Nepřehlédnutelný. Tohle přídavné jméno je pro vystižení tohoto českého herce to pravé. Zapamatovatelné jsou i jeho malé roličky, o chudém metaři z Četnických humoresek, estébákovi z Kolji a nebo sadistickém Žabákovi ze Zdivočelé země ani nemluvě.

Miroslav Táborský se narodil v Praze, ale už po půldruhém roce se rodina přestěhovala do Hradce Králové. Tam prožil dětství:

„Byl jsem hodné, byť dost hyperaktivní dítě.“ Jednou vzpomínal, jakou měl radost, když mu dědeček, který vyráběl loutky, daroval loutkové divadlo. Možná právě to bylo to prvotní postrčení směrem ke kumštu.

Začalo to ochotníky

„Devítku jsem zvládal takřka levou zadní. Ale pak přišel gympl a mat-fyz třída. To vymysleli rodiče proto, že bylo jasné, že z kádrových důvodů pro mě humanitní vysokoškolské obory nepřicházejí v úvahu.

Jenže mě ta matika a fyzika moc nebraly, navíc jsem už také hrál amatérské divadlo.“ Lásku k divadlu zřejmě podědil po rodičích, kteří v mládí také ochotničili.

Pro herectví trpěl

Po střední škole se hned hlásil na divadelní akademii, jenže ho nevzali. „A tak jsem šel na peďák.“ V dalších čtyřech letech se pak pokoušel dostat na DAMU ještě třikrát, než byl konečně přijat. Dokonce si kvůli tomu nechal předělat zuby!

„Já jsem míval mezi jedničkami nahoře mezeru, kterou utíkal vzduch, a to bylo znát na výslovnosti. A tak jsem si nechal zuby zbrousit a nasadit korunky. Zubař tenkrát plakal, že má brousit zdravé zuby, ale když já se moc chtěl na to herectví dostat.“

Kantor na jevišti

Než ho na DAMU vzali, stihl už téměř dostudovat učitelství. Téměř. Do konce mu zbýval rok. „A tak jsem dělal prvák s páťákem dálkově.

Nakonec se to tak sešlo, že jsem měl měsíc na to dodělat na peďáku všechny zápočty, zkoušky a navíc povinnou praxi na střední škole. A já to nestíhal…“

Zvládl to, ale za katedrou coby učitel od té doby nestál. Mimochodem – tehdy už měl nabídky z divadel, aby u nich nastoupil jako elév, takže i kdyby herectví nevystudoval, hrát by šel stejně. „Byl jsem prostě umanutej.“

Ubrat logiky, přidat citu!

Už během studií na DAMU hostoval v Národním divadle. „Ale ten přechod od fyziky k hraní mi zpočátku dělal potíže. Profesoři na akademii mi občas museli připomenout, abych ubral logiky a přidal citu.“ Po absolutoriu hrál rok na Kladně.

Po vojně pak vystřídal několik pražských divadel, až zakotvil v roce 1996 v Divadle v Dlouhé a zůstal dvacet sezon.

Penélope, Sigourney, Matt, Heath…

V 90. letech u nás točily zahraniční produkce jeden film za druhým a pořádaly castingy na menší role. „Občas jsem je něčím zaujal a dali mi i roli větší.“ To byl případ španělského filmu Dívka tvých snů, ve kterém hrála hlavní postavu Penélope Cruz.

„Celý štáb mi přišel skvělý. Všichni herci byli ve Španělsku hvězdami, a zároveň to byli báječní parťáci. Penélope byla jedním článkem té party.“ Za roli v tomto filmu dostal Táborský ve Španělsku Goyovu cenu, což je tamější obdoba Českých lvů!

Zahrál si také se Sigourney Weaver ve filmu Sněhurka – Příběh hrůzy: „Mezi natáčením jsme probrali děti i divadlo.“ A nebo s Mattem Damonem a Heathem Ledgerem v Kletbě bratří Grimmů:

„Oba se ukázali jako hračičkové, kteří byli natěšení na každý nápad. Dalo se s nimi vymýšlet a blbnout. I fotbálek jsme si zahráli mezi karavany během pauzy. Vzpomínku mi kalí jen to, že Heath už nežije.“

„Měl jsem období blbců…“

Svou dosavadní filmovou kariéru popisoval v jednom rozhovoru s nadhledem:

„Po DAMU jsem měl období blbců. Pak jsem měl období pétépáků. Pak bylo období padouchů. Kolem čtyřicítky se to začalo lámat a dostal jsem první kladné postavy.

Teď mám období, kdy převažují spíš komické postavy.“ Milovníka prý si zahrál jen párkrát, a to ještě jako ochotník. „Dost jsem se při tom trápil…“

Sám sobě režisérem

Už několik let je Miroslav Táborský na volné noze a jeho „akční rádius“ se značně rozšířil. „Jsem ve věku, kdy ještě mám síly, a chtěl bych si na jevišti ještě tzv. užít.

Chci si teď víc vybírat úkoly, které mě baví, a stojí mi za to, věnovat jim čas a energii.“ Připravil také vlastní inscenaci. „V Divadle v Řeznické jsem udělal představení, které jsem sám režíroval, navrhl jsem kostýmy, scénu…“

Doma mezi Cimrmany

Miroslav Táborský je pyšný na to, že si zahrál od Kolji ve všech dalších filmech natočených podle scénářů Zdeňka Svěráka.

Ale nejen to! „Jednou mi Zdeněk Svěrák volal, jestli bych se s ním nestřídal ve hře Dlouhý, Široký a Krátkozraký.“ Řekl mu, že je to nesmysl.

Nakonec prý si dal podmínku, že se to naučí, že to nazkouší, a když se ukáže, že to nejde, tak že půjdou od toho. „No a jsem tam už sedmou sezonu.“ Dnes už hraje také doktora Vypicha ve hře Záskok.

„Tam, mezi těmi osmdesátníky, si uvědomuju, že mám přestat fňukat, když mě něco bolí. Jsou pro mě potvrzením toho, že dokud si chlap hraje, tak nejen nezlobí, ale asi ani nestárne. Jsou vzdělaní, chytří, hraví… Já se mezi ně vždycky hrozně těším.“

Najít toho pravého je štěstí

S manželkou, loutkoherečkou Kateřinou, se brali, když jemu bylo 33 a jí o tři míň. Předtím spolu pár let chodili, i když… „Tápu, kdy to s Kačenkou bylo ještě kamarádství, a kdy už rande,“ přiznal jednou Táborský a dodal:

„Najít toho pravého pro společný život je štěstí a dar.

U nás to bylo tak, že jsme oba chtěli ten vztah vždycky pěstovat a udržet. Nemůžu říct, že jsme neměli krize. Nikdy nás ale nenapadlo je řešit jinak než pozitivně.“

Hlavně si neustlat!

Před několika lety se Miroslav Táborský nechal vyhecovat a začal jezdit na horském kole. Co jezdit – závodit! „A hned v prvním závodě jsem pochopil, že kondice je něco úplně jiného, než jsem si do té doby myslel. Naštval jsem se na sebe, a tak se snažím být každý rok lepší a lepší.“

Trénuje, jezdí s ním syn, někdy prý i manželka, kolo používá také k dopravě po Praze.

„Při nějaké tréninkové projížďce si často přemýšlím o kdečem, ale při ostřejším tréninku nebo při závodě se hlava naprosto vyčistí a soustředí se jen tu jízdu, tělo, kolo, terén… Aby si člověk neustlal. Když dojedu, tak jsem jak vyluxovanej. Je to osvěžující.“

Foto: ČT, CSFD, Prima, Herminapress