Asi u nás není domácnost, ve které by se nenašel smaltovaný hrnec nebo pekáč. Třeba starý, možná po babičce, ale stále věrně sloužící.

Je to zvláštní, výrobci z celého světa nás bombardují výrobky všemožných skvělých vlastností a tvarů, my si tu a tam nějaké nádobí koupíme, je krásné, tak nějak se mu nic nedá vytknout, kromě ceny, ale pak, skoro potajmu, sáhneme stejně po tom starém hrnci, co tak krásně padne do ruky a je nám líto ho vyhodit.

A o pekáči ani nemluvě. Copak se dá česká husa upéci v jiném než litinovém smaltovaném?

Čím to tedy je?

Určitě není náš vztah ke smaltovanému nádobí dán nějakým sentimentem, i když jeho návrat na současný trh by tomu mohl nasvědčovat. Ještě nedávno jste mohli zaslechnout třeba:

„V čem mám dělat salát nebo zadělávat, když tu šikovnou mísu se dvěma uchy, jako měla naše babi, už neprodávaj.“ A vidíte, smalt se vrátil s plnou parádou.

S trendem obnovování starého se v tomhle nádobí zhlédli i někteří mladí, kteří si je kupují do svých nově nabytých starých chalup.

Mladé staré

Smaltování, neboli povrchová úprava kovových předmětů nanesením křemičité taveniny, je prastará umělecká technika známá už od starověku. Již tehdy ji čínští, indičtí a také japonští kovotepci a emailéři používali při výrobě a zdobení šperků.

Principem je nanášení jemně drceného nízkotavného skla na kovový podklad, po kterém následuje jeho vypálení při teplotách 700–900 °C. Do Evropy tento technický postup, který spojuje tvrdost skla a pevnost kovu, pronikl přibližně v 7. století našeho letopočtu z Byzantské říše.

Svými vlastnostmi se smalt nachází někde na pomezí mezi sklem a porcelánem. Až do konce 18. století však smalt obsahoval i některé jedovaté příměsi a těžké kovy, a proto se vůbec nehodil k povrchové úpravě kuchyňského nádobí. Zásadní změnu v této oblasti přinesl až muž jménem Eduard Bartelmus.

Prvenství mělo město Blansko

Byla dvacátá léta 19. století, na Moravě se rychle rozvíjely hutní a výrobní podniky a  mladý Bartelmus nastoupil do blanenských železáren, kde se začal věnovat chemickým úpravám kovů.

Vedle celé řady dalších zlepšení jej tehdy v Blansku potkal i jeden opravdu převratný úspěch – vynalezl právě onen zdraví neškodný smalt na litinové nádobí, což následně odstartovalo jeho bohatou podnikatelskou dráhu.

V roce 1832 získal privilegium k výrobě smaltovaného nádobí a roku 1833 založil společně s bratry Gottfriedem a Augustem v Brně dílnu, jež se časem změnila na významnou továrnu na smaltované nádobí. Tady historii opusťme, abychom se mohli vrátit do dnešní kuchyně.

Výhody a nevýhody smaltovaného nádobí

+ Je zdravé a hygienické: smalt chrání potraviny proti pronikání škodlivých kovových iontů a na hladkém povrchu se nemnoží bakterie.

+ Je krásné: Ať už jde o repliky starého nádobí, nebo o nové barevné vzory.

+ Je praktické: snadno se čistí, je odolné proti mechanickému poškození

+ Není zase až tak drahé

+ Vyrábí se v Česku

– Na trhu se bohužel objevují i výrobky nevalné kvality neznámé provenience. Na ty je třeba dát pozor.

Jak poznat kvalitu

Nákup nádobí není investice na měsíc. Přece jenom musíme vydat větší objem peněz, vždyť mnohdy potřebujeme i víc kusů, které se budou vzájemně doplňovat. Chceme sice, aby bylo nádobí hezké a praktické, ale také aby nám dlouho vydrželo.

A jak zjistit, že je výrobek, který firma dodává na trh, kvalitní? Můžete si přečíst nějaké recenze nebo se zeptat na hodnocení známých. Spolehlivou cestou je zjistit si, zda výrobce a jeho distribuční síť vlastní některý z certifikátů kvality.

Tyto certifikáty na národní, evropské či světové úrovni jsou spolehlivým signálem, že výrobek, který jste se rozhodli zakoupit, byl testován a shledán nezávadným. I tak je ale třeba s nádobím zacházet opatrně. Je sice hodně trvanlivé, ale nesnáší nárazy.

Když smalt někde oprýskne, už se nedá k vaření použít, protože by se do jídla mohl uvolňovat kov. Pěkné smaltované nádobí, ke kterému máte vztah nemusí skončit na smetišti, ale může sloužit třeba na zahradě, jako okrasný květináč nebo dekorace.

Smalt, sběratelský artikl

Možná to nevíte, ale mnoho lidí staré smaltované nádobí sbírá. Ne snad na vaření, mnohdy už je trochu oprýskané, ale pro jeho krásu. Vystavují si je v chalupách, z konvic se stávají vázy, z hrnků květníky, nebo je aranžují do půvabných zátiší.

Existuje dokonce muzeum smaltu. Najdete je v Netvořicích a založila je vytrvalá sběratelka paní Jindra Šmídová. Když budete mít cestu kolem, můžete se sem zajít pokochat krásou zašlých plechových časů.

Tip Paní domu: Jak se čistí smaltované nádobí?

Nalijte vodu do hrnce a přiveďte ji k varu. Když se voda začne vařit, přidejte jedlou sodu, promíchejte vařečkou a nechte povařit po dobu několika minut. Během varu vařečkou „odlupujte“ připáleniny.

Až budou připáleniny odstraněné, vodu vylijte a hrnec/pánev vypláchněte horkou vodou.

Text: Eva Hořánková, foto: archiv firem