Měl stavět domy, na jeviště se dostal vlastně náhodou, bylo to pro něj řešení z nouze. Ale uspěl. Stal se uznávaným hercem a provozuje vlastní divadlo.
Hrával ve filmech a inscenacích žižkovské pepíky, sňatkové a jiné podvodníčky. Generace dětí v něm vidí Lucifera z pohádky Z čerty nejsou žerty a také mazaného pašíra z Krakonoše a lyžníků.
Byl Leo Popperem ve Smrti krásných srnců i bývalým lokajem Aloisem v báječném Zámku v Čechách. Dnes je pro část televizních diváků mírně řečeno nekonvenčním profesorem Matulou v seriálu Gympl s (r)učením omezeným. Karel Heřmánek je ale hlavně divadelním hercem a šéfem Divadla Bez zábradlí.
Hercem kvůli vojně
Karel Heřmánek prožil se sestrou Marií nádherné dětství na pražském Žižkově.
„Jako kluk jsem chodil do divadel, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych mohl být hercem.“ Otec byl strojvedoucí, maminka modistka – přála, aby syn byl architektem, a tak šel Karel na stavební průmyslovku. „Mě to docela bavilo.
Po maturitě už jsem se chystal na architekturu, ale prošvihl jsem termín zkoušek a hrozila mi vojna. Měl rád i film, a tak jsem se přihlásil na FAMU na režii. Jenže jsem neuspěl.
Na studijním mi poradili, abych zkusil herectví na DAMU. Byl jsem schopný udělat cokoli, abych se té vojně vyhnul!“ A tak se tam Karel přihlásil. Rodiče prý ten nápad brali s humorem, ale jak procházel koly zkoušek, smích je přecházel…
Silný brněnský ročník
V Praze se Karel na akademii nedostal, ale měl možnost udělat dodatečné zkoušky v Brně na JAMU. Ty zvládl a mohl začít balit. „To byla pro rodiče výhra, protože jsem byl daleko od domova, takže nebyli svědky všech mých mladických eskapád.
Pro mě to byla šťastná volba.“ Na Janáčkově akademii se tehdy sešla pořádně silná parta budoucích kumštýřů.
Vedle Karla Heřmánka to byli Jiří Bartoška, Bolek Polívka, Pavel Zedníček, Svatopluk Skopal, Jana Švandová, Eliška Balzerová… „Brno bylo krásné, rodinné město, kde se všichni znali, a doba studia byla prostě nádherná.“
Začal na Provázku
V té době fungovala v Brně poloprofesionální scéna Husa na provázku, respektive po zásahu cenzury Divadlo na provázku. Zahrál si na ní i budoucí herec Heřmánek a po absolvování JAMU získal v již profesionálním Provázku první angažmá.
Po roce ale spolu s Jiřím Bartoškou a Pavlem Zedníčkem Brno opustil a odešel do Činoherního studia v Ústí nad Labem za režisérem Evaldem Schormem. „Pro nás to byl pánbůh. Velká autorita, úžasný člověk a kumštýř.
V Ústí jsme byli pořád spolu, byla to taková líheň. Divadlo tam nám strašně moc dalo.“
Od prkna na Zábradlí
Když pak Evald Schorm Činoherní studio opustil a odešel do Prahy, mladí herci ho následovali.
„Po Ústí jsem měl období, kdy jsem herectví přestával věřit, říkal jsem si, jestli má vůbec nějaký smysl.“ To už byl Karel ženatý, rodinu měl v Praze, a tak se rozhodl, že se vrátí ke stavařině.
„Asi půl roku jsem pracoval u rýsovacího prkna v projekční kanceláři, ale zjistil jsem, že to už nejde, že už patřím na jiný břeh.“ Záhy se Heřmánek stal na dlouhá léta členem souboru Divadla Na zábradlí a opět se sešel se svými souputníky Jiřím Bartoškou a Pavlem Zedníčkem.
Život bez zábradlí
Coby žižkovský fešák Hubert v povedeném stejnojmenném filmu sice kdysi říkal: „Obživa se vždycky nějaká najde. Když to není práce…“, ale ve skutečnosti měl Karel Heřmánek vždy vůdčí sklony, už v době Činoherního studia organizoval zájezdová představení.
Když se po roce 1989 ansámbl Divadla Na zábradlí rozdělil, řekli si ti, co odešli, že budou hrát divadlo i bez zábradlí. „Název Divadlo Bez zábradlí byl takový truc.
Startovali jsme s Jiřím Bartoškou, Ladislavem Mrkvičkou, Mirkem Dlouhým, Pavlem Zedníčkem a dalšími s představeními Evalda Schorma, která z repertoáru Divadla Na zábradlí mizela.“ Nový soubor hrál postupně na několika pražských scénách, až uspěl ve výběrovém řízení a získal prostory Divadla za branou v Paláci Adria.
„Bylo dobré, že výběrové řízení bylo o rok dřív, než jsme tu začali hrát, takže jsem ze své profese stavaře mohl pohlídat, aby bylo pro nás všechno šité na míru.“ Divadlo Bez zábradlí přivítalo první diváky 1. února 1998. Jak fakt, že je vlastním pánem, komentuje Karel Heřmánek dnes?
„Dávám přednost svobodě a zároveň velké zodpovědnosti a spoustě starostí. Dost těžko si už dokážu představit, že bych bez této svobody mohl být.“
Na všechno dva
Manažerkou divadla je od počátku Karlova druhá manželka Hana Heřmánková. „Je ohromně fajn, že i na divadlo jsme dva a že se mu věnujeme společně. Navíc ona je úžasně pozitivní, od rána se usmívá.
Mám štěstí, že mám doma někoho, kdo moje pracovní problémy dobře zná a prožívá je se mnou.“ Setkali se spolu při práci v dabingu (čerstvě rozvedený Karel mluvil ruského vojáka a ona radistku).
„Byl hrozně smutný,“ vzpomínala po letech v jednom rozhovoru paní Hana. Smutek ho zřejmě záhy přešel a 23letou hlasatelku pozval na rande. Od té doby jsou prý pořád spolu.
Dům plný Heřmánků
Karel má dvě dcery a tři syny. „Mám výbornou rodinu. Největší radost mám z toho, že děti z obou manželství spolu ohromně vycházejí. Mají se moc rády.“ Karolína je výtvarnice, Kristýna se věnuje rehabilitaci a zpívají spolu v kapele Bellamy Moon.
Karel mladší je čerstvě dostudovaný herec: „Já jsem chtěl být hercem od dětství, ale táta to nechtěl. Podle něj je to řehole a práce je málo. Přál si, abychom byli soběstační a byli z nás třeba právníci nebo ekonomové.
A my máme všichni něco s uměním.“ Josef vystudoval režii a zajímá ho i filosofie a benjamínek František navštěvuje víceleté gymnázium.
Jakub a jeho pán už 38 let!
Tohle představení provází Karla Heřmánka a „jeho sluhu Jakuba“ alias Jiřího Bartošku takřka celý jejich herecký život. Věříte, že ji spolu hráli poprvé ústeckém Činoherním studiu v roce 1975? A „u Heřmánků“ je na repertoáru dál.
„Tohle představení máme v sobě zakódované hodně hluboko. Měníme se my, mění se publikum, ale ta hra je pořád nádherná a pořád má co říct. Zestárli jsme a snad i zmoudřeli.
Od pana Kundery je to životní dar a jsem moc rád, že s Jirkou stárneme společně v tak krásném představení.“
Karel Heřmánek (66) ve zkratce:
Narodil se 17. října 1947 v Praze na Žižkově.
Vystudoval střední průmyslovou školu stavební.
1972 – absolvoval JAMU v Brně
Divadlo na provázku
1973–1976 Činoherní studio v Ústí nad Labem
Divadlo Na zábradlí
Od roku 1990 principálem Divadla Bez zábradlí, manažerkou je jeho paní Hana.
Pořádá přehlídku Slovenské divadlo v Praze, letos byl 18. ročník.
Filmy: např. Krakonoš a lyžníci (1980), S čerty nejsou žerty (1984), Fešák Hubert (1984), Smrt krásných srnců (1986), Zámek v Čechách (1993), Revival (2013)
Seriály: např. Tři králové (1998), Gympl (2012)
Z prvního manželství má dcery Karolínu (36) a Kristýnu (31). Jeho první žena byla lékařka.
Se někdejší hlasatelkou a moderátorkou Hanou Heřmánkovou-Vávrovou (50), absolventkou FAMU (divadelní věda a produkce), má syny Karla (24), Josefa (23) a Františka (13).
Co řekl o …:
… o hraní: „Jeviště je pro mě nejlepší duševní hygiena.“
… o stavu společnosti: „To, co se nyní děje a je rozbujelé, zasahuje do všech sfér, divadlo nevyjímaje. Nemravná společnost, kauzy se střídají jedna za druhou, je to přehlídka hnusu. Někdy mám strach o budoucnost svých dětí, v jaké společnosti budou žít…“
… o sobě: „Snílek už nejsem. Jsem skeptičtější než dřív.“
… o životě: „Síla proudu života je v tom, že vás někam strhává a vy se tomu neubráníte. Něco prošvihnete, trošku poděláte, a zase se vynoří něco jiného, nečekaného, co vám otevře jiné obzory a obohatí vás. Síla proudu života je nesmírná, někdy tak, že máme starost to uplavat.“
… o Vánocích: „Prožíváme je v kruhu blízkých. Vloni nás bylo na Štědrý večer třináct. Máme sice poměrně velký stůl, ale při této příležitosti ho stěhujeme ven a dovnitř přijde stůl pingpongový.“
Text: Helena Leitlová; foto: Divadlo Bez zábradlí, Bontonfilm (úvodní foto)