Rodinné tahanice o dědictví a majetek, který po zemřelém zůstane, zpravidla končí stejně. Znesvářené strany se rozejdou ve zlém a příbuzenská pouta vezmou za své. Že u vás se to stát nemůže?

Když má člověk nějaký majetek, což bývá téměř vždy, i když nejde právě o milionáře, musí se o něj starat. Obzvláště s přibývajícím věkem pak chtějí mít lidé jasno v tom, co se s jejich těžce nabytým jměním bude dít po jejich smrti.

Jenže k tomu, aby jednou dědické řízení proběhlo správně, je třeba znát řadu informací. Ty lze najít na internetu, oslovit notáře, nebo se informovat u některé ze společností provozujících bezplatnou poradnu. My se pokusíme odpovědět na několik nejčastějších otázek.

1. Jak správně sepsat závět?

Možností, jak sepsat závěť, je hned několik. V každém případě ale musí závěť obsahovat několik nezbytných náležitostí, bez kterých nebude uznána za platnou. Opatřena tak musí být přesným datem sepsání a vlastnoručním podpisem.

a) u notáře

Nejjistěji ochrání vaši vůli závěť sepsaná ve formě notářského zápisu. Notář vám jednak zaručí splnění zákonných podmínek, a tedy platnost závěti, jednak poradí možnosti naložení s majetkem.

Notář vždy také zaeviduje závěť v evidenci právních jednání pro případ smrti, takže nehrozí, že by se o ní při projednávání dědictví nevědělo.

b) závěť vlastnoruční

Nejjednodušší formou závěti, která nevyžaduje přítomnosti dalších osob (svědků nebo notáře), je závěť, kterou napíšete a podepíšete vlastní rukou.

Takto sepsanou závěť můžete poté dát do úschovy notáři, který ji zaeviduje, nebo ji samozřejmě také nechat doma nebo u někoho, komu důvěřujete. Má to však tu nevýhodu, že se o ní notář projednávající dědictví nemusí dozvědět.

Pokud by došlo ke sporu mezi dědici, je možné, že by takto sepsaná závěť mohla obsahovat formální chyby.

c) za účasti svědků

Závěť můžete také sepsat za účasti dvou svědků. V tom případě nemusíte závěť psát vlastní rukou, stačí ji vlastní rukou podepsat. Každý svědek se pak na závěť podepíše, uvede, že je svědek, a své údaje (adresu, datum narození, případně další kontaktní údaje).

Je však potřeba dát pozor na to, že ne každý je způsobilý být svědkem. Například nikdo není způsobilý svědčit o tom, co se jemu zůstavuje (toto omezení lze překonat tím, že příslušnou pasáž zůstavitel napíše vlastní rukou nebo jí budou přítomni tři svědci).

Stejná omezení se vztahují na osobu dědicovi blízkou nebo na jeho zaměstnance. I v tomto případě je lepší dát závěť notářovi, aby ji uschoval a zaevidoval.

d) dědická smlouva

Další možností je uzavření dědické smlouvy, kdy se dědictví vyřeší mezi zůstavitelem a dědici již dopředu pro případ úmrtí. Ale tady dejte opravdu pozor!

Dědickou smlouvu nemůžete později jednostranně odvolat nebo měnit, můžete tak činit jen dohodou s druhou stranou smlouvy. Je proto třeba si uzavření dědické smlouvy dobře rozmyslet.

2. Kdy závět sepsat?

Ideální dobu, kdy je nejvhodnější závěť sepsat, není tak jednoduché stanovit. Záleží na aktuální životní situaci a samozřejmě také na zdraví toho, kdo se k takovému kroku odhodlá.

Každý, kdo si chce závěť pořídit, by měl být opravdu přesvědčen o správnosti svého rozhodnutí a také by měl získat všechny potřebné informace. Pořizovatel si musí například uvědomit, že do dokumentu smí uvádět pouze svůj majetek.

Například není možné uzavřít společnou závěť manželů. Každý z partnerů je totiž oprávněn nakládat pouze se svým dílem vlastnictví. Nejen senioři by si měli také uvědomit, že je sepsání závěti k ničemu nezavazuje.

Tím nikoho nechceme nabádat k lehkomyslnosti, jen je potřeba si uvědomit, že i po sepsání závěti může každý se svým majetkem i nadále libovolně nakládat, ­ tedy beze strachu kdykoliv něco prodat nebo darovat.

I po sepsání závěti má kdokoliv právo své rozhodnutí změnit. V případě, že ji sepsal vlastní rukou, ji může prostě a jednoduše roztrhat.

Pokud nemá dokument u sebe, jednoduše sepíše odvolání, které může být, stejně jako závěť, napsáno vlastní rukou, na počítači, na stroji nebo sepsáno u notáře. V případě úmrtí pak vždy platí, že nová závěť ruší tu dřívější.

Právě proto je nezbytné každou závěť opatřit datem. A samozřejmě tu existuje také často praktikovaná varianta, a to prostě z jakýchkoliv důvodů závěť nesepsat. V takovém případě nastává dědictví ze zákona.

4. Koho je možné do závěti zahrnout?

Také v samotném rozdělování majetku má každý v podstatě volnou ruku. Do závěti může zahrnout kohokoliv i mimo rodinu. Na paměti ale musí mít existenci takzvaného neopomenutelného dědictví. Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele, popřípadě jejich potomci.

Nezletilý dědic má právo dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu, zletilý dědic má pak právo na čtvrtinu svého zákonného dědického podílu.

V případě, že si senior nepřeje, aby měl zákonný dědic na majetek právo, musí přistoupit k vydědění. Ale to není vůbec jednoduché. Může k tomu totiž dojít pouze ze zákonných důvodů. Mezi ty patří například situace, kdy:

a) dědic zůstaviteli neposkytl potřebnou pomoc v nouzi

b) neprojevuje o něj opravdový zájem

c) byl odsouzen za trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze

d) pokud vede trvale nezřízený život.

5. Jaké poplatky očekávat?

S vyřízením dědictví se samozřejmě pojí i určité poplatky. Samotné sepsání závěti je zpoplatněno pouze v případě, pokud vyhledáte notáře. Jednotná výše poplatku za sepsání závěti, listiny o vydědění nebo odvolání těchto listin je 1500 Kč.

Notáři ale nabízejí i další služby, mezi které patří i uschování závěti, které vyjde na 800 Kč. Další poplatky jsou poté spojeny se samotným dědickým řízením. To už je ale jiná otázka.

Co to je?

Evidence právních jednání pro případ smrti

neveřejná, elektronická centrální evidence, kterou vede Notářská komora ČR. Zaznamenávají se v ní všechny závěti, které sepsal notář ve formě notářského zápisu nebo které přijal do úschovy.

Kromě závětí se v ní evidují odkazy (pokud jsou pořízeny samostatně – tzv. dovětkem), dědické smlouvy a jiná pořízení pro případ smrti.

Smyslem evidence je zajistit, aby se notář pověřený vedením dědického řízení dozvěděl o zanechané závěti nebo jiných pořízeních. Na začátku dědického řízení notář vždy nejdříve nahlédne do této evidence.

Text: Eva Hořánková podle advokáta Jana Mandáta, Společnost Senior Safe

Foto: Shutterstock