Půvabná a nestárnoucí zpěvačka Petra Černocká obývá útulný řadový domek v pražských Strašnicích. Dvoupodlažní dům s podkrovím je plný předmětů, ke kterým se vážou vzpomínky nebo které si nesmrtelná filmová Saxana ulovila v bazarech a starožitnictvích.

Ve svém domě bydlíte již čtvrt století. Co pro vás znamená? Nikdy vás nenapadlo se odstěhovat?

Můj minidomeček je pro mě něco jako skrýš, doupě, no prostě jistota. Je to místo, kam se těším, kde vládne klid, a hlavně já. O přestěhování často uvažuji, protože tyto domečky byly koncipované pro bydlení po válce, kdy lidé byli jaksi skromnější.

Nepotřebovali sklep, nebo garáž. No prostě mi často přijde malý. O hlavní pokoj v přízemí se dělíme s manželem a nahoru do pokoje se žádnému nechce.

Když jste dům koupila, tak jste ho musela nejprve rekonstruovat. Co vše jste změnila?

Rekonstruovala jsem jen to, co bylo nezbytné. Mně se ta atmosféra se starými dřevěnými schody a parketami v pokojích líbí. Vím, že mnozí, co se přistěhují, začnou tím, že všechno vybourají a nechají jen skelet.

Je to praktické, protože na malém prostoru jde naplánovat vnitřní uspořádání praktičtěji, ale atmosféra je nějak fuč.

Měla jste kliku na řemeslníky?

Moc ne. Byli to trochu šmudlové, leccos udělali špatně, ale znáte to: Byli levní. Dnes už bych šla dražší cestou. Jenže stav našich českých řemeslníků je tak špatný, že ani peníze to někdy nevyřeší.

Asi dvakrát jsem potkala v životě řemeslníky, kteří opravdu přišli v den, kdy jsme se domluvili, a na čas. Už to jsem považovala za dobrý začátek.

A když pak odvedli práci s jasnou znalostí svého oboru a bylo vidět, že sledují i nové technologie a umí si sami s případným problémem poradit, ne to spráskat, jak to vyjde, tak jsem opravdu děkovala Bohu.

Po rekonstrukci přišlo zařizování. Čím nebo kým jste se při tom inspirovala?

Víte, já už se v životě stěhovala pětkrát a kupodivu mi to nedělá moc potíže. Mě zařizování nového domova velmi baví. Mám tím pádem i dost zkušeností, takže se inspiruji jen tím, co kolem vidím a co mě zaujme.

Kolik máte v domě místností?

Dole je hlavní pokoj, jakési srdce domu a malá kuchyňka. Ta je opravdu moc malá na to, aby tam mohl být stůl a židle. Takže stolujeme a žijeme v jedné místnosti, kde je to jentaktak.

Jíme u konferenčního stolku před televizí, což není ideální, ale problém je vlastně jen o Vánocích, kdy přistavuji ještě jeden menší stolek a z horního pokoje přinesu pár židlí, abychom se ke stolu vešli všichni.

Nahoře jsou dvě ložnice a mám i obytnou půdu, kterou nejvíc obývá můj kocour. Já tam nejčastěji chodím žehlit.

Které místo máte nejraději?

Svůj ušák před televizí s výhledem do zahrádky.

Jaká barva u vás převládá?

Krémově žlutá, teple hnědá a olivově zelená.

Pokud se týká nábytku, máte nějaké speciální kousky, které jste si zamilovala?

Mám vlastně jen speciální kousky. Jsou to spíš starožitnosti, které se mnou putují při každém stěhování. Třeba psací stůl je dost nepraktický, ale moc krásný.

Co považujete za nejoriginálnější, na co jste opravdu pyšná?

Pyšná jsem na kousky, na kterých jsem musela nějak zapracovat. Třeba na starou stojací lampu, které jsem musela vyrobit nový širm, nebo starou židli, jíž chyběla opěrná deska, kterou mi vyřízl z překližky manžel, a já si na ni namalovala mého kocoura. Ráda oživuji věci, které jsou už spíš na vyhození.

Jako správná čarodějka máte doma věštící koutek?

Nemám. Já si na své čarodějnické minulosti moc nezakládám. Tarotové karty ale mám, i když jsem si je už dlouho nevykládala.

Zažila jste v domě také nějakou pohromu?

Dost strachu jsem si užila, když mi špatní řemeslníci zrekonstruovali půdu na obytnou. V noci mě budily strašlivé zvuky, dům jaksi praskal, vydával hrozné rány. No, ukázalo se, že těm amatérům překážel jeden trám, tak ho uřízli.

Jen nepochopili, že je to trám, který tvořil věnec a držel dům pohromadě. Tak zas přišli jiní, kteří ho tam znova přidělali. Ach jo!

Ví se o vás, že jste velmi praktická. Kdo vás k tomu vedl? A dokážete si poradit i s chlapskými činnostmi?

Patřím ke generaci, která se musela naučit ledacos. Můj tatínek byl sice právník, ale velmi manuálně zručný. Naučil mě toho hodně, třeba práci se dřevem. Tu miluji. Teď mám ale kamarádku, neuvěřitelně šikovnou truhlářku. Opraví mi všechno a já ji moc ráda pozoruji a odkoukávám, co se dá.

Jste vždycky tip-top upravená. Chodíte tak i doma? V žádných vytahaných teplácích vás neuvidíme?

Doma si dopřávám luxus chodit v různých, dosti vytahaných kouscích. Žádné luxusní domácí negližé. Mohu si to dovolit, protože můj manžel na mě takové vytahané, plandavé kousky zbožňuje. Prý jsem v nich obzvláště roztomilá.

Vy i manžel jste hudebníci. Jaká hudba zní nejčastěji z vašeho domu?

Žádná. Máme rádi ticho. Utíkám i z restaurací, kde je hudba moc nahlas. Můj muž si ale před spaním v ložnici, kam jsem mu dala televizi, aby měl kde koukat na sport, pouští kanál, kde dávají retroklipy kapel, které jako kluk obdivoval, ale vidět je nemohl.

Jste známá jako výborná kuchařka. Kterým jídlem rozmazlujete manžela?

Tak s tou skvělou kuchařkou bych nesouhlasila, protože můj repertoár je dost omezený. Nejčastěji je ode mne vyžadován segedýnský guláš, houbovka a vůbec houby na všechny styly, nebo zapečené brambory či těstoviny se zeleninou. Jíme, myslím, hodně střídmě.

My se ve specialitách nevyžíváme. Naše kuchařské „celebrity“ a jejich šou v televizi moc nesleduji. To spíš vydržím u obrazovky, když pozvou nějaké sociology, politické geografy, spisovatele, novináře, no prostě lidi, kteří jsou chytřejší než já.

Jídlo je taky fajn, ale moc mi to nedá. Leda tak nějaké to kilo navíc.

Zpracováváte také ovoce a zeleninu z vaší zahrádky?

Někdy musím. Můj muž mě totiž na podzim zavalí houbami, cuketami a taky se mu urodí hodně dýní Hokaido. Dělám i domácí jahodové džemy, ty miluju k snídani na rohlík s máslem.

Bez čeho se v kuchyni neobejdete?

Bez mrazáku. Když je ouvej, vždycky se tam něco najde. A musí tam být krevety. Ty miluje s rýží moje vnučka.

Máte psa a tři kočky. Vždycky jste měla v domě zvířata?

Zvířata miluju a domov si bez nich nedovedu představit. Za první výplatu v Semaforu jsem si koupila prvního psa. A vůbec mi nevadilo, že už nezbylo na „kačenky“. Tím myslím botky, které tehdy byly velký hit.

A co ty kočky? Nedá mi to, abych se vás jako Saxany nezeptal, zda alespoň jedna z nich je černá.

Jednu černou mi na chalupě přejel nějaký šílenec v černé audině. Řítil se po silnici obec neobec. Tu jsem opravdu obrečela. Teď je králem domácnosti můj černobílý kocour – ten, co jsem ho zvěčnila na té starožitné židli.

Takže čarodějnictví jste už skutečně dala vale?

Ale dejte s tím už pokoj! Všeho moc škodí. Čtenáři už musí být z té mé čarodějnické image dost otrávení. Jako holka jsem natočila jeden, sice moc hezký, film, ale jako program na celý život to opravdu nestačí.

Ve zkratce

• Na svět přišla v roce 1949 v Praze, kde také vystudovala operní zpěv a hru na klavír na konzervatoři.

• Ačkoli se věnovala hlavně zpěvu, proslavila se už záhy rolí čarodějnice Saxany ve filmu Dívka na koštěti.

• Jako zpěvačka roky vystupovala se skupinou Kardinálové Zdeňka Merty, v současné době vystupuje s manželem Jiřím Pracným. Také moderuje pořad Českého rozhlasu Dvanáct ve dvanáct.

• Byla vdaná za Jana Vaculíka, s nímž má dceru Barboru, jejím druhým manželem je od roku 2004 Jiří Pracný.

Autor textu: Bohumil Brejžek

Foto: Dan Zahrádka