombinaci s přípravky, které se nanášejí pro zmírnění kožních projevů.

Antibiotika lékaři dávají jen v případě, že nastala nebo hrozí druhotná bakteriální infekce, na původní virové onemocnění nemají žádný účinek.

Má smysl očkování?

Jak proti planým neštovicím, tak proti pásovému oparu existuje očkování, ale jejich účinnost není stoprocentní. U vakcíny proti pásovému oparu se jako nejvýznamnější efekt uvádí zvýšená ochrana proti následným neuralgickým bolestem.

Zda má očkování v konkrétním případě smysl, je nejlepší probrat s odborníkem v očkovacím centru. Doporučuje se obecně od 50 let výše, i když u osmdesátníků už je ochrana poměrně nízká.

Smysl má také jako ochrana před další recidivou u lidí, kde se pásový opar objevil opakovaně.

Text: Lenka Korandová, foto: Shutterstock