Máte trému? Děsí vás představa, že budete muset promluvit před lidmi, představit se v novém zaměstnání nebo jít něco vyřídit na úřad? Nebojte se, život s trémou je někdy dost nepohodlný, ale existují i horší věci…
Tréma je sice nepříjemná, ale je docela normální. Díky ní se dokážeme vybičovat k vyšším výkonům, tedy za normálních okolností. Když máme takovou trému, že nám místo toho podtrhne nohy, je to špatně.
Snad nikdo není proti trémě imunní, jen jí někdo trpí víc a někdo má štěstí. Tréma nedělá rozdíly mezi muži a ženami. Neklid, pocení, bušení srdce, nevolnost a podrážděná střeva, není o co stát. Trémista může být extravert stejně jako introvert. Tréma nesouvisí ani s inteligencí.
Kdykoliv a kdekoliv: záleží na nás
Může nás potkat kdykoliv, nevěřte tomu, že trému mají jen lidé před veřejným vystoupením. Může vám dělat nevítanou společnost při zkoušce, když musíme promluvit v jazykovce cizím jazykem, v rozhovoru s někým, koho si vážíme, nebo na prvním rande.
O tom, co nás bude stresovat, rozhodujeme my sami, na to nejsou tabulky, a je jedno, jestli u toho bude jeden člověk, nebo stohlavé publikum.
Jak přežít a užít si mluvení na veřejnosti
Když víte, že vás mluvení na veřejnosti čeká a nemine, zakažte si všechny formy útěku před nepříjemnou situací a pořádně se připravte.
Když budete vědět, že jste udělali, co jste mohli, budete mít dobrou přípravu a situaci si několikrát projdete, budete rozhodně klidnější. Můžete postupovat třeba podle rady odborníků:
1. Ze všeho nejdřív si udělejte úplně jasno v tom, o čem vlastně budete mluvit. Možná je téma předem dané, v každém případě si ale jasně vymezte, co chcete říkat, na co budete klást důraz. Vyhněte se oblastem, ve kterých si nejste jistí v kramflecích.
Radši mluvte důkladně o několika věcech než obšírně a povrchně o mnoha, zvlášť když hrozí, že by vás mohl někdo nachytat na něčem, co není vaše parketa.
2. Máte to? Připravte se na to, že na začátku své řeči posluchačům vysvětlíte, proč se budete věnovat jen něčemu („Čas nám nedovolí věnovat se celému problému obšírně…,“, „Budu mluvit jen o tom, co považuju za nejdůležitější…“).
3. Teď si sedněte k papíru nebo počítači, zamyslete se a sepište všechno, co chcete, aby ve vaší řeči zaznělo (všechny argumenty, fakta apod.).
Z téhle hromádky budete čerpat během přípravy a navíc si ujasníte, kde máte možná ještě nějaké mezery, které budete muset zaplnit.
4. Abyste si udrželi přehled, uvědomte si, jaké poselství, jakou zprávu chcete svým posluchačům sdělit, co by si měli odnést: „Co je mým cílem? Proč mluvím?“
5. Materiál, který máte k dispozici, roztřiďte a najděte „červenou nit“, která bude celou vaši řeč spojovat.
Snažte se svou řeč logicky rozčlenit a dát jí přehlednou strukturu, jinak budete skákat od tématu k tématu a vaši posluchači se za chvíli ztratí a nedokážou vás sledovat.
6. Jakmile máte představu, odkud kam se budete chtít dostat a co chcete říct, začněte zpracovávat koncept vaší řeči na papír.
Kdo ví, že bude během mluvení sedět, může si body napsat na obyčejný papír formátu A4. Když budete muset stát, jsou lepší tvrdé kartičky, jaké se používají do kartotéky.
Ty se dobře drží, nejsou tak nápadné a můžete s nimi i gestikulovat, aniž by kolem vás vlály papíry.
Pište dostatečně velkým písmem, abyste poznámky dokázali přečíst i z větší vzdálenosti. Možná je budete muset na chvíli odložit – papíry, do kterých budete mít nos zabořený celou dobu přednášky, působí jako bariéra mezi vámi a publikem. A kromě toho vám brání udržovat s lidmi oční kontakt.
Možná si nejste jistí, jestli vám ve stresu budou heslovité poznámky stačit. Bojíte-li se, že vás najednou nebudou napadat věty, poznamenejte si na papíry nejen jednotlivá hesla, ale začátky vět. Vezměte zvýrazňovač a zatrhejte si nejpodstatnější slova.
Kdybyste se nedejbože najednou zadrhli a nevěděli kudy kam, výrazně vyznačené opěrné body vás vyvedou zpátky na pevnou půdu.
7. Hotovo? Abyste dokázali publikum zaujmout a navnadit, vymyslete si na začátek vaší řeči nějaký vtipný nebo zábavný „otvírák“.
Může to být nějaký příběh, osobní zkušenost, citát klasika, můžete odcitovat i odstavec novinového článku nebo knihy, která se k vašemu tématu vztahuje. Nebo stačí uvést vaše povídání nějakým provokativním názorem…
8. Otvírák máme, teď ještě zformulovat stručný a výstižný závěr. Jestli to bude jen jedna věta nebo několikabodové shrnutí toho podstatného, co jste řekli, záleží na tom, jak dlouhá byla vaše řeč. Každopádně nezkoušejte zopakovat všechno, co bylo řečeno v hlavní části.
9. Otvírák i závěr si zapište. Nepočítejte s tím, že to nějak dopadne a nakonec vás něco napadne. Může se to sice stát, ale proč riskovat. Jde o to, abyste se nestresovali věcmi, na které se můžete připravit předem.
10. Rozmyslete si, jakou vizualizaci toho, co budete říkat, můžete použít. Budete psát na tabuli? Ukazovat obrázky nebo nějaké předměty? Promítat v Power Pointu? Vytisknete podstatné body a rozdáte je? Každopádně by vaši posluchači neměli mít před sebou kompletní přednášku.
11. A teď nezbývá než cvičit a trénovat. Mluvte nahlas, dívejte se na hodinky a zjistěte, jak dlouho vám to bude trvat.
Tipy pro akutní situace
Předem si připravte pohodlné oblečení (nic nového, co může škrtit, nebo nepříjemného) a všechny ostatní věci, které budete potřebovat. Nebudete se zbytečně vysilovat ranním splašeným pobíháním po bytě.
Než odejdete, představte si, co uděláte, až bude nepříjemná situace za vámi. Zajdete si na kávu? Koupíte si něco dobrého?
Je to psychologický trik, díky kterému si uvědomíte, že ať vám situace, kterou musíte zvládnout, připadá sebeděsivější, v blízké budoucnosti skončí.
Jestli víte, že už nemáte čas na své trémě zapracovat důkladně, poproste svého obvodního lékaře o „něco“ na zklidnění, třeba oxazepam. Není to slabost, a jestli netrpíte trémou každý den, pomůže vám ve výjimečných případech zvládnout úzkost.
Zhluboka dýchejte, soustřeďte se na dech.
Přiznejte barvu. Jestli jste ztrémovaní, že nevíte, čí jste, řekněte to: „Nejsem zvyklá mluvit před tolika lidmi. Držte mi, prosím, palce…“ Uvolníte atmosféru a dostanete posluchače na svou stranu.
Text: Kateřina Rodná
Foto: Shutterstoíck