Je půvabná, má vlastní mikroklima a může sloužit jako dekorace i v obýváku.

Hlavním rizikem skleněných nádob je zálivka. Nemůže odtékat a bude se hromadit u dna. To by rychle vedlo k zahnívání rostlin. Proto je nutné vytvořit dostatečně vysokou drenážní vrstvu, která vodu pojme a bude chránit kořeny.

Potřebuje 3 vrstvy:

* Na dno dobře vymyté nádoby naskládejte omyté oblázky. Vrstva by měla tvořit třetinu i více objemu zeminy.

* Dále použijte keramzit. Nerozkládá se, neplesniví. Naváže na drenážní vrstvu a bude svou schopností pojmout velké množství vody, chránit rostliny před suchem.

* Vrchní vrstvou bude substrát odpovídající požadavkům rostlin, které do sklenice zasadíte. Vhodné jsou sukulenty a kaktusy, nebo pokojové rostliny původem z vlhkých tropů.

Suché, nebo vlhké tropy?

Sukulenty a kaktusy potřebují vápenatý substrát a sporadickou zálivku, u rostlin původem z tropických pralesů použijeme zeminu bohatou na rašelinu. Doporučuje se ovšem substrát prosít a odstranit kusy kůry, neboť ve vlhku z ní mohou lehce začít růst houby.

Hotové dílo můžeme postavit kdekoli v bytě, kam se dostává dostatek denního světla, ale vždy mimo přímý dopad slunečních paprsků.

Sázení vyžaduje šikovnost

A platí to i u sklenic se širokým hrdlem. Zahrádky ve sklenici s úzkým hrdlem jsou sice atraktivní, ale v amatérských podmínkách se dají jen stěží vytvořit a ošetřovat. Mnohem jednodušší práci budete mít s kulatými nádobami a velkými sklenicemi od zavařovaček.

Mech a dekorace

Po osázení můžete povrch zeminy pokrýt štěrkem nebo osázet mechem, který udržuje vlhkost. Tím možnosti úpravy ale nekončí, zahrádka má být koneckonců pro potěchu očí, takže ji lze vyzdobit drobnými dekoracemi podle vlastního vkusu.