Na první pohled mohou být některé výrobky z keramiky a porcelánu téměř k nerozeznání. Přesto jsou jiné. Jedná se o dva různé materiály, které se zpracovávají dvěma odlišnými způsoby.

Jak to tedy s keramikou a porcelánem opravdu je? Jedno mají společné – jedná se o poctivou, ve většině případů ruční práci. Možná i proto jsou výtvory z obou materiálů tak oblíbené.

Keramika

Je plná slunce, větru a vody, je to příroda sama.

Už jako malé děti jste možná chodili do kroužku keramiky, kde jste zpracovávali… hlínu. Ano, keramika vzniká z materiálu, který běžně najdete v přírodě. Ne ledajakého, samozřejmě.

Musí mít určité vlastnosti, aby se dal zpracovat a následně vypálit v keramické peci za vysokých teplot. Existuje spousta typů keramické hlíny. Liší se strukturou, barvou i jinak.

Tento materiál je velmi starý, různé nádoby i soška objevené při vykopávkách pocházejí už z doby konce paleolitu, tedy ve starší době kamenné.

Způsob zpracování

Keramické výrobky je možné vytvořit různými způsoby. Většinou vznikají pod rukama keramika. Může je válet, vypichovat, točit na hrnčířském kruhu, modelovat… Následně se vypalují v keramické peci. Mohou se glazovat a zdobit malbou.

Vlastnosti

Keramika je oproti porcelánu těžší. Když budete mít keramický talíř, odebírá teplo pokrmu, který do něj vložíte. Na druhou stranu, pokud talíře předem nahřejete, teplo zase skvěle dokážou udržet a jídlo tak rychle nevystydne.

To samé platí i o chlazených pokrmech. Dobře nachlazená miska udrží naservírované ovoce delší dobu krásně čerstvé. Nedoporučuje se mýt keramické výrobky v myčce. Zvlášť, pokud na nich není kvalitní glazura, mohou snadno popraskat. A to je poškození, které už nikdy neodstraníte.

Použití

Keramika je vhodná do kuchyní a jídelen ve venkovském, vintage nebo provensálském stylu. Servírujte na ní červená masa, luštěniny, zvěřinu a českou klasiku. Velké popularitě se v poslední době těší keramické hrnce.

V keramických nádobách můžete pokrmy také zapékat v troubě a navíc v nich i jídlo servírovat. Keramika se skvěle hodí i k uchovávání potravin. Jednak je chrání před zkažením a také se z ní do jídla neuvolňují žádné škodlivé látky, a to ani po delší době.

Uchovávat v ní tak můžete například sádlo, povidla, med, nakládané zelí nebo kvašené okurky. Keramické nádoby se krásně vyjímají také na zahradě.

Porcelán

Je noblesní, ušlechtilý a jemný. Vyniká svou bělostnou krásou.

Je to jeden z mnoha druhů keramiky. Za kolébku porcelánu je považována Čína, kde se v určité formě objevil v 7. století. Do Evropy ho Marco Polo přivezl už ve 12. století jako velmi vzácné zboží.

Od té doby se Evropa snažila porcelán vyrobit sama, ale nedařilo se to. Podařilo se to až 17. století v Míšni. Recept, který se používá dnes, dává vzniknout keramické hmotě, která se vytvoří vypálením keramického těsta. To je směsí kaolinu, křemene a živce.

Někdy se přidává také křída nebo mramor. Od té doby začaly vznikat porcelánky. Ta první u nás byla založena v roce 1792 ve Slavkově.

Výroba je složitější

Porcelán je proti keramice velmi čistou a kvalitní surovinou.

Technicky je jeho výroba náročná a je zapotřebí mít formy a speciální pec, která se dá rozpálit až na 1400 °C. Směs kaolinu, křemene a živce se za vysokého tlaku drtí, tře, proplachuje, lisuje, aby se zbavila vody a následně suší. Usušená hmota je velmi křehká.

Z ní vznikají konkrétní výrobky, které se následně glazují a znovu vypalují. Nakonec se dekorují. Porcelán lze vyrábět také na hrnčířském kruhu.

Vlastnosti

Porcelán je oproti keramice lehounký a křehký. Protože je díky vysokým teplotám při svém vzniku krásně hladký a nemá žádné póry, odpovídá přísným hygienickým normám. A také je díky tomu odolný proti poškrábání a snadno se čistí. Může se mýt v myčce nádobí a použít do mikrovlnné trouby.

Použití

Zámeckému stylu porcelán vysloveně sluší. Porcelánový servis je nezbytností při podávání kávy nebo čaje. Ta talířích servírujte ryby, odlehčenou středomořskou kuchyni, dezerty nebo třeba jen „obyčejné“ těstoviny a omáčky.

Porcelán vás totiž nezklame při každodenním stolování. Vypadá hezky a přitom jeho mytí nedá moc práce.

Jak na opravy keramiky i porcelánu

Podle čínského učení feng shuej by se naťuklé nebo popraskané hrníčky a talíře už neměly používat. Přesto občas sáhneme po lepidle, abychom uchytili upadlé ouško u hrníčku nebo slepili dvě půlky prasklého talíře.

Většinou se k opravám uchýlíme proto, že talířek či hrneček pro nás něco znamená. Je památkou na někoho blízkého, vzpomínkou na dětství, dárkem od někoho, kdo nás miloval, dědictvím po předcích.

Dnes existují univerzální lepidla a tmely, kterými můžete nádobí opravit, aniž byste zjišťovali, zda se jedná o keramiku nebo porcelán. Opravené věci byste už ale neměli používat k servírování. Talíře třeba pověste na zeď, do hrníčků naaranžujte květiny nebo jiné dekorace.

Dráteníci znovu ožívají

V dobách minulých chodili po vesnici lidé, kteří spravovali naťuklé hrníčky, džbány a další keramické i porcelánové předměty denní spotřeby. Říkalo se jim dráteníci, protože kabát na rozbité nádobí vyšívali z drátu.

Pak se na dlouhý čas zem po nich slehla… Dobrou zprávou je, že tento tradiční způsoby historického řemesla znovu ožívá a dráteníci opět nabízejí své šikovné ruce a svůj um.

Nádobí letují, drátují a spravují pod organizací Cech česko–moravských uměleckých dráteníků. Takový zadrátovaný půllitrák je jako stvořený na zahradní dekoraci.

Víte, jak zaručeně rozeznáte keramiku od porcelánu? Když se vám hrníček, váza, miska nebo talíř rozbije (což vám samozřejmě nepřejeme). Keramický střep bude mít uvnitř vždy barvu hnědou, zatímco ten porcelánový bude zářit bělostí.

Zdroj: neno.cz