Nejen na tohle téma si po představení povídali populární písničkář, fotograf a filozof života Josef Fousek a pánové Jiří Werich Petrášek a Pavel Mészáros, kteří si tohoto nezaměnitelného a stále velmi oblíbeného umělce a barda pozvali do své talk show Hovory W. Ve zcela zaplněné rozhlasové kavárně Radiocafé tak zněla hudba, milé slovo, životní filozofie i občas také trochu černý humor.
A hlavně nezůstalo pouze u večerního představení, protože tohle příjemné setkání má i pokračování.
Během improvizovaného dialogu obou moderátorů s hostem nebylo možné nevzpomenout i na osobnosti spojené s divadlem Semafor, které životní cestu Josefa Fouska poznamenaly velmi výrazně.
A on na ně vzpomenul svým typickým způsobem: „Miloslav Šimek a Jiří Krampol byli pro mne lékaři, kteří svými povídkami a dialogy léčili smutek a dávali naději, že se lze vysmát vrchnosti i vlastní hlouposti, povýšenectví i naší pověstné servilitě.
Tisíckrát jsem byl svědkem, kdy z vyprodaných sálů zářily rozesmáté oči diváků. V divadle jsme byli hrdi, že Slávek a Jirka jsou našimi kolegy, a že my jsme jejich malí spoluhráči.
Jejich úspěchy zdobily nejen divadlo Semafor, Divadlo Jiřího Grossmanna, ale i sály po celé naší vlasti. Poznal jsem, jak humor dokáže spojit lidi a učinit je nezáludnými dětmi. Jirka Krampol mi v divadle říkal: ,Fousadlo, ty se nesmíš moc vytahovat.
Zdědil jsi Múzy a neměl jsi s tím žádnou práci!‘ A Slávek Šimek dodával: ,Pepo, nesmíš zapomenout, že člověk nesmí být líný.‘ Můj děda, tatínek, bratr, moji bratranci, všichni měli umělecké sklony. A já kolikrát pohlížím k nebi a děkuji těm, kdo mi odkázali básnické střevo‘.“
Fousek i přes svůj věk je stále plný energie, srší zážitky, aforismy, a své verše stále „sype z rukávu“ zpaměti. „Pořádně mě naštval, a to ještě před začátkem představení“, říká s úsměvem a nadsázkou na Fouskovu adresu Jiří Werich Petrášek.
„Zatímco já si už občas ani nepamatuju, kam jsem položil brejle, on tady rozhazuje verše plnými hrstmi a ani se nezadrhne. A to jsem o nějakých sedmnáct let mladší. To je nějaká spravedlnost?“
Hovory W v Radiocafé proběhly jako vždy pod záštitou generálního partnera projektu „Podzim s láskou a humorem“, investiční společnosti Invest Gate Funds a.s., který se zaměřuje na budování a provozování moderních senior-center, a to i se zaměřením na klienty postižené neurodegenerativními onemocněními, jako jsou Alzheimerova choroba či roztroušená skleróza.
Člen představenstva IGF a také stálý divák Hovorů W Petr Pokorný tentokrát prozradil, že tento večer se nesl i v duchu dvojího očekávání: „Během tříleté spolupráce v rámci projektu Podzim s láskou a humorem se nám podařilo přinést divákům, a to nejen seniorům, desítky představení Hovorů W, které jsou postaveny na setkávání lidí, předávání radosti a humoru.
Mimo to jsme v rámci své činnosti vybudovali další moderní bytový resort pro seniory v Jincích. A už po prázdninách nás čeká slavnostní zahájení výstavby velkého Care Centra v Třeboni, na které jsme se opravdu těšili.
A protože Hovory W zajíždějí i mezi klienty do našich center, už se těšíme, až se s nimi potkáme i v Třeboni.“
„No a k tomuhle příjemnému očekávání přidám ještě jedno“, doplňuje Pavel Mészáros. „Protože Pepíček nám prozradil, že má v šuplíku rukopis nové knížky, dohodli jsme se, že ji společnými silami vydáme ještě letos před Vánoci.
Takže očekávání odvážné, ale určitě splnitelné. Co je už jasné, je název knihy, protože souvisí s naším rozhovorem na téma náhod v životě. My sice s Jiříkem na konci každého představení zpíváme, že život není náhoda, ale ono to asi není úplně pravda.
Protože fakt, že jsme se s Pepíčkem sešli zrovna v době, kdy dokončuje knihu, znamená, že jsme se prostě potkat měli. Na počest tohoto setkání kniha ponese název – ,Život není náhoda‘.“
Foto: Jaroslava Raunerová
