Štěbetání na balkoně

Máte prostorný balkon? Můžete ho využít a vytvořit na něm malý kousek ráje, který potěší pohledem na krásně zbarvené exotické ptactvo. Venkovní voliéry mají své značné přednosti, pokud budete vědět, jakým úskalím se vyhnout.

Z praktického hlediska jsou venkovní voliéry především dobrým řešením neustálých obtíží s úklidem znečištění kolem ptačí klece v bytě. A také zdravotního rizika spojeného s chovem exotického ptactva. V bytě nebude poletovat směs částeček peří, roztočů a trusu, které se nevyhnete ani při sebelepší údržbě klece.

Hygienické riziko je sice u zdravých lidí nízké, ale alergikům a lidem s oslabenou imunitou může tato dráždivá směs v ovzduší komplikovat život.

Koho tam ubytovat?

Než vůbec začnete uvažovat o venkovní voliéře, zamyslete se nad výběrem vhodných druhů i množstvím ptáků, které se do daného prostoru pohodlně vejde. Ptáci nemilují samotu a ve venkovní voliéře jim můžete poskytnout komfort chovu v malých skupinkách.

Dají se kombinovat i různé druhy, ale v tom případě se poraďte se zkušenými chovateli, které exoty lze dát bez rizika konfliktů do jedné klece.

Druhé hledisko, které je nezbytné vzít v úvahu, je hlučnost ptáků. Krasavce se silným hlasem dlouho nevydržíte vy ani sousedé. Naštěstí existuje výběr i mezi exoty tiššími, kteří se budou ozývat jen nenápadným švitořením. Na ty vám přinášíme tipy v druhé části tohoto článku – vše jsou to druhy otužilé a současně s tlumenějším hlasovým projevem.

Berte Australany

To je základní rada, kterou se dozvíte, když budete o venkovním chovu uvažovat. Papoušci původem z Austrálie totiž jsou od přírody lépe vybaveni k tomu, aby odolávali zimním podmínkám. Mají dostatečně dlouhé peří, takže když si na bidýlku sednou, zakryjí si nožičky, aby jim neomrzaly.

Naopak africké a jihoamerické druhy mají peří krátké a k tomu silné nohy, takže je v sedu nepřekryjí.

Proč balkon?

Těsné spojení s domem snižuje rizika chladu a umožňuje levněji a efektivněji část voliéry zateplit, například posuvnou přepážkou, vpouštějící do zateplené části klece podle potřeby teplejší vzduch z interiéru. Otužilé druhy snášející teploty kolem nuly tak můžete chovat celoročně venku.

Pro období velkých mrazů, které v našich podmínkách nebývá časté ani dlouhé, se pak hodí rezervní klec v bytě jako zimoviště.

Jak na voliéru

• Venkovní voliéra by měla vždy zahrnovat kout, který by poskytoval ptactvu úkryt před nepříznivým počasím. Měl by být chráněn ze tří stran a mít stříšku s tím, že stěny by kryly směr, odkud nejčastěji přichází vítr. Pro stěny použijte kvalitní materiál, aby ho ptáci lehce nezničili.

  Ještě lepší ochranu úkryt poskytne, pokud vytvoříte stěny dvojité a vložíte mezi ně izolační vrstvu, například polystyrenovou, což zlepší ochranu nejen proti mrazu, ale i proti přehřívání v létě.

  Izolaci je nutné dobře skrýt, aby k ní ptáci nemohli.

• Aby byli ptáci dostatečně chráněni i v noci, je třeba je přilákat do úkrytu bidýlky umístěnými dostatečně vysoko. Ptáci si totiž ke spaní vybírají nejvyšší větve.

• V nekryté části umístíme větve na sezení tak, aby nebránily ptákům prolétnout se. V zimě jsou zapotřebí větve silnějšího průměru jako ochrana pro namrzání prstů, za teplejšího počasí mohou být tenčí.

• Na dno voliéry se doporučuje dát písek, protože se nejsnáze čistí i v zimě.

Tip: Podrobný návod zhotovení voliéry od zkušeného chovatele najdete na internetu na webu smidla.eu.

Rýžovník šedý

Drobný druh, který pochází z Indonésie a tichomořských ostrovů, přesto je otužilý a zimu může bez úhony přečkat v zateplené voliéře. Pouze za větších mrazů je třeba přitápět nebo přenést ptáky do zimoviště.

Hlasitost: Výrazného projevu se nemusíte obávat, ozývá se pouze sameček a ten vydává tichý zpěv podobný projevu kanárů.

Nároky: Rýžovníci žijí v hejnech, proto je vhodné chovat je ve skupinkách. Jsou snášenliví a klidní, takže mohou voliéru sdílet s podobně založenými zebřičkami nebo chůvičkami.

Papoušek horský (či také kouřový)

Australský papoušek, kde samečky poznáte podle výraznějšího žlutého odstínu peří, zatímco samičky jsou v méně nápadné zelené barvě. Jsou otužilí a pro chov venku se dobře hodí.

Hlasitost: Ozývají se hlavně v ranních a večerních hodinách a jejich projev neobtěžuje hlučností.

Nároky: Tito papoušci mají mírumilovnou povahu a milují klid, nevyvolávají konflikty ani při společném chovu s jinými exoty. Jejich vášní je cachtání se ve vodě, takže by jim chovatel za teplých dnů měl dopřát koupel nebo sprchu. Rádi i moknou.

Amadina diamantová

Drobný, efektně vybarvený druh původem z Austrálie. Obě pohlaví vypadají stejně, takže se obtížně rozeznávají. Hlavní rozdílem je hlasový projev, protože zpívají jen samci. Amadiny snášejí celoroční pobyt ve venkovních voliérách s krytým přístřeškem, jen pokud teplota klesne hlouběji pod nulu, potřebují přitápění.

Hlasitost: Zpěv amadiny je velice tichý.

Nároky: Amadiny jsou činorodí ptáci, potřebují aktivitu spojenou se sháněním potravy nebo úpravou hnízda. Hodí se tedy pro chovatele, kteří si dají práci s nápaditým podáváním krmiva a změnami ve voliéře.

Rozela žlutolící

Atraktivně zbarvený australský papoušek, sameček je o něco výraznější a větší. Jsou velmi otužilí.

Hlasitost: Rozely se projevují jen příjemným tichým zpěvem, takže s hlučností nejsou u tohoto papouška problémy.

Nároky: Obvykle se chovají jen v párech, protože s každým dalším ptákem ve voliéře stoupá vzájemná agresivita. Přitom s jinými druhy exotů vycházejí lépe. Potřebují rozměrnější voliéry, délka i výška by měla být aspoň 2 m. Milují koupele, které bychom ji za teplého počasí měli dopřát i víckrát denně.

Neoféma modrohlavá 

Australský papoušek vynikající nádhernou barevností v různých mutacích. Neofémy se dají bez problémů chovat venku, v přístřešku snášejí i mírný mráz.

Hlasitost: Neofémy vydávají tiché melodické zvuky, které nebudou obtěžovat vás ani sousedy.

Nároky: Pro chov se doporučuje jen jeden pár, při větším počtu se k sobě ptáci chovají nepřátelsky. Naopak nekonfliktně vycházejí s jinými druhy exotů. Potřebují dostatečně velkou voliéru, aby mohli létat, nehodí se pro chov v kleci.

Zebřička pestrá

Drobný australský pták, který v přírodě žije v hejnech. Samečky jsou na první pohled pestřejší než samičky. Je to pták otužilý, zimu v zateplené voliéře přečká, za mrazu ovšem potřebuje přitopit.

Hlasitost: Zebřičky jsou aktivní, hodně se pohybují a cvrlikají, ovšem nijak hlučně.

Nároky: Potřebují společnost, což při jejich velikosti a nárocích není problém. Rády a pečlivě se koupají.

Text: Lenka Korandová, foto: Shutterstock, Wikimedia Commons, Wikipedia