Nový titul autorky nám zajímavým způsobem představuje život na Karvinsku po roce 1948.

Teodor je zapálený vesnický učitel, který hrává v kostele na varhany. Padesátá léta v Československu ovšem nejsou dobou varhan a kostelů a Teodor se tak dostává do stále ošemetnější situace.

Když během tragické nehody zaviní smrt svého souseda, odsoudí ho ve zpolitizovaném procesu na dvacet let do vězení. Život Teodora i jeho rodiny a přátel se tak stává jednou velkou zkouškou.

Jak jejich osudy ovlivní setkání s autistickým chlapcem, který má výjimečný hudební talent? Emotivní román od autorky bestselleru Jizva vychází v nakladatelství Vyšehrad.

Danuta Chlupová nám odpověděla na naše otázky

Další knihou, kterou jste napsala, je Varhaník z mrtvé vesnice. Můžete čtenářům představit hlavní dějovou linii?

Máme rok 1953  na Karvinsku. Teodor, vesnický varhaník a učitel hudby, shodou nešťastných náhod zapříčiní smrt souseda komunisty. Nešťastná událost zasáhne do života obou rodin i celé obce.

Víc ze zápletky prozrazovat nebudu, ale obecně lze říct, že je to román o mizejících vesnicích (zasažených těžbou uhlí), o politických perzekucích, o tom, jak je těžké slepit po letech rodinu, kterou rozdělilo dlouholeté věznění otce.

Je to také román o léčivé síle hudby. Mnoho čtenářů ve svých hodnoceních vyzdvihuje příběh hudebně nadaného chlapce s poruchou autistického spektra, který se rovněž v tomto románu objeví.

Téma knihy jste čerpala ze skutečného příběhu nebo jste autorsky popsala pouze atmosféru doby?

Neinspirovala jsem se jedním konkrétním příběhem, avšak propojila jsem věci, které jsem o dané době a regionu četla nebo slyšela od pamětníků, s mou vlastní fantazií. Jsou to takové kamínky, které dohromady tvoří ucelený románový děj.

Například děda mého manžela byl učitel hudby a varhaník. Hrával v kostele, který byl později zbořen kvůli důlním škodám – to je stejné jako u mé hlavní postavy  – Teodora.

Do děje jsem také zapojila událost, která se skutečně stala, avšak o pár let později než v mé knize a v jiné obci. Jedná se o jedno specifické důlní neštěstí.

Píšete knihy pro české i polské čtenáře. Jaké prostředí je Vám bližší?

Lépe se mi píše polsky, protože pracuji v redakci novin pro polskou národnostní menšinu, denně používám v práci polštinu. Co se ale týče prostředí, tak lépe znám poměry a každodenní život v Česku, protože zde žiji od narození.

 Ve dvou mých románech se věnuji historii mého regionu – v Jizvě a Varhaníkovi z mrtvé vesnice. V obou se děj odehrává na českém území, avšak do značné míry v polské komunitě, která žije na Karvinsku a Těšínsku.

Z Vaší zkušenosti. Jak vnímají popisované časové období Poláci a jak Češi?

Nemám tolik poznatků, abych to zevšeobecnila. V Polsku stejně jako v Česku vládla v 50. letech 20. století komunistická diktatura, takže v mnohém to bylo podobné.

V Polsku se komunisté ujali vlády dokonce téměř hned po válce, takže tam nebylo ani to přechodné období demokracie jako u nás před rokem 1948. Nyní v Polsku rovněž vycházejí romány inspirované poválečným obdobím.

Když se díváte zpětně na své předchozí knihy, vnímáte je s odstupem času jinak? Psala byste je jinak?

Trochu jinak bych pojala Jizvu, která byla moje prvotina. Asi bych děj rozšířila a zapracovala bych do něj více fakt z období druhé světové války na Těšínsku.

Na Varhaníkovi bych toho moc neměnila, ostatně vyšel nedávno a během překladu do češtiny jsme s redaktorkou provedly určité úpravy.

Jaké plány máte v následujícím roce?

Chtěla bych napsat román, jehož děj by se odehrával v 60.-70. letech minulého století. Stejně jako v dosavadní tvorbě, i zde by důležitou úlohu měla morální dilemata. Mám už určité nápady, ale naplno začnu psát, až skončí léto.

Letní období je pro mě vždy nejvíc hektické i v práci, i doma. Dá se říct, že už se těším na podzimní psaní.

Danuta Chlupová je novinářka a spisovatelka. Narodila se v roce 1968 v Českém Těšíně a patří k místní polské národnostní menšině. Román Jizva vydala v roce 2017 polsky v Gdyni a získala za něj ocenění Debut roku.

V češtině vyšel také její román Varhaník z mrtvé vesnice (2023). Dlouhodobě se zajímá o národnostní vztahy a historii česko-polského pohraničí.