Nic není náhoda a vše přichází v pravý čas… také o tom je synchronicita. Co to je a jak se ji naučit více vnímat a využívat?

Synchronicita je něco, co je tady, a je podle psychologů dokázáno, že tento jev opravdu existuje. Můžeme ji volně přeložit jako „pozoruhodné shody náhod“. Je pouze na nás naučit se ji vnímat.

V praktickém životě to znamená naučit se „netlačit na pilu“ a nechtít za každou cenu něco, co z nevysvětlitelného důvodu stále nemůžeme získat. Vyvarovat se toho, abychom si to vynucovali, lámali věci přes koleno. Protože to velmi často nemusí přinést kýžený výsledek.

O čem je tedy řeč

Jev, který dnes nazýváme synchronicitou, poprvé popsal v roce 1929 švýcarský psycholog Carl Gustav Jung. Je to vlastně událost, která přichází náhle a bez předchozího plánu a očekávání. Podle něj je synchronicita spojená s tzv. kolektivním nevědomím.

To vše na první pohled vypadá velmi vědecky a složitě. Nebo naopak magicky a nadpřirozeně. Ve skutečnosti se jedná o docela obyčejné okamžiky v našem životě, které nás ale překvapí tím, jak vzniknou. Znáte je sami.

* Myslíte na kamarádku a v tom okamžiku vám zavolá.

* Povídáte si s někým o společném známém, kterého jste už dlouho neviděli, a on vejde do dveří.

* Nebo si koupíte růžové šaty a ten den potkáváte ženy oblečené do růžových šatů.

* Snacha vám sdělí, že čeká miminko, a vás na ulici, v tramvaji, v obchodě míjejí samé těhotné ženy.

* Najdete na sedadle v autobuse zapomenutý časopis, otevřete ho a uvidíte článek, který vám odpoví na vaše otázky…

Náhoda? Nebo velkolepá hra osudu?

Mít oči i mysl otevřené

Spíš můžeme říci, že synchronicita je síla načasování. Zcela jistě jste už i vy sami zažili situace, které jste neplánovali, ale které k vám přišly, aby nakonec obrátily váš život a daly mu nový směr. Synchronicita je víc než jen souhra náhod.

Většinou totiž do našeho života přicházejí věci, které se zdají být náhodné, ale když si jich začneme všímat a zaměříme na ně svou pozornost, zjistíme, že v tom našem životě hrají velmi důležitou roli.

To ovšem neznamená, že se musíme nutně stát pouze pasivními diváky. Není lepší naučit se využívat všechno, co nám do života přichází, k tomu, abychom dělali smysluplná rozhodnutí?

To v praxi znamená mít otevřenou mysl a vnímat věci, které se kolem nás dějí, vědomě. Jakmile si začnete synchronicitu uvědomovat a připouštět, bude vám pomáhat častěji.

Jak ji využít v praxi

* Jestliže stojíte před nějakým rozhodnutím a nevíte, jak se zachovat, položte si jasnou otázku. A pak si všímejte, co se bude dít. Odpověď většinou přijde ve třech potvrzeních, tedy ze tří různých směrů.

Můžete ji například najít jako titulek v časopise či novinách, jako slogan na bilboardu, nebo ji někdo vyřkne v „náhodném“ rozhovoru.

* Pokud vám do cesty stále přichází jedna a ta samá věc nebo heslo, ptejte se, co to pro vás znamená a jaký to má pro vás význam. Možná je to výzva ke změně zaměstnání, k začátku podnikání nebo k nějakému jinému začátku.

* Potkáváte „náhodně“ stále stejnou osobu opačného pohlaví? Třeba je to signál, že se můžete stát partnery, a to jak v osobním, tak i pracovním životě.

* Objevuje se kolem vás na různých místech stejný symbol? Zjistěte si, co znamená, a ptejte se, co vám má sdělit a proč ho vidíte. Odpověď určitě přijde.

* Chcete něco podniknout a na každém kroku narazíte na překážku? Ptejte se, proč tomu tak je. Třeba dostanete odpověď, abyste svůj záměr zrušili nebo pozměnili.

Otevřít se a přijímat

V pravý čas… to je přesné vyjádření synchronicity. Když události přijdou přesně v tom okamžiku, který je pro ně ten správný.

Budete-li mít oči otevřené a nepřehlédnete „směrovky“, která vám synchronicita staví do cesty, ušetříte si mnohdy bolestné prožitky a zbytečně přešlapy a kotrmelce. Záhadu synchronicity zatím nedokázal nikdo uspokojivě vysvětlit. Přesto víme, že existuje.

Je dobré si uvědomit, že synchronicistní jevy často předem ohlašují důležité události. Jindy však mohou přinést útěchu a ujištění, že je všechno v pořádku. Mohou nás směrovat a ukazovat nám, jakou cestou se máme vydat a kam určitě nevkročit.

Zajímavé je, že synchronicistní procesy nejsou přímočaré. Dochází k nim spontánně, neplánovaně a bez varování. Za náhodnými jevy se ale skrývá řád. A právě v tom je jejich síla. Všimnete si jich, nemůžete je přehlédnout. A vždy vás fascinují. Donutí přemýšlet… A v tom lepším případě i jednat.

Foto: Shutterstock